Usmíření s Ankarou? Fajn, spojenectví ale nevěříme, píší Rusové

Petrohradská schůzka prezidentů Ruska a Turecka Vladimira Putina a Recepa Tayyipa Erdogana vedla k "rozmrazení" vztahů, které po loňském sestřelení ruského bombardéru klesly na bod mrazu, shodují se ruští komentátoři. Další vývoj mezi Moskvou a Ankarou však odhadují opatrně.

"Rusko-turecké usmíření na summitu v Petrohradu by nemělo budit neopodstatněné očekávání a přehnané iluze. Ve vztazích mezi Moskvou a Ankarou zůstává příliš mnoho problémů a rozporů, než aby se dalo mluvit o 'strategickém spojenectví'," píše komentátor listu Kommersant.

Hlavní problém vidí v diametrálně rozdílných postojích v syrském konfliktu: Putin sází na prezidenta Bašára Asada, o jehož svržení Erdogan usiluje. Podobně je tomu i ve vztahu k syrským Kurdům, kteří jsou pro Ankaru nepřáteli a pro Moskvu potenciální spojenci.

Další potíž podle deníku souvisí s arménsko-ázerbájdžánským konfliktem, ve kterém se Moskva kloní k Jerevanu, zatímco Ankara jednoznačně stojí na straně Baku. Moskva a Ankara si také konkurují v "bratrských" postsovětských republikách ve Střední Asii.

Problém představuje i skutečnost, že v Turecku působí vůči Moskvě otevřeně nepřátelské organizace, ať severokavkazské, anebo krymské. Přetrvává i "krize důvěry": ačkoliv se o tureckém sestřelení ruského letadla už veřejně nemluví, incident není zapomenut a Moskva si jistě udělala své závěry ohledně "spolehlivosti a předvídatelnosti tureckého vedení", upozornil Kommersant.

Závěrem dodal, že nynější sblížení je "ve značné míře vynucené" ochlazením vztahů obou zemí se Západem a jejich snahou vymanit se z mezinárodní izolace. Místo o strategickém partnerství se tak "dá spíše mluvit o jeho imitaci". Ale i to je obrovský pokrok od dob, kdy se oba státy ocitly na pokraji války.

Moskovskij komsomolec píše o výsledku petrohradského jednání jako o "alianci osamělých": Putin a Erdogan se najednou navzájem potřebují, aby se dostali z izolace a "trošku a zlehka" vydírali Západ. Sotva však lze uvěřit v dlouhodobější strategické spojenectví, na to jsou obě strany příliš rozdílné. Ale už sama představa takového spojenectví představuje prvotřídní "politický pendrek", jehož umné využití v diplomacii může zajistit značné výhody oběma stranám.

"Rusko poprvé za mnoho let dostalo příležitost vrazit klín do Severoatlantické aliance, jejímž je Turecko důležitým členem jako strážce přístupů k Černému moři. Odcizení mezi Ankarou, Washingtonem a Evropou zužuje manévrovací prostor NATO v regionu, který je pro Rusko klíčový. Odtrhnout Turecko od západního paktu se Rusku nepovede, ale ve spolupráci s Erdoganem může získat spoustu bodů," odhadl moskevský deník.