Ukrajinu mezi sebou nemají zdaleka rozparcelovanou jen ukrajinští oligarchové. Ocelárny, elektrická vedení, telefonní sítě... Rusové kontrolují na Ukrajině téměř všechno. Mnoho občanů a podniků v zemi se chce vymanit z ruského sevření - a požadují vyvlastňování Rusů.
Bylo to trochu nedomyšlené, když se na Ukrajině před půl rokem začalo kvůli hněvu na Rusy volat po bojkotu ruského mobilního providera MTS, někteří přešli k ukrajinské konkurenci Kyivstar. Tento konkurent byl ale ukrajinštější než MTS jen podle jména, píše německý deník Die Welt.
Ve skutečnosti má i Kyivstar ruské kořeny, a sice u multimiliardáře Michaila Fridmana, který mimo jiné kupuje německého těžaře ropy Dea. Pouze formálně patří Kyivstar Fridmanově holandské společnosti VimpelCom, která stejně jako MTS vykazuje i četné západní akcionáře.
Právě v oblasti telekomunikací se 46 milionům Ukrajinců jen tak snadno nepodaří ve vztahu k Rusům emancipovat. Podle statistik Informa Telecoms & Media měla společnost MTS loni v rukou 42 procent ukrajinského trhu mobilů. Podíl Kyivstar činil 37 procent. Téměř všichni ukrajinští občané tak telefonují "ruskými" mobily.
To zatím Ukrajině bránilo, aby proti zmíněným firmám konkrétně zasáhla. A zdá se, že ukrajinští klienti zatím zůstávají Rusům věrní.
To ale neznamená, že by obavy ruských vlastníků byly smeteny ze stolu. Jak MTS, tak VimpelCom ve svých finančních zprávách nevylučují v obchodních rizicích politicky motivované ztráty ukrajinských aktiv.
V teoretické rovině si už Ukrajina pohrává s tím, jak by bylo možné Rusko hospodářsky poškodit. Kyjevské vládce v tom povzbuzuje i Západ. A vyzývá je, aby zmrazili ruské majetky a finance, dokud Moskva nestáhne své vojáky a agenty z východní Ukrajiny.
Ukrajinská vláda už 14. srpna přijala zákon o sankcích, na jehož základě lze zakázat finanční transakce, zablokovat majetky a odebrat licence. Legislativa však dosud nebyla využita. Zdá se, že obě hospodářství jsou až příliš vzájemně propletena. A Ukrajina je ze své strany až příliš závislá na ruském kapitálu.
Stejně jako Evropská unie je totiž Rusko hlavním obchodním partnerem Ukrajiny. A doširoka se v menší bratrské zemi rozmáchli i ruští investoři. Sedmina ukrajinského bankovního sektoru patří ruským peněžním ústavům. Totéž platí třeba i pro ocelářské koncerny.
K tomu patří i slušná přítomnost v agrárním a elektrárenském sektoru. Mezi obchodníky s nemovitostmi patří Arkadij Rotenberg, bývalý sparingpartner v judu prezidenta Vladimíra Putina, mezi první pětku. Rotenberg je jedním z nejvlivnějších obchodníků v Rusku.
Ruským dodavatelům ropy patří i různé sítě benzinových pump. A vnitroukrajinskou potřebu plynu kryly ještě nedávno z poloviny ruské dovozy. Po Německu je tak Ukrajina pro Gazprom druhým nejdůležitějším zákazníkem.
Občanská válka na Ukrajině zanechala zatím nejvíce stop v plynovém sektoru. Situace v něm se už roky vyznačuje napětím a tento rok vše eskalovalo. Od července nedodává Moskva na Ukrajinu žádný plyn, protože neuhradila dluhy ve výši 5,3 miliardy dolarů (asi 106 miliard Kč.) a také nezaplatila žádné zálohy.
Obě strany se už obrátily na rozhodčí soud ve Stockholmu. Dokud se tam nerozhodne, mělo by se dospět k přechodnému řešení za pomoci Bruselu. Na zadní se staví jak Moskva, tak Kyjev. Rusové se dosud snaží vystupovat vůči EU jako solidní a spolehlivý dodavatel energií.
Na rozdíl od svých předchozích výroků a nehledě na drastická opatření v šetření energií bude muset Ukrajina přikoupit blížící se zimu od Ruska nejméně pět miliard krychlových metrů plynu.
