Reakce na Skripala
Rusko kritizuje sankce USA. "Vymyšlená záminka, žádné důkazy"

Rusové jsou naši Slovanští bratři.

0 hlasů

Pozdravuj v Moskevskem kaganatu, mesuge!
Salom, vitaci ruSSaku.

0 hlasů

netykejte,ajnštajn.a nevopičte se.

0 hlasů

Sankce se ukazují jako velmi účinný prostředek pro nenásilné škrcení Ruska. Rusové totiž velmi špatně snášejí pohanu když je někdo trestá jak školáky. Pokud si mysleli, že jim všechno projde bez trestu, opak je pravdou. Za prasečiny co v posledních letech předvádějí budou platit.

1 hlas

problém je,že nemáte DŮKAZY,ajnštajn.a semiti židi na okrajině nikdo netrestá za puč v demokracii.to samé v grůzii.když áda trestal nevinné semiti židi i s vinnými,taky se to těm nevinným nepáčilo.ukažte DŮKAZY a zmlknu.prasečiny dělá semita žid-názi soros a ta pakáž okolo něj.šalom.

0 hlasů

Mě tady zase schází důkazy vaše.

0 hlasů

nikoho neobviňuji bez DŮKAZŮ.zlodějský semita žid přiznal,že financoval occupy wall street,wisconsin dvojí volební recall,black lives matter,ukrajinu a grůzii.a byl odsouzen za zlodějnu dvakrát u frantíků a po třetí u EU soudu.a sám přiznal,že pomáhal náckům v budapešti.

0 hlasů

pred ctyrmi roky tu ruda vemena hemenex a ok hykala, jak Rusak do roka zkrachuje. "pod tidou" sankci :-)))))
ja porad cekam, a cekam....
a najednou Fiancial Times prijde se zpravou, ze Rusak se diky sankcim stal potravinove sobestacnym, svetovym lidrem ve vyvozu psenice a navic vyvezl vice zenmiho plynu. nez kdy predtim.
Na druhou stranu nejnovejsi prodej dluhopisu humanitarnich bombometciku skoncil fiaskem...
A co nato mistni bolsevicka stoka?
Porad dokola kvici, ze Rusak pod tihou uz nema co zrat. To je jako kalousek po deseti panacich a navsteve hilfesule u Kcharla :-)))))

0 hlasů

Óóóó drakonické! To nezvládneme! Pochcípáme hlady!
Lavrovovi už zjevně tečou nervy, on vždycky něco někde dojedná, pak ale Putin povraždí pár lidí a všechna snaha jde do kytek.

1 hlas

po ádovi,bonapartovi,žido-bolševicích,mongolech a turcích je něco takového jen tak nerozhodí.líbí se mi ale,jak tady vy semiti žid-názi třeštíte.strejda pedro vraždí,mosád taky a nic.to néni fér.svět tomu rozumí.rakovina taky.šalóm.

0 hlasů

To je jenom zbytecny breceni.
Odkdy potrebuji humanitarni bombometcici dukazy??
Proti Iraku si je jeste namalovali, a pak s nimi mavali v OSN.
Od te doby se to zmenilo a Syrii uz bombarduji na zaklade "vime dost".
Ze nasledne vysetrovani OPCW pouziti chemickych zbrani vyvratilo uz mistni bolsevickou stoku nezajima :-)))))
Skripalova se chce vratit do Ruska, ale ten "demokraticky zapad" mele dokola, ze ji otravili Rusaci :-))))))
Jinak se divim, ze Rusak bombometcikum jeste neco dodava. At prodaji zbytek us dluhopisu, ukonci obchodni vztahy a pak at si bombometcik sankcema treba ucpe anal. evropske hodnoty a mistni ruda vemena u toho muzou asistovat :-))))))

3 hlasy

Jednoduché - kdyby neprodával, chcípl by hlady.

0 hlasů

kdyby omezili prodej ropy s opec,kolik by stál barel?gde by byla konjunktůra,mešuge?spíš kdyby usa nedali židostánu tu jejich roční almužnu,tam by nejen chcípli hlady,ale i by končili,tvá máňa,ajnštajn.

0 hlasů

nojo, ale oni se behem toho prodavani stali potravinove sobrestacnymi :-))))
(drubezi, hovezi, veprove + obiloviny)
aspon to tvrdi Financial Times.
ale to asi bude zase ta Kremelska propaganda.
Vid ty vemeno jedno rudy :-))))))

0 hlasů

To znáš emigrante co! Abys nechcípl hlady tak jsi na stará kolena přitáhl domu.Parazitovat na zdravotním systému který zaplatil jiný!

2 hlasy

ale on ani nikde nebyl. pokud nepocitas banderistan :-)))
on tu jenom tak tise zavidi a anonyme plive hnis na internetu.
typyckej zakomplexovanej komous tohle rudy vemeno ok :-))))))

0 hlasů

Vidlaku, bez kydat hnuj k sobe domu - do Hordy-Moskvy, vitaci ruSSaku..

1 hlas

Umějí usa i něco jiného než uvalovat sankce na země, které jim nelezou do análu?

6 hlasů

Rusko má zase jiné metody na země,které mu nelezou do análu.Kupříkladu okupaci.

1 hlas

nevim, ale zeptej se toho rudyho jelita ok.
ten je tam pecenej varenej, a necouhaj mu uz ani polobotky :-)))))

1 hlas

Jak jsi poznal, ze otazka je pro tebe, analni odborniku z ruSSke ambasady?)

PS: kde se objevi slovo anal, ruSSko, sankce, putler... , tam ihned je vitac ruSSaku tydentyden..)

1 hlas

Čeští rusáčci by už konečně měli vydat knihu z názvem "Co všechno rusko nespáchalo" ať se nějak realizují. Je to tak na 100 stránek.
Například rusáci neotrávili Skripala, ani Litviněnka, neokupovali Krym, neválčí na Donbase, nesestřelili letadlo (to bude mít několik podkapitol s různými letadly), nenapadli Gruzii, neokupují část Moldávie, nepovraždili polské důstojníky v Katyni, nerozpoutali společně s Hitlerem 2. světovou válku atd atd atd.

