Rusové milují své dači - a ještě více v době krize

Když se český premiér Mirek Topolánek ve jménu Evropské unie snažil počátkem roku urovnat rusko-ukrajinský konflikt o plyn, nepřijal ho Vladimir Putin v moskevském "Bílém domě", sídle vlády, ale ve své rezidenci za městem, čili ve své "dače", jak Rusové říkají svým chatkám, venkovským domkům i vilám.

"Dača" k ruskému životu patří asi jako vodka, válenky či balet.

ak jako carové v minulosti rozdávali paláce na venkově svým dvořanům, nyní, v dobách krize, někteří gubernátoři začali zahrádkami obdarovávat "své" nezaměstnané. Těžké doby totiž Rusové snadněji přežijí díky plodům své píle na zahrádkách než z podpor v nezaměstnanosti.

Tak jako v Praze i v Moskvě od pátečního poledne houstne provoz. Chataři vyrážejí, aby prožili víkend v oáze klidu, než si v neděli večer či pondělí ráno dopravní hrůzy zase zopakují.

V Česku fenomén nejspíše sahá do éry "letních bytů" rakousko-uherského mocnářství a první republiky. Chataření a chalupaření pak zažilo pravý rozkvět za socialismu jako náhražka jiných aktivit. "

Dači" se však zrodily z nápadu cara Petra I. vybudovat mezi novým sídelním městem Petrohrad a carskou rezidencí ruskou obdobu trasy Paříž-Versailles, a tak své dvořany obdaroval pozemky pro výstavbu letních rezidencí. Slovo "dača" pochází právě ze slova darovat

Časem se význam slova rozšířil, takže pokrývá nejen usedlosti obklopené sady, ale i budky se zahrádkou jako dlaň. Odrazem evoluce ruského chataření se může jevit i hra Višňový sad Pavla Antonoviče Čechova. V druhé polovině 19. století nejedna stará usedlost čelila náporu spekulantů chtivých pozemků na "dači" pro zbohatlíky z města.

Rozkvět takového chataření se postaral i o výstavbu infrastruktury v okolí Moskvy a Petrohradu. 

Jestli ale donedávna "dača" byla místem, kde se hlavně odpočívalo, rožnily se šašliky, potilo v sauně, popíjelo a debatovalo a vůbec se užívalo sladkého nicnedělání, teď se zase vrací ke svému sovětskému údělu.

Zase se sází, okopává, zalévá, sklízí, suší a zavařuje.

Poptávka po zeleninových semenech letos na jaře stoupla o 40 procent, po bramborách na sázení na dvojnásobek. Nejde jen o peníze, ale i o lék na obavy z budoucnosti. Pocit jistoty může dodat i pár záhonů na místě, kde ještě před chvílí býval trávník. I psychologové radí, že práce s půdou uklidňuje nervy pocuchané krizí.

Žijeme v malém městě, kde má každý zahrádku, takže pěstováním brambor a zeleniny lze ušetřit výdaje na nákup potravin. Lidé musejí méně utrácet a více pěstovat," řekl ČTK Nikolaj Korotkov, ředitel největší ruské továrny na matrjošky v městečku Semjonov, ležícím více než 500 kilometrů na východ od Moskvy. Zaměstnanci se musejí činit na zahrádkách, protože podnik kvůli poklesu poptávky zkrátil mzdy, aby nemusel propouštět.

Poptávku po zahrádkách hlásí i moskevské realitní kanceláře. Klienti se mnohdy spokojí s pozemkem, kam se vejde pár záhonů a budka na odložení motyky a konve. T

aková chatka se podle týdeníku Newsweek dá koupit už za 350 tisíc rublů (asi 215 Kč). Stejná suma sotva postačí k měsíčnímu pronájmu podmoskevské "dači", střižené na míru těm, co si s okopáváním rajčat a okurek stále nemusí lámat hlavu.

Obyčejným Rusům však sklizeň ze zahrádky může posloužit i jako vítané přilepšení ke mzdě, pokud se česnek, mrkev, zelí či jiné plody podaří prodat do restaurací. Zelenina od zahrádkáře bývá lacinější než na trhu.

O zahrádce, na které by pěstovali ovoce a zeleninu, sní podle průzkumu portálu superjob.ru 13 procent obyvatel ruských měst. O chataření mají největší zájem třicátníci a čtyřicátníci.

Leckde vycházejí přání vstříc. V Kemerovské a Leningradské oblasti se gubernátoři rozhodli zahrádky lacino pronajímat či prodávat, Petrohrad letos podpoří zahradničení 100 miliony rublů, radnice v Novosibirsku se rozhodla dotovat infrastrukturu pro zahrádkářské kolonie.

Poslanec vládnoucí strany Jednotné Rusko Valerij Zacharjaščev teď navrhl přesunout část novoročních svátků na květen, aby si zahrádkáři stačili nasázet. Zálibě se přeci věnuje na 20 milionů ruských rodin, bezmála polovina populace.

"To se děje každý rok. Před zimou se žádá zachovat novoroční prázdniny a na jaře rozšířit květnové svátky," neskrývá skepsi veterán ruské politiky Andrej Isajev. Loni sněmovna zamítla desítku podobných návrhů. K nové předloze se prý lze v klidu vrátit, až krize odezní.

Pak ale možná zase nastanou zlaté časy víkendového nicnedělání, zpestřeného třeba i nabídkou eskortních agentur, specializovaných na dodávku luxusních prostitutek na dači k víkendovým radovánkám.

"Neexistuje jasnější potvrzení slabosti (ruské) střední třídy než to, že mnozí její zástupci si v pátek večer či sobotu ráno obouvají holínky a vyrážejí na své pozemky. Podíváme-li se blíže, pak v současné ruské dače najdeme mnohé, co za poslední století udělalo Rusko tak neuvěřitelně životaschopné a tak katastrofálně neakceschopné," napsal londýnský expert Steven Lowell, který fenoménu zasvětil celou knihu.

Foto:  t-dachi.ru, web města Soči a Profimedia