V dobách studené války vyvinuté sovětské špionážní letadlo bude v rámci evropského výzkumného programu zkoumat stratosféru. Původně měl být stroj nasazen k sestřelování amerických špionážních satelitů, nyní může pomoci předpovídat vývoj klimatu na desítky let dopředu.
Od roku 2016 začne ruský letoun M-55 Geofisika uskutečňovat lety ke zkoumání zemského klimatu v evropském výzkumném programu StratoClim.
Příslušnou dohodu nyní podepsaly německý Alfred-Wegener-Institut, Helmholtz-Zentrum für Polar- und Meeresforschung a Mjasiščevova továrna experimentálního strojírenství.
Na základě dat, které Geofisika nasbírá ve stratosféře, bude možné sestavit dynamický model této vrstvy atmosféry, která se nachází ve výškách jedenáct až padesát kilometrů nad hladinou moře. Programu StratoClim se účastní 26 výzkumných ústavů z celé Evropy. Podle slov Gennadije Beljajeva, šéfkonstruktéra letadla, je M-55 na základě svých charakteristik nenahraditelné při výzkumu vesmíru, k astrofyzickému a astronomickému pozorování.
"Náš stroj může letět ve větší výšce než 21 kilometrů a nést až dvě tuny výzkumných přístrojů," vysvětluje Beljajev.
M-55, v kódovém označení NATO "Mystic-B", je modernizovaná varianta špionážního letadla M-17 Stratosfera. Bylo vyvinuto v šedesátých letech dvacátého století a mělo sestřelovat americké družice, které byly mimo dosah sovětské protiletecké obrany.
Takový úkol mohl splnit jen letoun zkonstruovaný pro velké výšky. Jeho vývoj svěřili legendárnímu sovětskému leteckému konstruktérovi Vladimiru Mjasiščevovi (1902 až 1978). Avšak roku 1982, kdy M-17 absolvoval svůj první let, ztratil problém výzvědných sond na aktuálnosti. Bylo tedy rozhodnuto nasadit letoun jako špionážní.
Dalším vývojem M-17 se stal M-55, který měl dva motory. Jednou z prvních zemí, které stroj nasadily k nevojenským účelům, bylo Chile, které si ho pronajalo ke zkoumání ozonové vrstvy nad jižním pólem.
Poté začal M-55 létat nad Arktidou, Antarktidou, Afrikou, Brazílií a Austrálií. Od roku 1995 je vybaven italským výzkumným zařízením. Srovnatelné letouny překonává stroj v řadě směrů.
Výrobce, Mjasiščevova továrna experimentálního strojírenství, například uvádí, že na rozdíl od amerického modelu Lockhed Martin TR-1 nepotřebuje M-55 žádné dodatečné pohonné hmoty.
V důsledku nízkého tlaku v kabině je let u podobných strojů srovnatelný s procházkou v kosmickém prostoru. Na takový let se pilot musí připravovat několik hodin. U pilota Geofisiky ale taková příprava odpadá.
Let ve výšce kolem dvaceti kilometrů je kvůli nízkému tlaku komplikovaný. Problémy způsobuje i teplota, jež může klesnout pod 90 stupňů Celsia pod nulou. To už M-55 zažil například při letu nad Seychely. Tam dole tropický ráj, nahoře smrtící chlad.
Tiskové oddělení ruského výrobce listu RBTH řeklo: "Před letem jsme se vyptávali amerických kolegů, kteří tam předtím nasadili špionážní stroj U-2. Řekli, že při teplotách pod minus 70 stupňů Celsia je možné letět ne déle než patnáct minut, neboť pak pohonná látka houstne a želatinovatí."
Ale u M-55 se to nepotvrdilo, protože je jinak konstruovaný. Účast na projektu StratoClim si vyžádá modernizaci M-55, jde hlavně o digitalizaci. S jakou finanční sumou je dohoda mezi ruským výrobcem a evropskými partnery spojena, nebylo oznámena. Mělo by ale jít o několik milionů eur.
Vědci začnou svou práci výzkumem asijským monzunů, které mají dopad hlavně na Indii. Tam také začne v půli roku 2015 létat i M-55.