3 hlasy

zapoměl jste na nedělali puč v grůzii a f kyjevě.to je dílo semitů žid-názi soros&spol.v katyni vraždil sssr a semita žid lavrentij berija.tak jako na Krymu v roce LP.1918-1920 semiti židi rosálie zalkind землячка,trocký-bronštajn a béla kún s místními tatary povraždili kolem 120 000 lidí,z toho 50 000 odzbrojených bílých,kterým za odzbrojení slíbili amnestii,pakáž prolhaná.pokud myslíte sssr a molotov ribbentrop pakt,tak ten domluvil max litvinov-finkelštajn a rozpoutání války se zúčastnil též slovenský stát.taktéž konferení v krakově a zakopaném.rita zimmerman a berija za sssr.eichman a himmler za nácky a strážila to divize bernolák.jak je vidět,záměrně zavádíte a pletete si Rusy a Rusko se sssr a semity židi.to néni najs.to je tak zvaná podlá LEŽ,mešuge.

0 hlasů

jo,zabudol jste na vraždu trockýho-bronštajna v méchiku.to je vina gruzínců,stalina sssr a nebo Rusů a pana presidenta Ruska V.Putina?mešuge?běžte se strejdou pedro vymýšlet nové a lepší lže do synagogy brodský,kyjeff,okrajina,ajnštajni.blbí jak troky,bez viditelného IQ.

0 hlasů

Dalsi lzi Hordy-Moskvy:

MÝTUS č. 1: „RUSKO“

Všechny národy se pojmenovávají samy.
Ke změnám názvů zemí a národů dochází poměrně často.
Proč si ale Rusko muselo vzít cizí název?
Jde o velmi vzácný paradox.
Bylo by přece divné, kdyby si Němci najednou přestali říkat „Deutsche“ a přejali označení „Allemand“, jak jim říkají sousední Francouzi?

V případě Ruska se to však má za normální.
Proč?
Jen proto, že je to výhodné.

Dalo by se to ještě pochopit, kdyby třeba Řekové, kteří v určitém období říkali Rusi „Russie“, objevili ji pro Evropu a svět, tzn. kdyby všechny národy světa se o Rusi dozvěděly právě od Řeků jako o Russii, pak by to bylo jasné. Zde ovšem máme něco jiného.

Car Petr si v 18. století vezme pro Moskovii cizokrajný název Russie,
který se nepoužíval už stovky let a na moskevské země se nevztahoval vůbec nikdy, a pojmenuje jím zemi.
K čemu?
Odpověď je jednoduchá.
Aby Moskovii začali považovat za Rus, aby tak získala úctyhodný věk, a především – aby se tím vytvořil základ pro uplatňování politiky mytického „shromažďování ruských zemí“,
která ve skutečnosti znamenala otevřenou dobyvačnou válku, zotročování a drancování sousedních národů.

Právě proto Petr přejmenoval Rus, odvěkou ruskou zem, na jakousi Malou Rus a Velkou Rus,
kterou nikdo takto nenazýval již přes 400 let.

Proč musel Petr I. právě po dobyti Rusi, tedy Kyjeva, vzít řecké názvy, není třeba nikomu vysvětlovat – ve středověku existovala Rus a Moskovie,
ale za Petra se z toho stala Velká a Malá Rus, tzn. Rus jakoby nezanikla, ale vznikla jaksi v nové podobě.
Historické základy vymysleli později.

První vydání Encyklopedie Britannica z roku 1771 neobsahuje žádnou zmínku o Ruské říši.
Píše se tu, že největší zemí světa, která zabírá téměř celou Eurasii, je Velká Tartarie.

A Moskevské knížectví, kde v této době již dosadili za panovníky Romanovce,
je jen jednou z provincií této obrovské říše a nazývá se Moskevská Tartarie.

Tamtéž jsou znázorněny mapy Evropy a Asie, kde je to vše dobře vidět.
Ale již v dalším vydání Encyklopedie Britannica všechny tyto informace zcela chybí.

MÝTUS č. 2: „KULIKOVSKÁ BITVA“

Jde o mýtus o „osvobození“ Rusů z mongolskotatarské nadvlády.
Moskevské knížectví však přestane odvádět daně a získá skutečnou samostatnost teprve po rozpadu Zlaté hordy a zpřetrhání vazeb s chanáty.
A k tomu dojde teprve v 16. století, tedy o několik set let později.

MÝTUS č. 3: „KYJEV, MATKA RUSKÝCH MĚST“

Stejně jako u mnoha dalších historických klišé, jde o mýtus, který má ústřední význam ve vytvářených mytologických dějinách Ruska.
I kdybychom připustili, že Oleg tuto větu skutečně vyřkl, nemá nic společného s Moskovií a s dnešním Ruskem už vůbec ne.
V té době totiž neexistovalo ani jedno, ani druhé.
Byla tu Rus.
A hlavním územím Rusi byly tehdy země, kde je dnes Ukrajina a Bělorusko.
Dokonce Novgorod a Suzdal spadaly do pojmu Rus jen v jeho nejširším významu.

MÝTUS č. 4: „DĚJINY RUSKA“

Přestože v 18. a 19. století dvorní historikové usilovně pracují na vytvoření a sepsání dějin nového Ruska, a sice až do roku 1946, v akademické historické vědě neexistoval jednotný názor na to, že ruské dějiny vycházejí právě z Kyjeva.

Karamzin, romanopisec, tatarské národnosti (z rodu Kara Murza), jako první vymyslel „oficiálně“ novou verzi dějin Ruska.
Tatiščev to měl vše jinak, Tatiščevovy archivy však zmizely téměř beze stopy.
Při přepisování dějin bylo bezpodmínečně nutné zničit starou „verzi“, což také udělali... Mnoho historiků zastávalo názor, že dějiny Ruska začínají ve 13. až 14. století vznikem Moskevského knížectví a později v 14. až 15. století ruské národnosti.
Historicky je to správné a opodstatněné.
V tomto případě však existuje také jiný historický základ, a sice podle názoru stranického vedení základ špatný, zejména v situaci posilujícího národního sebeurčení na Ukrajině a v Bělorusku.