Zdaleka ale nejde jen o Gazprom. I kdyby Ukrajina nevyhlásila oficiálně proti Rusku žádné sankce a nevyhodila ze země žádné ruské investory, tito už utrpěli škody.
O to se stará nejen špatná hospodářská situace na Ukrajině, jejíž hrubý hospodářský produkt se podle různých výpočtů letos propadne o šest, spíše ale o až sedm procent, zatímco inflace vyskočí o 20 až 25 procent.
Dokonce ani razantní znehodnocení měny hřivny, která oproti dolaru ztratila od začátku roku 36 procent, nepomohlo růstu exportu. A podpůrné úvěry mezinárodních měnových fondů nepomáhají stlačit deficit rozpočtu pod pět procent HDP.
"Dokud se na Ukrajině bojuje, sotva dokáže přitáhnout vážné zahraniční investory," cituje Die Welt Jaroslava Romančuka, experta na Ukrajinu a prezidenta běloruského ekonomického think-tanku Mizes. "A tím to nekončí, je zcela realistické, že se ruský kapitál bude z Ukrajiny stahovat."
Zčásti už tento proces začal. Druhý ruský největší a soukromý ropný koncern Lukoil, jeden z top hráčů na ukrajinském trhu pohonných hmot, tak prodává 240 svých ukrajinských benzinových stanic a šest svých skladů ropy málo známé rakouské investiční společnosti AMIC Energy Management GmbH. Dle odhadů analytiků s velkou slevou.
Na benzinky koncernu Lukoil opakovaně zaútočili ukrajinští nacionalisté a různí aktivisté. "Naše prodeje na území Ukrajiny se propadají. Letos o 42 procent," řekl Vagit Alekperov, prezident a hlavní akcionář Lukoilu. A dodal, že navíc byly jejich čerpací stanice často blokovány, mimo jiné pomocí aut.
Zatímco Lukoil odchází, zdá se až ironií, že ruský státní koncern Rosněft se drží. Jak napsal list Vedomosti, vypadá to, že benzinky obra Rosněft, který se svým šéfem a blízkým přítelem Vladimira Putina Igorem Sečinem figuruje na listině sankcí USA a jenž nezískává dlouhodobě žádné financování ze Západu, dosud fungují normálně.
Pouze jednu rafinerii Rosněftu, která stojí v zóně bojů, nelze uvést do provozu. Protože se dostala i pod palbu ukrajinských jednotek, chce firma jednat s Kyjevem o odškodnění 140 milionů dolarů (2,8 miliardy Kč.).
V bojujících oblastech východní Ukrajiny, v Donbasu, sídlí hlavně těžký průmysl, uhelný a ocelářský. Kdo investuje zde, zůstane zčásti sedět na hromadě trosek. Kdo dále západněji vlastní zemědělské plochy na černozemi, třeba ruská investiční banka Renaissance Capital, také by se rád stáhl. Nedostává se však kupců.
Nálady ve vztahu k ruským investorům, kteří byli ještě nedávno vítaní a obskakování, se na mnoha místech země zkalily. Na ukrajinské filiálky ruských bank už leckde létaly kameny.
Opět se v ukrajinských médiích ozývají výzvy k vyvlastňování ruských investorů a znárodňování jejich aktiv zemi. Praktiky z časů komunismu v době ukrajinského raného kapitalismu?
Něco takového by bylo v zájmu ukrajinských oligarchů, kteří žijí v neustálém strachu, že by jejich ruští kolegové mohli až příliš expandovat na Ukrajinu. Nadto, část ruských oligarchů se narodila na Ukrajině a později vystoupala do výšin v Rusku.
Volání po přerozdělování majetků zatím ukrajinská vláda nevyslyšela. A to přesto, že země už ztratila hodně podniků na Krymu a že Moskva se nijak neupejpala, když ukrajinskému oligarchovi Ihorovi Kolomojskému, který vydržuje proti separatistům v Donbasu vlastní žoldnéřské vojsko, zmrazila jeho ruská bankovní aktiva.
Stačila dvě špatná slovíčka. Kolomojskij nazval šéfa Kremlu "malým schizofrenikem". Putin mu to vrátil doslova s úroky - i rétoricky.
