Vladimír Žirinovskij, známý bouřlivák a jak sám tvrdí, jeden z pilířů ruské politiky, naznačil, že by mohl složit funkci šéfa Liberálně demokratické strany Ruska (LDPR). Žirinovský udělal z ruské politiky šou, pro něj samotného to je hlavně kšeft.
"Ještě mám dost síy, ale v budoucnu se bude muset zrušit funkce šéfa strany a nahradit ji kolektivním grémiem. Nejspíše zapíšeme do stanov, že všechna rozhodnutí přijímá kolektivní vedení," oznámil Žirinovskij koncem tohoto týdne na jedné partajní sešlosti.
"S radostí odstoupím, ale zájemci (o nástupnictví) nejsou. Hlásí se někdo?" zeptal se Žirinovskij svých spolustraníků.
Z jeho výroků si ruská média odvodila, že možná připravuje půdu pro pomalé předání moci. Míní kolektivním vedením svého syna? dohadují se komentátoři a politologové. Anebo chtěl šéf LDPR) jen opět trochu rozčeřit stojaté politické vody?
"Žirinovskij je unaven. Jako politik už vyčerpal svůj potenciál," míní politolog Valerij Solověj. Spekulace živí i to, že místopředseda LDPR Vladimir Ovsjanikov naznačil, že předsedovy návrhy by mohl probrat už březnový sjezd, který i tak má zvolit nové vedení.
Sám si myslí, že Žirinovskij má sil dost ještě na dlouhá léta v politice. Ani jiní straničtí předáci nevidí nástupce na obzoru, stejně jako političtí soupeři, kteří se vzácně shodují, že bez svérázného, ale politickým čichem obdařeného předsedy by LDPR dlouho nepřežila.
LDPR je dítětem svého předsedy. Žirinovskij ji založil roku 1989. Tehdy ji pojmenoval Liberálně demokratická strana. O tři roky později se přidalo slovo "ruská".
Jde však o matoucí název. Partaj nebyla ani liberální, ani zvláště demokratická. Je jednou ze čtyř stran zastoupených v ruském parlamentu. Formálně je sice opoziční, ale velmi často hlasuje ve shodě s Kremlem a vládní stranou.
Populista Žirinovskij se od samého začátku ucházel o přízeň pravé části ruského politického spektra. Šířil nacionalistické a sexistické předsudky. Podněcoval strach ze Západu a současně povzbuzoval iperiální sny.
Ženy by podle něj měly sedět doma, brečet, látat a vařit. Přijde ještě doba, kdy ruský voják omočí své holínky v Indickém oceánu, prohlásil při jedné příležitosti. Jako kandidát na úřad prezidenta byl sice vždy bez šancí, zkusil to celkem pětkrát, ale jednu dobu byla jeho partaj v dolní komoře ruského parlamentu s 22,9 získanýxch hlasů nejsilnější.
"LDPR je nejdůležitějším vlastnictvím jeho rodiny," říká na adresu Žirinovského politolog Valerij Solovjev. Novým silným mužem strany by se mohl stát Žirinovského výřečný syn Igor Lebeděv.
Zmiňujete to i list Kommersant a připomíná, že tatík už přepustil synkovi křeslo místopředsedy sněmovny za LDPR. Současně se prý ale Žirinovskij bojí, aby takový dynastický krok nevyvolal ve straně rozbroje.
"LDPR bez Žirinovského přestane existovat, a tak celý návrh je fraška," tvrdí politolog Jurij Korgunjuk.
Za pravdu mu dal i sám Žirinovskij, který po vyvolání rozruchu v médiích všechny pověsti o svém odchodu popřel jako "žvást". "Nikdo nikam neodchází," ujistil.
Politický bavič a nacionalista Žironovský roku 2001 v rozhovoru pro jeden izraelský list přiznal, že jeho otec byl Žid.
Předtím měl v oblibě i antisemitské vtipy. Po informacích o svém otci, který zemřel roku 1983 v Izraeli, pátral řadu let.
Jmenoval se Wolf Edelstein. Žirinovského matkou si vzal za druhé světové války v Kazachstánu, kam utekl před nacistickým terorem.
Jako polský Žid se ale na rozkaz Stalina musel roku 1946 vrátit do Polska. A Rusové už ho zpátky za ženou nepustili. Záhy s ní přerušil kontakt a o jeho dalších osudech Vladimír ani jeho matka nic nevěděli.