Nabízí se otázka: co se dělo na 70 % území dnešního Ruska předtím, než vzniklo Moskevské knížectví?
Je to záhada a tajemství zahalené tmou.
Na „sovětské škole“ se to neučilo.

Na dnešní ruské se neučí ani teď.
Proč také, Karamzinův mýtus úplně postačí. Vyučovalo se přece mýtům říšským a sovětským! Proč tu nejsou skutečné dějiny většiny území, tzn. původních národů dnešního Ruska, ani samotného ruského národa?

Existuje velké množství variant ruských dějin, jsou to však všechno dějiny carů a říše, ale nemáme tu pravdivé dějiny ruského národa!!! Skutečné dějiny a kultura národů Ruska byly zredukovány na úroveň místního folklóru. Proč se ruští školáci učí dějiny Uralu a Zabajkalí, Sibiře, Altaje a Dálného Východu teprve od doby, kdy je dobyli Jermak, Děžňov atd.?
Copak tam předtím nic a nikdo nebyl?
Když tu nebyli Rusové – pak nebylo nic!?
Je to tak, protože v ruských dějinách není místo pro nic „neruského“, není místo pro pravdivé dějiny národů, které právě ono dnešní Rusko tvoří.

Stejně jako nebylo místo pro pravdivé ukrajinské a běloruské dějiny, kulturu a jazyky národů Střední Azie v carském Rusku a v SSSR.
A pokud se něco zmiňovalo, pak buď ve zlehčovacím významu, nebo jen o roli rodáků z těchto národů v ruském státě, z nichž ihned kvapem dělali Rusy nebo je za Rusy prohlašovali.

Tito rodáci přitom nesměli ani psát ve svém mateřském jazyce, ani v něm studovat, a často se ani označovat jménem svého národa. Nikolaj Gogol, když cestoval po Evropě a ubytoval se v jednom penzionu, při vyplňování přihlášky v kolonce „národnost“ vlastnoručně francouzsky napsal „ukrainien“. Sotva by si to mohl dovolit v Petrohradě nebo Moskvě. Takovou „opovážlivost“ by mu neodpustili. Je to výmluvný příklad toho, jaká byla vnitřní politika v carském Rusku a jak to cítil sám Gogol. Ne nadarmo bylo heslo „Rusko je vězení národů“ známo v celé Evropě. Je pravda, že na některých školách na dnešní Kubáni se vyučuje ukrajinština (i zde však jako nepovinný předmět), prezentuje se tu ovšem jako místní „balačka“, tzn. dokonce ani ne jako nářečí ukrajinštiny, ale jako „nedorozumění“.

Zmínka o ukrajinštině je tabu.
Proč ruský školák, Baškir nebo Tatar, jehož národ má nikoli novější, ale starší dějiny, kulturu, písemnictví a literaturu než „Rusové“, se musí ve škole učit dějiny své země jako začínající v době vzniku Kyjevské Rusi? Nejsou to přece jeho dějiny, nejsou to dějiny Karelů, Merji ani dalších národů, které již byly de facto vymazány z etnické mapy kvůli státnímu útvaru jménem Rusko.

V Tatarstánu a dalších regionech Ruska se sice studují dějiny rodného kraje, ale je to spíše na úrovni vlastivědných kroužků než studia skutečných dějin svého národa.

Namísto pravdivých dějin těchto národů se jim snaží podstrčit velký a pořádně nafouklý během posledních 300 let „velkoruský mýtus“.
De facto již podstrčili.

MÝTUS č. 5: „STARORUŠTÍ A MOSKEVSKÁ RUS“

Tento termín byl aktivně zaváděn v 19. a 20. stol. To, že se Rusko tímto způsobem snaží navodit historickou posloupnost a ukázat „starobylost“ svých dějin, je pochopitelné, zajímavé je však něco jiného. Jak mohou být knížata označována za „staroruská“, když slovo „Rus“ neznala!? Ani samotné toto slovo tehdy nebylo. Existovalo slovo Rus a Ruský (Руський), avšak na Rusi rozhodně nemělo žádný vztah k území dnešního Ruska. Ruský filolog Dal zdůrazňoval a opakovaně trval na tom, že slovo „русский“ se správné píše s jedním S – „руський“, právě toto slovo je totiž odvozené z Rus (Русь). Ustálení názvu země jako „Россия“, národa jako „русского“ a občanů jako „россиян“ zase jen zdůrazňuje, jak jsou tyto názvy a pojmy umělé. Když se nakonec v dnešním oběhu objevil výraz „ruskojazyční“, tj. samostatná kulturní a lingvistická skupina, tím byla de facto uznána existence jakéhosi společenství zbaveného národní identity, které je důsledkem „sovětské rusifikace“ národů bývalého SSSR. Kyjevská knížata by se velmi divila, kdyby se najednou dozvěděla, že stát, který leží tisíce kilometrů daleko, je bude považovat výhradně za své „ruské“ středověké předky, a národ, kultura a jazyk dnešní Ukrajiny, na jejímž území tato kyjevská knížata žila a kýmž také byla sama, bude pro ně něco jako „historické nedorozumění“. No comments. Avšak právě na tomto základě jsou vybudovány celé dějiny Ruska!!! Ve skutečnosti je historickým nedorozuměním právě Rusko – protože na světě neexistuje jiný stát, kde by se mísilo tolik kultur a národů a jehož dějiny by byly natolik umělé, vykonstruované a nepravdivé, nejdříve v zájmu politiky říše carské, pak v zájmu ideologie říše sovětské.

