Rusko-ukrajinské vztahy připomínají nestřežený sklad munice různé ráže, ve kterém není známo, kdy a co vybuchne, napsal v ruském listu Vedomosti Fjodor Lukjanov, šéfredaktor časopisu Rusko v globální politice.
Pro Moskvu je Ukrajina životně důležitá. Poloha a historie z ní činí součást ruské identity, jakož i území střetu četných napětí ve styku Ruska s okolním světem. Je nereálné čekat, že by Rusko v dohledné době dokázalo toto místo zrodu ruské státnosti vnímat jako prostě sousední zemi. Ani nejsou možné čistě dvoustranné vztahy, vždy budou přítomny silné vnější faktory.
ČTĚTE TAKÉ: Ukrajinská válka o kontrolu nad plynem pokračuje
Komando policie vtrhlo do sídla ukrajinského Naftogazu
Nebylo by užitečné se nyní snažit o strategické vztahy. Oba státy se nalézají v přechodném stavu. Zatím je třeba udržet pod kontrolou výbušný potenciál a minimalizovat možné škody.
Historická, jazyková a psychologická blízkost obou národů se nejeví zárukou dobrých politických vztahů, spíše naopak. Ukrajina zažívá budování národního státu. To vyžaduje jasnou identifikaci, která je nevyhnutelně založena na protikladu k Moskvě vzhledem k velké kulturní blízkosti a přitažlivosti Ruska. Ukrajinské úřady proto musejí znovu a znovu zdůrazňovat svébytnost země. Jazykové otázky a "vlastní" dějiny proto budou vytvářet ostré rozpory s Moskvou, která má zájem co nejvíce zachovat identifikaci Ukrajiny s Ruskem. Možný vstup Ukrajiny do NATO a Evropské unie, 
zatím hypotetický, funguje jako katalyzátor vzdalování se od bývalé metropole.
Ukrajina, klíč ke stabilitě
Kyjevu chybí zodpovědná moc, s níž by Moskva mohla vést dlouhodobý dialog. Rozdrobená politická scéna slouží jako záruka plurality, ale vrhá zemi do nekonečných půtek, v nichž skupinové zájmy převládají nad národními. Předvolební rok slibuje ještě tvrdší boj. Ukrajina prožívá politický a ekonomický chaos, ale konsolidace politické scény není možná. Nelze počítat s pragmatičtější součinností, dokud se v Kyjevu nevymění politická generace.
Průzkumy nedávají Viktoru Juščenkovi naději na znovuzvolení prezidentem. Jedinou možnou šancí je případ, že by se hlavě státu podařilo radikálně změnit agendu dne. Hodilo by se ohrožení národní bezpečnosti, které může představovat jedině Rusko. Přimět Moskvu k unáhleným krokům je snadné. Juščenkovo chování během srpnové války s Gruzií a během lednové plynové války dokazuje, že prezident je odhodlán postupovat ofenzivně.
Kyjev si může být jist, že s ním budou USA a Evropa cítit více než s Moskvou, nemusí se bát rozhoupávat vztahy, protože zlé stejně bude Rusko. To už předvedl plynový spor, který způsobil mezinárodní pozici Ruska obrovské škody.
Ukrajina je možným klíčem k celoevropské stabilitě. Ale hlavním úkolem Moskvy je teď nepřipustit přeměnu Ukrajiny v arénu geopolitického střetu, jehož následky by byly pro Rusko především morálně ničivé. Sama skutečnost, že se veřejně debatuje o možnosti vojenského střetu mezi dvěma nerozlučně spjatými národy, se jeví katastrofální prohrou elit obou zemí.
Ukrajina vyžaduje komplexní a velice seriózní přístup. Domýšlivost vůči Kyjevu už dvakrát dovedla Moskvu k bolestným neúspěchům, na podzim 2004 a letos v zimě. Plynový kšeft lze ve světle dlouhodobých škod na pověsti Ruska a nevyhnutelné recidivě krize sotva považovat za vítězství.
Ukrajina je pro Rusko historické nedorozumění
Bez ohledu na chaotičnost ukrajinské politiky se chování a záměry hlavních hráčů v zásadě nemění. Záměry Kyjeva lze přečíst v předstihu, ale vyžaduje to zbavit se stereotypů a předsudků.
Povýšenecké manýry Moskvy, která často nedokáže skrýt, že Ukrajinu vnímá jako historické nedorozumění, odpuzují ukrajinskou společnost a dávají Kyjevu argumenty pro zahraniční partnery, na jejichž podporu spoléhá. Ruští politici sbírají body populistickými prohlášeními zpochybňujícími celistvost Ukrajiny. Ani ruská společnost, ani její představitelé si neuvědomují, jak urážlivě zní mnohá slova o sousední zemi. V Rusku se předpokládá, že "vnitřní věci" Ukrajiny neexistují a že lze hlásat cokoliv dle libosti. Norem korektnosti se nehodlá držet ani sám ruský velvyslanec.
V 90. letech vztahy s Kyjevem vytvářeli profesionální diplomaté, kteří respektovali formální rámce a dokázali vést jednání. Mezitím je udělili v léno představitelům jiných profesí a následky jsou vidět. Dnes zase potřebujeme trýznivé politické a diplomatické úsilí, abychom přežili přechodné období bez otřesů a pak mohli začít vytvářet strategii založenou na znalosti skutečných zájmů Ruska.
Foto: Reuters, Wikimedia Commons
