Ukrajina přehodnocuje dějiny. Rusku se to nelíbí

Ukrajina se musí vyrovnat se svou minulostí. Myslí si to prezident Viktor Juščenko, který nařídil odtajnit dokumenty týkající se velkého hladomoru a represí za dob bolševické vlády. Kritici jeho snah však tvrdí, že zkoumání citlivých a výbušných témat může Ukrajinu ještě více rozdělit.

V roce 1933 cestoval Mykola Bokan přes Černihivský region a fotil hladovějící spoluobčany. Oběti hladomoru, který rozpoutal sovětský diktátor Stalin, se počítaly na miliony. Bokan byl však ještě ten samý rok zatčen a dostal deset let ve vězeňském táboře. Svůj trest nepřežil.

„Příběhy jako tento nám pomáhají prohloubit znalosti naší vlastní historie," myslí si Volodimir Vjatrovič, ředitel archivů státní bezpečnostní služby SBU, ukrajinské následovnice KGB. „Proto chceme, aby se s těmito dokumenty seznámilo maximální množství lidí.

Prezident Viktor Juščenko již v lednu nařídil státním archivům, aby začaly odtajňovat, publikovat a studovat všechny dokumenty vztahující se k hladomoru, ukrajinskému hnutí za nezávislost a politickým represím od toku 1917 do rozpadu SSSR. Pro Vjatroviče to znamená mnoho práce. Odhaduje, že pečeť s nápisem „tajné" bude muset odebrat z osmi set tisíc listin.

Ukrajinci mají o historii zájem

„Sovětský svaz se jako totalitní systém spoléhal na KGB. To znamená, že tyto listiny vrhnou světlo na všechny aspekty života v tehdejší společnosti," vysvětluje Vjatrovič.

Cílem projektu je zpřístupnit dokumenty v digitálních čítárnách po celé zemi, na internetu a publikovat různé sborníky. Podle Vjatroviče je zájem velký a nejen mezi historiky. „Přichází víc a víc lidí, aby zjistili něco o svých příbuzných," říká.

Mnohasetletá historie země, většinou ovlivňovaná mocným Ruskem, je stále politicky citlivá, protože Ukrajina zůstává vnitřně rozdělenou zemí. Pravoslavný východ straní Rusku, západ tíhne ke křesťanské Evropě.

Příkladem může sloužit Ukrajinská povstalecká armáda (UPA) z druhé světové války. Někteří se ztotožňují se sovětskou verzí dějin a členové této organizace jsou pro ně fašistickými kolaboranty. Pro mnohé Ukrajince však lidé z UPA představují bojovníky za svobodu a symboly protisovětského hnutí.

Hladomor - Stalinova zbraň

Také velký hladomor z počátku třicátých let je vnímán různě. V Sovětském svazu tehdy sice netrpěla hlady jen Ukrajina, důsledky Stalinovy kolektivizace dopadly na celou obří zemi. Mnozí historikové však stojí za názorem, že rudý vůdce chtěl hlavně zničit separatistická hnutí a potrestat Ukrajince.

„Pomoc při přezkoumávání naší historie je jeden z nejvěších Juščenkových úspěchů," chválí prezidenta Stanislav Kulčitsky, jeden z nejznámějších ukrajinských historiků, slavný hlavně díky publikacím o hladomoru. „Bohužel jeho popularitu táhne dolů fakt, že mnoho lidí stále lpí na starých názorech v nichž byli vychováni."

Otevření archivů se neobešlo bez politických půtek. Předsedkyně komise pro státní archivy a členka komunistické strany Olha Ginzburgová tvrdí, že všechny důležité dokumenty už byly odtajněny. Podle ní už není důvod v zveřejňování pokračovat. I pár proruských politiků Juščenkovu iniciativu kritizovalo jako „nacionalistickou" a nebezpečnou.

„Některé politické síly nechtějí zveřejnit tyhle spisy, protože by to ovlivnilo jejich popularitu," vysvětluje Vjatrovič. „Moji kolegové v jiných postsovětských zemích také otevírali archivy. Lidé jim říkali, aby to nedělali, že způsobí občanskou válku. Ale nestalo se to a nestane. Je to mýtus."

Historie jako politika

Juščenkovy snahy o zobrazení velkého hladomoru jako genocidy na Ukrajincích budí nevoli v nejvyšších ruských kruzích. Vzájemné vztahy obou zemí jsou už od Oranžové revoluce napjaté. Rusko reaguje na jakýkoli příklon jižního souseda k západu a NATO podrážděně.

Když ukrajinský prezident v loňském listopadu organizoval 75. výročí hladomoru, jeho ruský protějšek odmítl přijet. Medveděv obvinil Jiščenka v otevřeném dopise, že používá „takzvaný „Holodomor", aby dosáhl krátkodobých politických cílů". Mnoho zemí nicméně hladomor jako genocidu uznává. Mezi nimi je i Česká republika nebo Spojené státy.

Zatímco Juščenko přistupuje k sovětské éře značně kriticky, Rusko Stalinův obraz částečně rehabilituje. Ve školních učebnicích se nyní diktátor, který má podle některých historiků na rukou krev desítek milionů lidí, objevuje jako „efektivní manažer", jehož činy byly „zcela racionální".

Foto: Wikimedia Commons