MÝTUS č. 6: „SLOVO O PLUKU IGOROVĚ“ (aj. písemné památky)

Dokument byl „objeven“ za podivných okolností, je však paradoxní: jak je možné „ztratit“ tak významný historický dokument? Ještě zajímavější je skutečnost, že dochovaný opis byl pořízen v 18. století, tedy právě v době, kdy moskevští carové usilovně psali a vytvářeli dějiny „ruského státu“. Text, který známe dnes, je přizpůsobená a „uhlazená“ kopie z 18. až 19. stol., která je vytrvale vydávána za středověký originál a vzor „staroruského jazyka“. Právě toto se vyučuje na ruských školách.

MÝTUS č. 7: „RUSKO SESBÍRALO UKRAJINSKÉ ZEMĚ“

Od Sanu až k Donu – právě toto vytýčení ukrajinských zemí požadovali Vynnyčenko a Hruševskyj po Kerenského přechodné vládě: dle etnogeografického principu. Nebylo to však možné, protože vyvstávala otázka: „A kdepak vlastně jsou historické etnogeografické země Rusů?“ Na tuto otázku neexistuje odpověď. Velmi často můžeme slyšet další mýtus, že prý Rusko shromáždilo ukrajinské země pro Ukrajinu. Je to možné, i to však jen z části. Za co by měla být Ukrajina vděčná? Že darovali Polákům Chelmsko a Podlesí? Nebo že zmizely miliony Ukrajinců z Kursku, Voroněže, Kubáně, Rjazaňska, Kurska, části Smolenska, Brjanska, Orelska? Tato území měla početnou ukrajinskou populaci. Podle ruského sčítání z roku 1926 žilo zde přes 2,2 milionů etnických Ukrajinců. Již v roce 1939 se však zmiňují pouhé tisíce. Co si ovšem budeme povídat – proces trvá i dnes: sčítání v Rusku z roku 1989 – 4,3 mil. Ukrajinců, sčítání z roku 2001 – již 2,4 mil. Ukrajinců. Takhle se věci mají...

MÝTUS č. 8: „UKRAJINA – OD OKRAJINA, A SLOVO VYMYSLELI V 19. STOLETÍ“

Kdybychom se řídili touto logikou, pak „policie“ nepochází z řečtiny, ale od „police“, a Rusko od „rusý“? Je to ostatně stejné jako v oné opeře – „jak kdo chce, tak slyší“... Stačí otevřít evropské mapy z 16. až 19. století, abychom zjistili, že výraz Ukrajina jako označení krajů a země je v Evropě znám už dávno. Přečtěte si třeba Beauplana (ten si důvěru rozhodně zaslouží), který v 17. stol. sám navštívil ukrajinské země a pojmenoval je na své mapě – jak jinak než „Ukrajina – země kozáků“, protože právě takto nazýval sám sebe a svou zem ukrajinský lid již dlouho před Beauplanovou návštěvou Ukrajiny v 17. stol. A naopak: stejné evropské mapy z 16. až 19. stol. ukazují Moskovii jako součást Velké Tartarie. Jsou to fakta, s nimiž je těžké polemizovat...

MÝTUS č. 9: „STARORUSKÉ BYLINY“

Existuje mýtus o tom, že jde o byliny z 11. až 13. století, údajně zapsané ve střední evropské a v severní části Ruska. Začněme tím, že v severní části Ruska dokonce v 15.–16. století jen málokdo mluvil řečí srozumitelnou pro Rusa, žily zde totiž úplně jiné národy. Ve skutečnosti byly všechny tyto byliny složeny a zapsány v 18. až 19. století, přičemž přizpůsobeny účelům hromadného „lidového“ čtení ve zprůměrovaném velkoruském nářečí. Zajímavý příklad představuje „ryze ruská“ pohádka „Koblížek“ (Колобок) – ruština nemá ani slovo „kolo“, mají ho však ukrajinština a staroruština, a to ve významu shodném s českým, teprve pak začínáme chápat samotnou postavu této pohádky.

Zajímavý je i Puškin.
Puškinův Ruslan je ruský (!) bohatýr.

Stejně tak by mohl „ruský bohatýr“ nést jméno Aslan nebo Nursultan.

U Puškinových současníků to nevzbuzovalo žádné otázky.

Puškin o tom nepochybuje, je to normální, mluví tu právě o ruském (!) bohatýrovi.

Je to pravda – právě takoví často bývali ti, kteří byli v Moskevském knížectví označováni za „ruské“ bohatýry.

Kirjušovi Miněnbajevovi (Kirill Minin) byl společně s Požarským vztyčen pomník jako ryze „ruské“ osobnosti.

MÝTUS č. 10: „SJEDNOCENÍ UKRAJINY S RUSKEM“

Jak by mohlo dojít ke ztrátě smlouvy, dokumentu s tak obrovským významem? Zůstaly jen kopie. A když není žádný originál, pak je i dítěti jasné, že je možné vyprávět libovolné pohádky a vytvářet další legendy a mýty o „sjednocení“. Žádné „sjednocení“ nebylo, bylo jen vojenské a náboženské spojenectví. S tím, že Moskovie později pošlapala všechna ustanovení smlouvy, když se prostě a jednoduše zmocnila vlády.

MÝTUS č. 11: „VOLHA JE RUSKÁ ŘEKA“

Povolží je historicky tatarský chanát a pravlast volžských Bulharů, kteří tu měli svůj stát dlouho před založením Moskvy a vznikem tzv. „Rusů“. K definitivnímu dobytí Povolží dochází teprve v 18.–19. stol. Přitom i dnes 60 % populace Povolží tvoří „šikmooké“ obyvatelstvo, tj. se zjevně neslovansky tvarovanýma očima a z větší části vyznávající islám.

