Sobotní "Pochod milionů" v Moskvě nebyl tak veselý jako předchozí protesty. Podle policie se ho zúčastnilo 14 tisíc lidí, reportéři listu Vedomosti se dopočítali 30 tisíc. Není to málo, ale je to méně než 6. května či 12. června. Předáci "mimosystémové" opozice stále považují masové mítinky za hlavní nástroj protestu, jelikož silně dráždí Vladimira Putina.
To může být pravda, ale zdá se, že "masovému účastníku" už nestačí jen přijít a Putina pozlobit, napsal dnes ruský list Vedomosti.
Hlavní zlom, uměle vytvořený režimem, stále existuje - je jím nesoulad mezi nespokojeností společnosti a možností tuto nespokojenost legálně vyjádřit. Režim sice liberalizoval právní normy o politických stranách, ale uchoval si povolovací funkce. V "systémové" politice platí známá omezení, určená manažery politického procesu. Odtud se bere i přání fungovat v "nesystémovém" formátu demonstrací.
Ale i "nesystémová" politika má svá omezení. Tato omezení mají sice jinou podstatu, ale jsou možná stejně závažná jako v oficiálně organizované a řízené politice.
Lze zaznamenat, že protesty v zimě a na jaře měly - při vší spontánnosti, zlobě pramenící z podvodu na parlamentních volbách a nadšení z masovosti - jasný praktický cíl: vyvinout nátlak na režim během předvolební kampaně. Pochod z 6. května bezprostředně předcházel Putinově inauguraci, pochod z 12. června následoval po represích vůči demonstrantům z 6. května a po spěšném schválení represivních zákonů.
Sobotní pochod zůstal viset ve vzduchoprázdnu, protože nebyl spjat s konkrétní politickou situací.
Možná to není tak důležité. Každopádně protesty nemají přímý "praktický" výsledek. Ale je tu možná vážnější důsledek sociální. Údaje z průzkumů ukazují, že u účastníků protestů se zlepšilo povědomí o množství stejně smýšlejících a o schopnosti se organizovat. Je možné, že od akumulace hmotného kapitálu přechází ruská společnost k akumulaci kapitálu sociálního.
Tato skupina obyvatelstva se naučila masově protestovat, a získala tak důležitou zkušenost. Bude zajímavé sledovat, jaké další zkušenosti si osvojí. Jedna se právě odehrává - volby koordinační rady opozice. Projekt je důležitý jako technický experiment, umožní v praxi ověřit myšlenku elektronické demokracie (hlasuje se přes internet).
Volební výbor nyní musí řešit množství problémů spjatých s identifikací voličů, ochranou osobních údajů a tajné volby, registrací či odmítnutím registrace kandidátů.
Tyto volby nemusejí vést k udržitelnému konsensu. Velice rozdílné síly uvnitř protestního hnutí stejně setrvají u svého mínění. Je ale důležité, že koordinační rada získá jistou legitimitu, protože jedna z hlavních výhrad režimu k vůdcům opozice zní, že je nikdo nevolil. Důležitá může být i zkušenost s prací rady: její členové se budou muset naučit se domlouvat, voliči se naučí respektovat odlišné názory vyjádřené v čestném hlasování.
Akce z 15. září, kterou mnozí považují za nepovedenou, svědčí o problémech růstu a o hledání formy vyjádření politických názorů. Režim nadále využívá staré formy, ani o krok neustoupil od myšlenky, že politika je možná jen na zvláštní povolení. Ale "nelicencovaná" opozice s tím nesouhlasí, a proto hledá nové, i on-line formy politického konání. Opozice se učí, režim nikoliv.
