Nevraživost opadla
Tisíce Afghánců našly azyl v kdysi nepřátelské Moskvě

Nápisy v jazyce darí zdobí rozvrzané výtahy moskevského hotelu Sevastopol plného afghánských obchodníků, kteří se svými rodinami nalezli útočiště v kdysi nepřátelské zemi. Přestože Ruskem stále obchází přízrak desetileté afghánské války, v níž padlo patnáct tisíc sovětských vojáků, Moskva nyní obnovuje zájem o Afghánistán a na znamení dobré vůle tiše podporuje místní afghánskou přistěhovaleckou komunitu.

"Už to není jako dřív. Teď jsme v Rusku vítáni," říká Ghulám Džalál, který stojí v čele Centra afghánské diaspory, organizace, jež hledá práci pro Afghánce v Rusku a udržuje jejich kulturu a jazyk.

Rusko je znepokojeno stupňujícím se množstvím násilností ve válce, kterou vedou Severoatlantická aliance a afghánská vláda proti Talibanu. Moskva se proto pokouší podporou obchodu a plánů obnovy uplatnit v Afghánistánu hraničícím s většinou bývalých sovětských republik Střední Asie, tedy s oblastí, jež Kreml považuje za svou tradiční sféru vlivu.

Afghánci nyní v Rusku tvoří největší přistěhovaleckou komunitu z jiné země než ze států bývalého Sovětského svazu. Ze 150 tisíc Afghánců v Rusku žije třetina v metropoli."Jen málo Afghánců zůstalo po těch letech v Rusku nezákonně. Považuji to za jistý dar," podotkl Umar Násir, ředitel Centra studií moderního Afghánistánu v Moskvě.

Ruský imigrační úřad odmítl záležitost komentovat, ale někdejší afghánský poslanec Núrul Hak Ulumi souhlasí, že Rusko uvítalo příliv Afghánců prchajících před válkami s vidinou rozšíření svého vlivu v Afghánistánu.

"Nikdo si dobrovolně nenechává v zemi nezvané hosty. Jsou tady politické spojitosti. Rusko chce ukázat, že je přítelem afghánského lidu a že se mu dá důvěřovat," uvedl Ulumi, který působil šest let v afghánském parlamentu.

Heroinová invaze

Ruské zájmy a snahy o stabilizaci situace v Afghánistánu pramení ze strachu ze sílících aktivit rebelů a z neslábnoucího přílivu heroinu z Afghánistánu. Statistiky jsou hrozivé: v roce 2009 bylo v Rusku na afghánském heroinu závislých dva a půl milionu lidí, z nichž třicet tisíc ročně umírá.

Ačkoli se Moskva odmítla zapojit do současné války (ovšem ruští policisté už vloni zasahovali spolu s americkými proti drogové výrobně u Džalálábádu), účastní se řady programů na obnovu infrastruktury, hydroelektrárenských projektů a plánuje i výstavbu domů, sdělil ruský vyslanec v Kábulu Andrej Avetisjan. Afghánsko-ruské vztahy jsou na nejlepší úrovni za posledních dvacet let, dodal.

Džalálova kancelář je uhnízděna v obřím hotelu Sevastopol na jihu Moskvy, kde žije a pracuje osm tisíc Afghánců. Mají tu vlastní mešitu, televizní stanici i týdeník. V místní škole se afghánské děti učí dvěma hlavním jazykům své vlasti, darí a paštštině, zatímco dospělí Afghánci si osvojují ruštinu.

Přistěhovalci prodávají z tisícovek přestavěných hotelových pokojů čínskou elektroniku a plyšové hračky a z obchodů přeplněných Rusy shánějícími levné zboží se line vůně čerstvě upečeného afghánského chleba. Z kanálu Afghan TV znějí písně v paštštině.

Nahím, jenž pochází ze západoafghánského města Herát, prohlašuje, že ho Rusko zachránilo před strádáním v Afghánistánu, kde civilisté nesou hlavní břímě války vlekoucí se i deset let poté, co americká armáda po teroristických útocích z 11. září 2001 poprvé udeřila na Taliban kvůli tomu, že poskytoval útočiště členům sítě al-Kajda.

Stávající konflikt je zatím poslední kapitolou v krvavé historii Afghánistánu uplynulých desetiletí. Po odchodu sovětských vojsk v roce 1989 padla afghánská komunistická vláda, což vedlo ke střetům mezi kmenovými válečníky a umožnilo Talibanu nástup k moci v roce 1996. Ztráty na lidských životech jsou odhadovány na miliony a miliony dalších lidí uprchly.

K Talibanu se nevrátím

Podle Násira Rusko v posledních 30 letech registruje nepřetržitý příliv Afghánců. Nyní třicetiletý Nahím opustil svou zemi se svým bratrem v roce 1998, kdy množství afghánských občanů utíkalo před útlakem islamistického Talibanu. Před čtyřmi lety se  Nahím odjel do vlasti znovu podívat, ale co našel, ho odradilo.

"Viděl jsem na vlastní oči dílo Američanů, jejich nelítostné jednání," říká Nahím. Oblečen v džínách a kožených sandálech nabízí ve svém krámku repelenty, přívěšky ke klíčům a baterie. "Není vyloučen ani návrat Talibanu, ale i kdyby byl méně agresivní, zpátky už nepůjdu," dodal Nahím plynnou ruštinou.

Nahím svým vyjádřením poukázal na zintenzivňující se rozhovory mezi Talibanem na jedné straně a Západem a afghánskou vládou na straně druhé před chystaným stažením vojsk USA a jejich spojenců z NATO ke konci roku 2014.

"Uvažovali jsme o návratu, ale rozmysleli jsme si to," vykládá zase dvanáctiletý Muhammad, který chodí do místní školy a pracuje v obchodě s elektronikou, jejž vedou jeho rodiče. "Nikdy jsem svou domovinu neviděl a ani nemám zájem. Je to tam děsivé."

Džalál, jehož zdobí hustý černý knír a perfektní ruština, má na zdech fotografie, na nichž si potřásá rukou s různými afghánskými politickými představiteli. Jako mnoho příslušníků afghánské elity také Džalál studoval za okupace Afghánistánu v Sovětském svazu. Stal se guvernérem provincie Kunar, ale během občanské války před 18 lety uprchl do Ruska.

"Přišli jsme sem jako běženci, abychom zachránili naše děti. Ale nakonec jsme zůstali a pomáháme všem, kteří nás chtějí následovat," říká šéf Centra afghánské diaspory.