MÝTUS č. 12: „RUSOVÉ A RUSKO“

Zajímalo by mě: kdo z Merje, Vese, Mordvinů, Vepsů, Komi, Udmurtů, Permjaků, Meščerů, Čudů a dalších národů, které ve středověku obývaly větší část Ruska, se považoval za Rusa nebo mluvil rusky? Nikdo. Třeba několikrát násilně pokřtění Tataři z Kazaně, Povolží nebo Sibiře byli Rusy? Také ne. Kde jsou tedy „odvěké ruské země“, kde jsou jejich ruská původní území? Kde je kanonické Rusko? Žádné není. Leží snad tyto země kolem Moskvy? Možná. Nejrůznější učenci jako Žirinovskij nebo Leonťjev zahrnují do Ruska Ukrajinu a Bělorusko, ale patří sem podle nich také Komi, Burjatsko nebo Jakutsko. Paradox? Vychází nám tedy, že žádné Rusko neexistuje. Ale kdepak je právě ono samotné Rusko? Kde je jeho takříkajíc „ruské srdce“? Kde je etnogeografická pravlast? Že by v Kyjevě? Je to k smíchu... a k pláči zároveň, protože to není pravda. Proč nelze na mapě ukázat, kde je vlastní etnokulturní území Rusů jako takové? Protože takové území neexistuje. Třeba někdo řekne, že Novgorod, Suzdal a Rostov přivedly k životu Moskovii a Rusko, takže se Rus z Kyjeva „přestěhovala“ právě sem. Ale je to přece bezostyšná lež a mýtus vytvořený říšskými „historiky“ v 19. století. Novgorod a Suzdal se stávají součástí Moskovie teprve za Ivana Hrozného, a sice po porážce a vyplenění. Předtím to byla samostatná knížectví, a to se svým způsobem života, specifickým jazykem, kulturou a mentalitou, která se od té moskevské lišila. A co kdybychom odhodili všechny tyto „velkoruské“ šovinistické bláboly? Podívejme se zpříma a reálně, kdo kdy žil a na jakém území. Co nám vychází? Vychází následující. 1. Merja, Ves, Muromci, Vepsové atd. – to není Rus, kde tyto národy žily v 8. až 10. století, tam žili i ve 12. až 14., dnes tu ovšem už NEJSOU, protože z nich všech se v 15.–16. století a později stali „Rusové“. 2. Krivičové, Dregovičové, Siverci, Polané – to je Rus, později všechny tyto země руськие (lid руський, jazyk руський) si říkali Rusíni a tam, kde žily v 9. a 10. století, ŽIJÍ I DNES v 21. století, a dnes se jim říká Ukrajinci a Bělorusové. Novgorod a Suzdal byly dobyty a prakticky zničeny, volnosti a řády, které zde existovaly, byly zakázány speciálními výnosy moskevských knížat. Šlechtu a obchodníky buď prostě povraždili, nebo nuceně přestěhovali do Moskvy. Brutální Moskevské carství se vytvářelo ohněm a mečem, žilo válkami. Právě války byly oněmi mlýny, které semílaly malé národy a vytvářely nový národ „moskevskoruský“. Jinak řečeno, „ruský člověk“ je nositel „ruské kultury a smýšlených dějin“, které se utvořily v 15. až 17. století a následně byly uměle „systematizovány“ díky politice Petra I., pak v 18. a 19. století snahami mužů od ruské vědy a kultury, ještě později v sovětském období „správnou“ osvětou národů SSSR. V Sovětském svazu všichni věděli o vzdělávacích internátech ve Střední Asii a na Sibiři. Děti brali z rodin, a to na dlouhé měsíce. Daleko od domova pod rouškou bezplatného povinného (!) vzdělání se prováděla prachobyčejná rusifikace. Děti přicházely o jazyk, kulturu, řemeslné a hospodářské dovednosti svých předků, byly izolovány od tradičního způsobu života – takto se pod ušlechtilou zástěrkou dostupného školství ničila identita mnoha národů Ruska. O smutném údělu a osudu severských a sibiřských národů víme všichni – téměř totální opilství, zánik identity, tradičních řemesel a změna tradičního životního stylu. A co je čeká? Buď vymření, nebo úplná rusifikace. Co s písemností Tatarů, Čuvašů nebo Kalmyků? Ve škole jsme se učili, že nikdy žádnou neměli a že je Rusové naučili číst a psát. Je to téměř tak... Jen s tím, že Rusové nejdříve vzali těmto národům vlastní písemnictví založené na arabském písmu, pak jim v 1920. letech vnutili písmo latinské a nakonec v 1930–40. plynule převedli na cyrilici. Je jasné, že jejich historické dědictví by jim jakoby už nepatřilo... protože je psáno jinak. Již dávno je v Rusku za Rusa považován ten, kdo má jako mateřský (první) jazyk ruštinu, tzn. „Rus“ a „ruskojazyčný“ jsou pojmy totožné. „Rusy“ je dnes velmi mnoho Tatarů, Udmurtů, Baškirů, Čuvašů, Kalmyků, Jakutů, Burjatů atd., kteří byli násilně křtěni, a to už od dob Ivana Hrozného a Petra I. až po Stolypina. Celý vzdělávací systém a veřejně politické zřízení rovněž podporovalo vznik „Rusů“ mezi těmi národy, které ani nejsou Slovany. Dnes je těžké říct, kolik „Rusů“ v samotném Rusku má slovanský původ. Patrně menšina, pod 50 %. Oficiální statistiky tuto skutečnost nezachycují. V tomto kontextu vypadají velmi zajímavě prohlášení politiků a dokonce ruského prezidenta o ochraně práv „ruskojazyčných“ v sousedních státech. Dobré, co? Ve své podstatě jde o novou verzi starého mýtu o „shromažďování ruských zemí“. Jen s tím, že dnes je řeč o shromažďování lidí a zemí „ruskojazyčných“. Za tím stojí obyčejná snaha zakrýt neoimperialistické agresivní choutky, nic víc a nic míň. Sčítání z roku 1926: v Rusku na území Brjanské, Kurské, Smolenské a Rjazaňské oblasti žilo přes 2 mil. Ukrajinců. Již v roce 1939 jich zbylo necelých 400 tisíc. Podle sčítání z roku 1989 žilo v Rusku 4,6 milionu Ukrajinců, v roce 2001 již pouhých 2,4 milionů. Kam se poděly 2 miliony? Během období mezi 1900. až 1990. léty bylo na území evropské a jižní části dnešního Ruska a na Sibiři asimilováno zhruba 10 až 15 milionů Ukrainců, a to jen na základě oficiálních údajů ze sčítání obyvatel Ruska. A kolik bylo takto asimilovaných Bělorusů, Tatarů, Baškirů, Burjatů, Kalmyků a dětí ze smíšených manželství, z nichž se dle „zažitých pravidel“ samozřejmě stávali Rusové!? Desítky a další desítky milionů. Právě toto je dnešní ruský národ, tedy tzv. „Rusové“.

