Když začne step ve východním Kazachstánu pokrývat sníh, lovci osedlají koně a s orlem na předloktí se vydávají hledat kořist. Muži sledují stopy zvířat ve sněhu a pak vysílají obří ptáky do vzduchu, aby uchvacovali do drápů lišky a králíky.
"Lov je můj život," říká dvaašedesátiletý Bauržan Ješmetov ve vyšívané sametové rubášce, na paži s usazeným orlem, hrozivě zírajícím na zamlžené kopce. "Tenhle orel je můj život," dodává Ješmetov, který pokud neloví, pracuje jako řidič taxi v kazachstánské finančnické metropoli Almaty.
Mnozí v postsovětském Kazachstánu považují lov s orly, stovky let starou tradici, za symbol kočovnické minulosti svého národa a za návrat k často romantizované éře, kdy se ještě tyto stepi nezměnily v geopolitické bojiště soupeřících regionálních velmocí Ruska a Číny.
Během dvou desetiletí hospodářského růstu, který následoval po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991, přišla na svět generace mladých Kazachů, jejichž hledání nové identity je přimělo pohlížet hluboko do historie.
"Za sovětské éry upadlo tohle všechno v zapomnění, protože všichni věřili v komunismus," říká ředitelka muzea lovu s orly ve vesnici Nura Dinara Serikbajevová. "Mládež to teď znovu považuje za skvělé. Je to nedílnou součástí nomádského odkazu, na který jsme nezměrně hrdí."
Profesionálních sokolníků, jimž se říká "berkuči", je v Kazachstánu jen asi pět desítek. Často se scházejí v promrzlých kopcích na kazašsko-čínských hranicích - daleko od měst jako Almaty s jejími luxusními auty a módními kavárnami - aby rozhodli, čí orel je nejlepší.
Kazašský orel je jedním z nejdravějších na světě. Má rozpětí křídel kolem dvou metrů, pařáty ostré jako břitva a je schopen řítit se střemhlav k zemi rychlostí expresního vlaku - až 300 kilometrů za hodinu.
Během klání počátkem prosince komise porotců s vážnými tvářemi přihlížela z vrcholku kopce, jak lovci s čapkami z liščí kožešiny povolují řemínky a vypouštějí orly do vzduchu.
Vesničané při této příležitosti připravují kebab na otevřeném ohništi, z tlampačů zní lidové písničky a tomu všemu přihlížejí nadšení turisté, vyzbrojení dalekohledy a fluorescenční výstrojí.
Lov s orly byl za sovětské vlády zakázán a tradice by zcela vymizela, kdyby ji nebyli udržovali etničtí Kazaši v Číně a Mongolsku.
Více než milion Kazachů si za uměle vyvolaného hladomoru ve 30. letech minulého století tuto dovednost vzal do hrobu. Diktátor Josif Stalin tehdy nařídil nucenou kolektivizaci a přičinil se tak o vyhlazení celých vesnic v Kazachstánu, na Ukrajině a v Rusku.
"Hlad, represe, kolektivizace. Lidé neměli čas starat se o své orly," říká Jepemes Alimchanov, vládní činitel pověřený vzkříšením národních sportovních aktivit. "Byla to tragédie. Ale naše tradice se vrací. Naši synové a dcery ji zdědili."
Počet cvičených orlů jen ve vesnici Nura vzrostl od roku 1990 z pouhých dvou na třicet. Zdá se, že všechno v obci se točí kolem lovu s orly. Dokonce i zdejší autobusovou zastávku zdobí velká mozaika letícího dravce.
Foto: Profimedia
