Ať ruská olympijská výprava přiveze z Londýna záplavu medailí, anebo pohoří jako ve Vancouveru, jeden vítěz se zdá předem jasný. Výrobce sportovního oblečení Bosco di Ciliegi (ve volném překladu Višňový sad), který letos obléká do olympijského nejen Rusy, ale i Ukrajince a Španěly.
Právě olympiády se jeví jako hlavní nástroj šíření věhlasu společnosti Michaila Kusniroviče, která se během dvou desetiletí stala ve vlasti "sportovní značkou číslo jedna" i vládcem moskevského obchodního domu GUM na Rudém náměstí.
Kusnirovič se tak stal "sousedem" ruského prezidenta, kterého i "obléká", jak se chlubí před novináři.
Tepláky po desetiletí bývaly rozpoznávacím znakem sovětských turistů v cizině. Kusnirovič, který prý na počátku 90. let ve svém prvním obchodě stával u pokladny, z nich udělal miliardový byznys.
"Kusniroviče znají v kremelských kabinetech, na jeho večírky přicházejí nejen šampioni a lvice salonů, ale i vlivní podnikatelé a hodnostáři," napsal časopis Forbes. Roční obrat firmy odhaduje na 15 miliard rublů (téměř deset miliard korun) a řadí ji do první trojky ruských společností na trhu luxusního zboží.
V GUM a ve stovce dalších obchodů Bosco nabízí nejen sportovní oblečení, ale i výrobky desítek světových značek. Cílem je do vypuknutí zimních olympijských her 2014 v Soči zdvojnásobit počet obchodů a jejich obrat zvýšit o 400 procent. To už stálo za odhadovaných 100 milionů dolarů, vložených do "olympijských" kontraktů do roku 2016.
Američany nedávno pobouřilo zjištění, že oblečení pro olympioniky nechal dodavatel ušít v Číně. Jak jsou na tom Rusové? "Stejně jako jakákoliv značka, i Bosco si vybírá místo výroby tam, kde kapacity umožňují rychle a kvalitně ušít kolekci," zněla odpověď firmy pro ČTK.
Delikátnější věci se zhotovují v Evropě, méně náročné v Asii. "Otázka nespočívá v geografii, ale v designu, materiálu a kontrole kvality," tvrdí výrobce a dodává, že třeba dresy, v nichž sportovci budou zápolit, si nechává šít v USA.
Bosco podle tisku šije ve 28 továrnách rozsetých po světě. A na rubu triček, mikin či teplákových bund pro klienty z ulice přiznává i "Made in China".
"Šijeme i v Portugalsku či v Itálii, ale pak jsou věci dražší," vysvětluje prodavač ve firemním obchodu v centru Moskvy. A tak lze tepláky z olympijské kolekce pořídit za cenu blížící se ceně "běžného" trika s firemním emblémem.
Láci "londýnské" kolekce se staroruskými ornamenty objasňuje výrobce snahou umožnit co nejvíce lidem solidaritu se sbornou.
Není divu, že i mnozí Rusové mají tepláků od zbohatlého krajana plné zuby. Média s potěšením připomínají "průšvih" z turínské olympiády, kdy se reprezentantům na poslední chvíli musela přelepovat "přebývající" loga, která rozhněvala Mezinárodní olympijský výbor. Na internetu se lze dočíst i o nářcích bývalých zaměstnanců na bezcitné manažery a platy, pohybující se v přepočtu okolo 20 tisíc Kč.
Sami sportovci, alespoň ruští, si dodavatele pochvalují: směný kurs ruských tepláků vůči teplákům cizáků prý stoupl na jedny ku dvěma či ku třem. Pryč jsou sovětské časy, kdy olympijské oblečení navrhovaly ústřední domy módy a šilo se v Arménii.
Pro olympiádu otevřela firma v Londýně tři značkové obchody, jeden má přečkat i hry. Předchozí pokus proniknout na západní trhy přes Milán však nevyšel.