Fenomén „nevolnického práva“ je fenomén ryze moskevský a mnoho věcí vysvětluje.

V celém světě byli otroky zástupci jiných ras a národů.
Pouze v Rusku bylo za otroky vlastní obyvatelstvo. Ostatně není čemu se divit, knížata v Moskevském carství se nikdy nechovala k lidu jinak než k cizozemcům a výraz „чернь“ (lůza) sloužil k označení vlastního lidu, což výborně ukazuje postoj k tomuto lidu. Samotný lid se také musel chovat ke knížatům jako otrok k pánovi. Otrocká úcta ke šlechtě a úředníkům je typická pro Orient, jsou to prvky asijské kultury, která se právě stala nedílnou součástí Moskovie. Před sjednáním unie mezi Ukrajinou a Ruskem v roce 1654 byli rolníci na Ukrajině volní – nežilo se jim sice snadno, ale nikomu nepatřili a pracovali sami pro sebe. Ve městech zase platilo Magdeburské právo. Města v Moskovii nic takového neznala. Právě proto lid žijící na území té pravé Rusi (z větší části jde o dnešní Ukrajinu a Bělorusko), který svou historickou víru, jazyk a sebe sama označoval jako „руський“, při užších kontaktech s Moskevským státem v 17. století postupně pochopil, že může být sám kýmkoliv, ale v žádném případě ne Moskovitem, Moskalem „русским“, tzn. nikoli v tom chápání výrazu „русский“, jaké se do něj vkládalo v Moskovii. Právě v tomto období se utváří jasná sebeidentifikace obyvatel Ukrajiny jako lidu Rusi, který není „moskevskými Rusy“. Právě proto se znovu objevuje starší název „má krajina, vkrajina“ – Ukrajina. Tím se označení „vkrajina“ jako „má země“ dávalo do protikladu k společnému pro Rusy a Ukrajince názvu „Velká Rus“. Moskovie, naopak, začíná usilovně asimilovat národy. Násilně křtít Tatary a severské pohany. Podle Petrova výnosu Tataři, kteří přijali křesťanství, byli dokonce osvobozeni od daní na 3 roky. A Stolypin dokonce rozdával zdarma pozemky, i když na Sibiři... Možná právě v té době, tedy v 17. století, má kořeny ukrajinská myšlenka stavění se do protikladu k Rusku. Národ na Rusi-Ukrajině se zkrátka a dobře nechtěl nazývat po moskevsku „русский“, protože takový nebyl, ale byl vždy „руський“, jsou to však dvě různé věci, které se Rusko snaží zaměnit a smísit. Rus Malá a Rus Velká – takto se překládá název Russia Minoris, v žádném případě však „Malorusko“ (Малороссия). Což věděl i car Petr, a právě proto spatřila světlo světa slova „Великороссия“ a „Малороссия“. Která během staletí již téměř ztratila svůj význam. Samotní ruští rolníci, jak napsal rakouský velvyslanec koncem 16. století, na dotaz, jaké národnosti jsou, odpovídali „rolníci“ („крестьяне“), neboli křesťané, tzn. se s Rusy vůbec neidentifikovali. A o názvu své země „Rusko“ říkali, že se jejich země jmenuje „Рассея“, protože „je náš národ po této zemi hojně rozeset (рассеялся)“.

MÝTUS č. 13: „RUSKÁ DUŠE“

Je tajuplná, jak v Rusku rádi říkají. Ve skutečnosti je tato „tajuplnost“ dost domnělá a žádným tajemstvím není. Odpověď je jednoduchá: jde o výsledek vzájemné interakce asijské a evropské kultury, protože právě na předělu těchto dvou kultur vznikl a utvářel se tzv. ruský národ a stát. Rusové jsou Asiati v Evropě a Evropané v Asii. Moskva je metropole – „Asiopy“?

MÝTUS č. 14: „RUŠTINA“

Je velká a mocná – právě takto jsme se učili ve škole: ruština je „první“ a všichni ostatní Slované jsou tak nějak kolem. Ruština se utvořila v 16. až 17. století, gramatika a řád pak byly vytvořeny ještě později Lomonosovem, který použil jako základ učebnice a knihy z Litevského velkoknížectví a vytvářel gramatiku a řád ruského jazyka jeden krok po druhém. Puškin zase přinesl do ruštiny mnoho nového a zajímavého. Přitom je dnes intenzivně prezentována myšlenka, že ukrajinština je jakási „zpolštěná“ ruština, protože prý obsahuje mnoho polských slov. Ale tím se jen snaží vysvětlit její odlišnost od ruštiny pro Rusy samotné – aby nepřemýšleli o zbytečných věcech. Ve skutečnosti je za tím snaha zakrýt skutečnost, že obrovské množství výrazů ruština přejala z turkických jazyků, zejména z tatarštiny, z ugrofinských jazyků Merji, Vese a Čudů, tj. poruštěných národů uralské a severní části dnešního Ruska. Reálně ukrajinština má více slov nikoli polských, ale společných slovanských, a právě proto Bělorus nebo Ukrajinec lépe než Rus porozumí polštině, češtině nebo srbochorvatštině, ještě lépe slovenštině. A k slovenské okupaci Ukrajiny zcela jistě nikdy nedošlo. Lexika je společná s běloruštinou z 60 %. Což zřetelně ukazuje, který národ nemá smýšlené, ale skutečné historické a kulturní kořeny, a také na jakém území – pravé Rusi, nikoli smýšlené „Moskovie“. Protože právě tyto dva národy jsou nástupci a pokračovateli Rusi. Známý ruský jazykovědec Dal napsal, že nemohl plnohodnotně komunikovat s rolníky na Moskevsku. Nerozuměli totiž řeči, kterou mluvil a studoval. A když se něco takového dělo 100 až 150 km od Moskvy, jakpak se věci měly v hlubokém ruském vnitrozemí!? Dal se opakovaně nechával slyšet, že se jazyk Rusi nazývá „руський“ a píše se právě s jedním S, Dala ovšem nikdo neposlouchal, protože naslouchali nařízením Petra I. Právě jako „руський“ však označovali svůj jazyk obyvatelé Rusi a staří lidé na Ukrajině dokonce ve 20. století, s tím, že ho dávali do jasného protikladu k jazyku moskevskému, který jest nově vytvořený „русский“ se dvěma S. O původu mnoha „původních ruských“ slov ani o „ruskosti“ těchto slov dnes nepochybují ani učitelé ruštiny v samotném Rusku. Kdybychom však prozkoumali ruskou slovní zásobu, pak zjistíme, že ze slovanských jazyků tu zase tolik nezbylo. Dost toho však zůstalo z umělé staroslověnštiny (církevněslovanského jazyka), která se používala pouze pro psaní a bohoslužby. Není divu, protože Lomonosov vycházel právě z církevní slovanštiny a s využitím učebnic od učenců ze středověké Rusi (tehdy součásti Litevského velkoknížectví) vytvářel a systematizoval moskevskou ruštinu.

