<span>Tragédie a nejistota</span> jsou v Kodori denním chlebem

Krásy Kodorské soutěsky berou dech. Velitel českého týmu pozorovatelů při OSN kapitán Richard Fuchs ale vidí abcházské Kodori jinak. Jeho zdejším posláním je střežit křehké příměří, dojednané mezi Gruzií a Abcházií před 14 lety. On-line deník TÝDEN.CZ s kapitánem Fuchsem hovořil o práci jeho skupiny a o tom, jak ji ovlivňuje nynější gruzínsko-ruský konflikt.

Kdo vlastně v Kodorské soutěsce žije?

Zdejší obyvatelé se nazývají Svanové. Jsou jich asi tři tisíce. Jde o velice hrdý a nezávislý lid, horaly. V zimě jsou odříznuti od ostatního světa, protože přístupová cesta zapadne sněhem. Na jaře a na podzim ji zase blokují sesuvy kamení a bahna. Navíc je to obyčejná polní cesta, kterou nikdo neudržuje.

Domy místních jsou roztroušeny po údolí a jenom na několika místech se dá mluvit o malých vesnicích. Elektřina je v podstatě všude, ale voda se přivádí z řek.

Nedá se však říci, že by Svanové žili zaostale. Živí se tím, co si vypěstují nebo uloví. A v zimě jsou, nebo byli, zásobováni z gruzínské strany.

Můžete prosím přiblížit úkoly, které v oblasti plníte?

Čeští vojáci zde působí v rámci mise OSN. Naším úkolem je monitorovat dodržování dohody o zastavení bojů, ujednané před 14 lety. Prakticky to znamená patrolování, návštěvu místních obyvatel a jednotek rozmístěných v údolí. Shromažďujeme informace o počtech a pohybech jednotek, podílíme se na vyšetřování konfliktu a porušování dohod.

Jak vás místní vnímají?

Před vypuknutím nynější krize lidé brali naši přítomnost jako určitou garanci, že nebude další ozbrojený konflikt. Jsou přátelští, po dobu svého působení jsem se nesetkal s nepřátelským vystupováním.

Je však známo, že mise UNOMIG má za sebou i obtížné momenty.

K nejvážnější události došlo v říjnu 2001. Byla sestřelena helikoptéra OSN s pozorovateli na palubě. Devět jich zahynulo. Vzdušné patrolování v oblasti pak bylo zrušeno. Od té doby se provádí patrolování pouze pozemní cestou. 

V roce 2006 Gruzínci obsadili horní část údolí s odůvodněním nutnosti nastoleni právního řádu. Kodorské údolí tak bylo rozděleno na tzv. horní Kodorské údolí, kontrolované Gruzínci, a spodní Kodorské údolí, kontrolované de facto abcházskými příslušníky.

Jak dlouho působíte v misi vy sám?

V misi jsem čtyři měsíce a v Kodori týmu dva a půl měsíce.

Jak vypadá patrolování v praxi?

V týmu jsou dva pozorovatelé, jeden zdravotník (jde o zdravotníky německé armády) a tlumočník. Patrola opustí základnu mise v Suchumi a týden zůstane v Kodorském údolí. Každý den vyjíždí na různě dlouhé obhlídky. Střídání týmu je po týdnu. Kodori tým má devět příslušníků a národnosti se střídají. V oblasti je zvýšené bezpečnostní riziko, a vojáci jsou proto vybíráni do týmu na základě dobrovolnosti.     

Jak probíhá výběr vojáků na pozorovatelskou misi?

Na tuto misi se vysílají důstojníci české armády, kteří musejí absolvovat Kurz pozorovatele OSN. Nutnými podmínkami jsou výborný fyzický stav, znalost angličtiny, požadovaný věk, hodnost nadporučíka až majora a splněná minimální doba praxe v ozbrojených silách české armády.

Jaká je vaše spolupráce s ruskými mírovými silami?

Jde o občasné společné patroly, nebo náš doprovod do problematických oblastí, jako je Kodorské údolí. Pozorovatelé jsou totiž neozbrojeni. V některých oblastech nám při dvoudenní patrole poskytují možnost přespání ve svých stanovištích.

Co považujete na své práci za nejobtížnější?

Kromě odloučení od rodiny to je skutečnost, že působíme v oblastech, kde došlo nebo dochází k lidským tragédiím. To vyžaduje určitou psychickou odolnost a sílu.

Setkal jste se vy osobně za dobu svého působení s nějakou takovou tragédií?

Nevybavuji si konkrétní událost, jde spíše o všeobecný fakt. Po bombardování v Jižní Osetii a Gruzii bude takových případů nespočet. Za tragédii považuji už skutečnost, že lidé žijí 14 let v nejistotě a v očekávání, co se stane.

Jak vaši práci ovlivnily boje, které v oblasti v posledních dnech probíhají? Jaký je poslední vývoj?

Došlo k zredukování počtu patrol a míst, kde se provádí. Hlavní činností je momentálně jednání a snaha zamezit dalším problémům, hlavně humanitárním, které po ukončení ozbrojeného konfliktu následují. Zatím je ale příliš brzy předpovídat, jak se změní chod mise. Vše bude záležet na mírové dohodě mezi zúčastněnými stranami.  

Jaká je situace civilního obyvatelstva?

Moje základna je nyní v Suchumi, kde boje neprobíhaly, a situaci civilního obyvatelstva proto odtud nemohu posoudit.

Na závěr mi prosím dovolte osobnější dotaz. Máte předchozí zkušenosti ze zahraničních misí? A co považujete za hlavní motivaci se na nějakou vydat?

Je to již moje druhá mise. Celý rok 2006 jsem strávil prací v misi UNMEE, což byla mise OSN v Etiopii a Eritreji.

Co mě přivedlo k účasti v misích? Shrnul bych to jako shodu okolností, snahu o profesní růst a také pokušení poznat nepoznané.

Když se vojenského pozorovatele po skončení mise zeptáte, jestli by jel ještě jednou, patrně řekne, že již ne, že stačil rok. Ale po roce nebo dvou ho opět potkáte v misi...

Foto: archiv kpt. Richarda Fuchse