Ruský spisovatel Alexandr Solženicyn toto místo nazýval "matkou gulagu". Zde, na Velkém soloveckém ostrově nedaleko polárního kruhu, vybudoval Sovětský svaz svůj první tábor pro politické vězně. Místo se však dnes vrací ke svému původnímu poslání.
Na ostrově byl obnoven klášter, jehož jedna část se změnila v muzeum. To vzdává hold vězňům v táboře i milionům neznámých, kteří zemřeli během sovětských čistek.
Jen málo z návštěvníků ostrova v Bílém moři, mezi nimiž převažují Rusové, přichází navštívit gulag. Většinu sem láká náboženská historie, divočina a letní bílé noci. Důvodem může být skutečnost, že Rusové mají dodnes obojaký vztah k sovětským represím. Ty je sice proměnily v oběti, ale často byly také vedené v jejich jménu.
Ostrov je v současnosti krásným tichým místem, ale má temnou historii. Mezi roky
Neposlušní vězni byli během léta za trest přivazováni ke kůlům, kde se na nich živili komáři. "Mnoho úmrtí bylo zaznamenáno jako 'následek nemoci', takže ve skutečnosti nevíme, co vlastně dané vězně zabilo," říká kurátorka muzea Olga Bočkarjovová.
Ostrov se začal využívat jako tábor pro politické vězně, když zde byli během ruské revoluce drženi důstojníci bílé armády. Tenkrát zdejší režim ještě nebyl tak krutý. Podle Bočkarjovové přišly nejhorší časy v letech 1937 až 1939, kdy byl ostrov formálně prohlášen za vězeňský tábor. Vězni spolu nesměli mluvit, aby se mezi nimi nešířily informace. Aby se vězňům zabránilo podplácet stráže, využívala se na ostrově zvláštní měna.
Jinde na ostrově jsou další připomínky jeho temného odkazu. V odlehlém rohu komplexu je
vstup do věznice a vedle něj pevně zamřížované okno. Stráže nutily vězně, aby si vyráběli vlastní cely.
Aby byla zřejmá role ostrova v pochmurné historii gulagu, byl jeden zdejší kámen dopraven na náměstí v Moskvě před někdejší ústředí sovětské tajné policie. Zde slouží jako připomínka všech obětí gulagu. Několikrát ročně se kolem něj scházejí malé skupinky lidí se svíčkami.
Velký solovecký ostrov je dnes domovem čtyřiceti ortodoxních mnichů, kteří znovu osídlili předrevoluční klášter. Minulý měsíc se ukázalo, že mnoho z přijíždějících turistů jsou náboženští poutníci. Pouze malá část se rozhodla navštívit muzeum gulagu. Ředitel muzea Michail Lopatkin říká, že ostrov je spojen s gulagem především v myslích cizinců: "Většina lidí ze Západu to zde považuje za muzeum gulagu. Rusové na nás naopak myslí jako na duchovní, svaté místo."
"Mladí lidé sem přicházejí hledat něco duchovního. Najít něco pro své duše, a nemusí to být bezpodmínečně klášter," říká Lopatkin. "Spíš chtějí utéct modernímu životu, jako to dělali hippies." Sergej Ojama z Petrohradu, který je na ostrově již potřetí, jeho slova částečně potvrzuje: "Přijeli jsme se podívat na všechno. Zajímá nás jak vězeňský tábor, tak náboženská historie. Ale především nám jde o zdejší přírodu."
Na fotografiích snímky Soloveckého kláštera na ostrově Bolšoj.
Foto: AP