Právě proto je moderní ruština protkána mnohočetnými přejatými výrazy ze staroslověnštiny, která na Rusi až do konce 17. století plnila funkci spisovného jazyka.

Velké množství slov přišlo do ruštiny z jazyků uralských národů a z ugrofinských jazyků severní a evropské části Ruska – Vepsů, Merji, Komi, Vese, Muromců, Finů, Ugrů.

V průběhu dobývání a osidlování těchto území se lid Moskevského knížectví setkával s jevy a názvy předmětů používanými místními národy a přebíral tato označení do vlastního jazyka.

Například, „ruské“ околица (sousedství) pochází z karelského okollisa, волость (okres) z karelského volost, popř. finského volosti, округа (okolí) z karelského okruuka, popř. komi oukruga, деревня (vesnice) z vepského deruun, deron, derevn, погост (hřbitov) z vepského рagast a karelského pogostu, посёлок (osada) z karelského posolku, гряда (záhon) z karelského kriadu/-a, капуста (zelí) z karelského a finského kapustahuuhta, нива (pole) z karelského a finského niiva, огород (zahrada) z karelského ogrodu a komi akgarod, пусто (prázdno), пустошь (pustina) z karelského puustos a vepského puust, усадьба (statek) z karelského a komi usat’bu, участок (pozemek) z karelského ucuasku, поляна (mýtina) z karelského pluanu, роща (háj) z karelského roshsu a komi rossha, roshta, тундра (tundra) z pobaltského a finského tunturi, tuntur, канава (příkop) z karelského kanoava, konuava, пруд (rybník) z karelského a středofinského pruttu, pruudu, брод (brod) z karelského brodu a komi brцdu, верста (versta – délková míra) z komi vers a karelského virsta, путь (cesta) z karelského puwtti a komi „PUTINA” (původ příjmení Putin), телега, тележница (vůz, povoz) z karelského telegu a komi telezhnei, тропа (stezka) z karelského troppu a komi trioppu, крюк (hák) z karelsko-finského kruwga, kruwkka, волок (místo pro přetahování lodí po souši) z komi vцlek, vцlцk, место (místo) z karelského a komi mesta, кряж (sráz) z vepského krдz, krez, омут (tůň) z komi a karelského omutta, плешь (lysina) z karelského plesatti, родник (zřídlo) z finského a karelského rodniekku, rodňikka, бугор (hrbol) z karelského buguriccu atd. Někdo by mohl namítat, že tato slova naopak přišla z ruštiny do karelštiny, vepštiny aj. Bohužel tomu tak není, podobná slova vycházející ze stejného základu se v jiných slovanských jazycích téměř nevyskytují.

Pro Rusa právě taková slova zní obzvlášť „rusky“, protože s nimi žije po staletí, běloruská a ukrajinská slova mu však připadají jako cizí (z toho je verze o polonizaci), avšak právě tyto národy vždy žily a stále žijí na té pravé Rusi a jsou nositeli její kultury. Později některé výrazy od severních národů pronikly také do ukrajinštiny a běloruštiny již skrze rusifikaci. Třeba slova jako билет (lístek), станция (stanice), могила (hrob), село (vesnice), хутор (osamělý dvůr) přejala komština, karelština a další jazyky z ruštiny.

O mnoha výrazech turkického, íránského a evropského původu v ruštině také vědí pouze lingvisté: ТОВАР (zboží), ЛОШАДЬ (kůň), САРАЙ (kůlna), КАРАВАН (konvoj), АРБУЗ (meloun), СОБАКА (pes), ХЛЕБ (chléb), КРУЖКА (hrnek), ЗОНТИК (deštník), КОТ (kocour), ОБЕЗЬЯНА (opice), БЛОКНОТ (poznámkový blok), ГАЛСТУК (kravata), КОМПОТ (kompot), МУЗЫКА (hudba), ТРАКТОР (traktor), ТАНК (tank), ГАВАНЬ (přístav), ПАРУС (plachta), ИКОНА (ikona), ЦЕРКОВЬ (kostel), СПОРТ (sport), РЫНОК (trh), ВОКЗАЛ (nádraží), МАШИНА (stroj), ГОЛ (gól), ИЗБА (chalupa), СТЕКЛО (sklo), СЕЛЁДКА (sleď), СУП (polévka), СТУЛ (židle), СТОЛ (stůl), ОГУРЕЦ (okurka), КОТЛЕТА (karbanátek), КАРТОШКА (brambor), КАСТРЮЛЯ (hrnec), ТАРЕЛКА (talíř), САХАР (cukr), ХОР (pěvecký sbor), ИДИЛЛИЯ (idyla), ПОЭЗИЯ (poezie), ГОСПИТАЛЬ (vojenský špitál), ЯРМАРКА (veletrh), ШАНС (šance), АЗАРТ (náruživost), ТЕНТ (roleta), МАЙОНЕЗ (majonéza), ДОМ (dům), ШАМПУНЬ (šampon), ПРОБЛЕМА (problém), СИСТЕМА (systém), ТЕМА (téma) a mnoho tisíců dalších, a to když si odmyslíme latinismy a výrazy přejaté kdysi dávno z řečtiny. Vědeckotechnická ruská slovní zásoba je z téměř 100 % tvořena výrazy nizozemského, německého a anglického původu. Slovník pro veřejný a politický život je téměř 100% původu řeckého, francouzského a anglického. Kdepak je tedy vlastně samotná „velká a mocná“ ruština? A o jaké „staroruskosti“ může být vůbec řeč?

