Situace na Ukrajině je neklidná od "oranžové revoluce", která na konci roku 2004 vynesla k moci současného prozápadního prezidenta Viktora Juščenka. Poté však začaly prozápadní koalici oslabovat vnitřní spory a zklamání z pomalého postupu reforem nakonec vedlo v loňských parlamentních volbách k vítězství proruské opozice vedené současným premiérem Viktorem Janukovičem, poraženým soupeřem Juščenka z roku 2004.
Přes počáteční smír však mezi šéfy státu a vlády letos opět vypukly spory o pravomoci a orientaci Ukrajiny a výsledkem jsou nedělní předčasné parlamentní volby.
Ukrajina je tak již poněkolikáté svědkem souboje dvou barev - oranžové, která byla symbolem tábora vítězů z roku 2004, a modré, do které se halí přívrženci premiéra Janukoviče. Premiér však má nyní navrch. Jeho Strana regionů v předvolebních průzkumech jasně vede a analytici také jen těžko odhadují, jak dlouho vydrží spojenectví Juščenka, jehož popularita v zemi klesá, s charismatickou bývalou premiérkou Julijí Tymošenkovou. Od roku 2004 se totiž tito dva hlavní vůdcové "oranžové revoluce" několikrát nepohodli.
K nedělním volbám je zaregistrováno kolem 20 stran a hnutí, ale podle průzkumů má šanci překonat tříprocentní hranici nutnou pro vstup do parlamentu pouze pět z nich. Podpora Strany regionů se pohybuje kolem 30 procent, na druhém místě je Blok Julije Tymošenkové (BJuT) s 18 procenty a na třetím místě se pohybuje s 15 procenty blok Naše Ukrajina-Národní sebeobrana, který podporuje Juščenka.
Komunistické straně Ukrajiny (KPU) dávají průzkumy šanci na zisk čtyř procent a kolem dvou procent hlasů by mohly získat Socialistická strana Ukrajiny (SPU) a Blok Litvina bývalého šéfa parlamentu Volodimira Litvina. Obě prozápadní strany by tak mohly v parlamentu vytvořit většinu. Velká koalice se vzhledem k ostrým vzájemným výpadům mezi Janukovičem a Tymošenkovou neočekává.
Politická nestabilita má negativní dopady na ekonomiku i na pověst Ukrajiny u zahraničních investorů. Země se 47 miliony obyvatel dlouho náležela do ruské sféry vlivu, což prosazuje Janukovič. Prezident je ale zastáncem prozápadní orientace, včetně členství v NATO. Boj o směrování země začal během tzv. oranžové revoluce, kterou vyvolalo druhé kolo prezidentských voleb z listopadu 2004. Jejich vítězem byl vyhlášen Janukovič, ale opozice se kvůli zfalšování voleb vzbouřila a Ukrajina se rozdělila na dva nesmiřitelné tábory - na převážně agrární a chudší západ a na východní, rusky mluvící průmyslové regiony.
Následovalo období chaosu a usmíření přineslo až ústavní přerozdělení moci ve prospěch parlamentu. V opakovaném druhém kole, které se konalo v prosinci 2004, zvítězil Juščenko. Lidé poté od změn očekávali reformy a hlavně boj proti chudobě. Místo toho se dočkali politických konfliktů, nejprve uvnitř prozápadního tábora. Rozkol mezi vůdci "oranžové revoluce" vedl v roce 2005 k pádu vlády Tymošenkové a Juščenkova Naše Ukrajina a BJuT šly do loňských parlamentních voleb samostatně.
Volby vyhrála Strana regionů se ziskem 32,14 procenta hlasů před BJuT (22,29 procenta); Naše Ukrajina získala 13,95 procenta hlasů. Do parlamentu se dostali ještě komunisté a socialisté. Na vládě se nejprve dohodla "oranžová" koalice, ale socialisté se později přidali k proruské opozici a premiérem se po dlouhých tahanicích stal Janukovič.
Zanedlouho se však lídři země opět rozhádali a vrcholem bylo dubnové rozpuštění parlamentu a vyhlášení předčasných voleb. K tomuto radikálnímu kroku sáhl prezident poté, co část jeho stoupenců v parlamentu přešla do premiérova tábora. Prezident obvinil premiéra z protiústavního rozšiřování mocenské základny a začalo období tvrdého vyjednávání, demonstrací a pokusů o ovládnutí mocenských resortů, které nakonec skončilo dohodou o předčasných volbách.
V červenci deset menších stran podporujících Juščenka podepsalo deklaraci o sjednocení demokratických sil a nový blok byl pojmenován Naše Ukrajina-Národní sebeobrana. Do nového uskupení však nevstoupil BJuT, který byl zaregistrován až po soudních tahanicích.
Zákonodárným sborem je jednokomorová Nejvyšší rada, která má 450 poslanců volených poměrným systémem na čtyři roky.
Na fotografii: (1) Plakáty premiéra Janukoviče, 27. září 2007; (2) Tymošenková na volebních plakátech, 27. září 2007
FOTO: AP
