Michail Gorbačov
Sovětský svaz si krátce před zánikem zvolil prezidenta

Sovětský vůdce Michail Gorbačov, který má velkou zásluhu na ukončení studené války, byl také prvním a posledním prezidentem Sovětského svazu (SSSR). Do nově zřízené funkce byl zvolen před 30 lety, 14. března 1990. Jeho prezidentství však trvalo jen krátce, do zániku SSSR v prosinci 1991.

Sjezd lidových poslanců SSSR zvolil Michaila Gorbačova prvním sovětským prezidentem podle dobových komentářů "slabou většinou hlasů". Pro hlasovalo 1329 poslanců, proti se vyslovilo 495 poslanců. Z celkového počtu 2245 se hlasování zúčastnilo 1878 poslanců. Gorbačov byl jediným kandidátem, a aby zvítězil, stačila prostá většina. Získal 59,2 procenta hlasů.

Hlasy o nepřesvědčivém vítězství se opíraly především o skutečnost, že v květnu 1989 byl rovněž Sjezdem lidových poslanců zvolen předsedou prezídia Nejvyššího sovětu, tedy do funkce obdobné prezidentské, téměř jednohlasně, když 2123 poslanců bylo pro, 87 proti a 11 se hlasování zdrželo.

Jako prezident se Gorbačov potýkal se všemi problémy drolícího se impéria, ale čelil i pokusu o státní převrat. V době pokusu o převrat v srpnu 1991 byl pučisty z řad konzervativních komunistů izolován na Jaltě. Cílem pučistů v čele s viceprezidentem Gennadijem Janajevem bylo zastavit Gorbačovovy reformy a udržet Sovětský svaz ve stávající podobě. Puč se však setkal s odporem obyvatel a také ruského prezidenta Borise Jelcina, který se díky jeho potlačení stal národním hrdinou. Důsledkem puče byl definitivní rozpad Sovětského svazu a také mocenský vzestup Jelcina.

Odchod do prezidentského důchodu

Demisi Gorbačov oznámil 25. prosince 1991, a symbolicky tak pohřbil velmoc zaujímající šestinu světa. Ta se definitivně rozpadla poté, co jednotlivé Ruskem ovládané země vyhlásily nezávislost. Konec SSSR potvrdili 21. prosince v Alma Atě představitelé 11 z 15 bývalých sovětských republik, kteří založili Společenství nezávislých států (SNS; Gruzie se připojila v roce 1993, tři pobaltské republiky se osamostatnily již dříve a orientovaly se na západní Evropu). Sovětský svaz byl formálně rozpuštěn 26. prosince. Stalo se tak skoro na den 69 let poté, co byl 30. prosince 1922 založen.

Otěže moci od Gorbačova převzal Boris Jelcin, prezident nástupnického Ruska. Jelcin převzal i kontrolu nad sovětskými jadernými zbraněmi, tedy pomyslné červené tlačítko, ovládající 30 000 jaderných náloží.

Gorbačov odešel do prezidentského důchodu, což bylo v zemi, kde vůdci většinou drželi moc až do smrti, novinkou. Podle tehdejších zpráv tisku mu byl přidělen doživotní důchod 4000 rublů měsíčně (tehdy asi 40 dolarů dle turistického kursu), 20 tělesných strážců a dva automobily. Gorbačov také dostal k dispozici státní byt a předměstskou vilu, nikoli však jednu z těch, které obýval jako prezident.

Zatímco v Rusku byl Gorbačov za zánik impéria hodnocen spíše negativně, mnozí přední představitelé světové politiky hovořili o Gorbačovovi s úctou a někteří z nich ho řadili mezi nejvýznamnější politiky všech dob. Například prezident USA George Bush po Gorbačovově rezignaci v projevu uvedl, že jeho revoluční politika "umožnila lidu Ruska a ostatních republik odvrhnout desetiletí útlaku a vybudovat základy svobody". "Jeho odkaz mu zajišťuje čestné místo v dějinách a poskytuje Spojeným státům pevnou základnu pro stejně rovnoprávnou a konstruktivní spolupráci s jeho následovníky," dodal v prosinci 1991 Bush. Bývalý sovětský premiér Nikolaj Ryžkov vyslovil údiv nad tím, že Gorbačov, podle něj mistr kompromisu a lavírování, nedokázal zaujmout své místo i v nových strukturách v nově vzniklém Společenství nezávislých států.