Ruština jako jedna z východoslovanských větví představuje v podstatě výbušnou směs spisovné církevní slovanštiny (tedy jazyka umělého, nikoli obecného!) s desítky různých jazyků podrobených, zotročených a asimilovaných národů.

Jde o přirozený proces – při blízkém kontaktu dobyvatel nejen zanechává něco svého, ale také sám přejímá něco cizího.

Pak říšští a sovětští historikové všude, kde to šlo, nahrazovali termín „východoslovanský“ mytologickým „staroruský“. Nikdy však neexistoval takový národ ani takový jazyk.

V Kyjevě měli vlastní způsob mluvy, v Novgorodě pak úplně jiný. Psali sice staroslověnsky, ale tímto jazykem nikdo nikdy nemluvil! Proč tedy lhát a vytvářet mýtus o „staroruství“? Až tolik moc toužili moskevští carové po starodávné tradici.

MÝTUS č. 15: „BOHATSTVÍ RUSKA“

Co vlastní ruský národ kromě zemí a bohatství jiných porobených národů? Vlastně nic. Co mají původní národy Ruska z takového vlastnictví? Také nic. Kreml ale má, a to celkem dost... Ve „špatné“, „kapitalistické“ a „západní“ Kanadě nejen Indiáni, ale všichni obyvatelé provincií, kde se těží nerostné suroviny, dostávají každoroční rentu za využívání přírodních zdrojů a hlubin země, na níž žijí.

Stát se dělí o zisk s těmi, komu tento zisk právem náleží! Např. v roce 2005 všichni obyvatelé kanadské provincie Alberta po náhlém vzestupu cen ropy dostali navíc 400 až 500 dolarů na osobu, a to včetně kojenců.

Co udělali v Rusku, když dosáhli zisku navíc?
Zvýšili výdaje na zbrojení.
A za ropné a plynové dolary začali ještě více vyhrožovat sousedům a podnikat plynové a obchodní války. „A co má být, peníze snad máme, tak si můžeme zahrát na politickou ekonomii“.

A na lidi kašlou jako vždy. Co skutečně mají malé národy Ruska z využívání útrob jejich země? Severský příplatek ke mzdě a obdobnou přirážku k cenám II. a III. kategorie!?

Je to stejné jak v carských a sovětských dobách, tak dnes – nemají nic.
Jen samotné imperialistické žvásty.

Právě zde je ukazatel skutečných hodnot státu a jeho směřování.

1 hlas

Člověče!Tos psal sám?To se s tím musíš smolit od rána.A marně.

0 hlasů

Já to tedy přečet,ale nevím,kolik jich bude následovat.

0 hlasů

to je ale kravina.a o novgorodské republice ani slovo.nebo o okupaci ukrajiny a běloruska polskou litvou po 400 let.takhle podobně bránili semiti žid-názi v americe sssr a rosenbergovic,algér hiss,ks usa a harry dexter white.moc se motáte do vašich LŽÍ,ajnštajni.čtěte víc,mešugeni.šalóm.

0 hlasů

Až vylezou američtí hujeři z jejich prdele@, tak mohou napsat slabikář pro základní školy. Na téma kde USA všude rozesralo@ země (např.muslimské) a spustilo migrační vlnu do Evropy, kde všude násilím vnutili to své úchylné pojetí demokracie,a kolik mají po světě na cizím území vojenských základen.

3 hlasy

takhle nejak kvikali nemcouri , kdyz je Rusak masakroval na predmestich Berlina :-))))
Jenom pokracuj, mas jeste chvili, nez ti v banderistanu zacne hilfesule :-)))))

1 hlas

Zadny ruSSak tam nebyl ...)
Berlin "osvobodili" vojaci Ukrajinskych a Beloruskych frontu, ... ty vitaci moskevskych fasistu...

1 hlas

ukrajinci bojovali s nácky,mešuge.vy nejste normální,ajnštajn.vzteky dostáváte záchvaty?a nepleťte bělorusy a ukrajince se semitama židama,kteří dotáhli do ploska ze španěl,když je VYKOPALA chytrá a krásná královna isabela s inquizicí.potom polská litva zabrala okrajinu na 400 let a s nimi se tam dotáhla ta rakovina lidstva.šalóm.

0 hlasů

USA pořád vyhlašují sankce na kdekoho, i když v tomto případě se jich to vůbec netýká. Ale budou se divit, když jiní budou zase z reciprocity vyhlašovat sankce proti nim, zejména EU, Čína a Rusko.

1 hlas

Nedělejte si o USA starosti. Je to sice dojemné, ale zbytečné.

3 hlasy

Myslíš že jim zase Čína půjčí nějaké lówe, a ne že naopak pustí na burzu americké dluhopisy.

0 hlasů

pravda, na lizani analu humanitarnim bombometcikum ma monopol mistni rude vemeno ok :-))))
nikoho jineho k lizu nepusti. ani z humanitarnich duvodu :-)))))

0 hlasů

Na lizani ruSSkych analu jses odporny odbornik, vitaci ruSSkych fasistu...
znas podrobnosti, jako nikdo jiny..,
to je pravda..)

1 hlas