"Zrádce" pro jedny, "slaboch" pro druhé - obyvatelé rodných končin Viktora Janukovyče na ruskojazyčném východu Ukrajiny skoro nezakoušejí lítost nad sesazením prezidenta. Všichni se ale ptají, kdo by je lépe ochránil. Janukovyč je k nenalezení od soboty, kdy jej parlament sesadil, a zřekla se ho i vlastní strana.
Mezitím po něm začaly pátrat úřady, které ho chtějí stíhat za "hromadné vraždy". Opustilo jej i vlastní léno v průmyslové oblasti Doněcka na východě země, kde se v roce 1950 narodil a odkud se minulý týden marně snažil prchnout letadlem.
"Janukovyč místní lidi zklamal," svěřuje se Taťjana, mladá zaměstnankyně v Doněcku v uhelné pánvi Donbas, kde překvapivé prezidentovo sesazení nezmobilizovalo odpůrce nového režimu, nastoleného v Kyjevě.
Navzdory 82 mrtvým za tři dny bojů v Kyjevě se místní taxikář zase domnívá, že Janukovyč byl "příliš měkký" vůči protestnímu hnutí, které jej smetlo.
Na rozlehlém Leninově náměstí v poryvech mrazivého větru setrvává hrstka komunistů a aktivistů dalších organizací, které svého času podporovaly Janukovyče a teď se snaží přeskupit ve "Východní frontu", prosazující federalizaci Ukrajiny a tedy i širokou autonomii. Ale i tady se ozývají tvrdá slova na adresu bývalého šéfa státu.
"Zradil," zní jednomyslně z hloučku lidí převážně penzijního věku, kteří nostalgicky vzpomínají na Sovětský svaz a cítí se blízcí Rusku. Podobně jako bývalý zedník Viktor Afinogujev tvrdí, že nový režim "se zaprodal Evropanům a Američanům".
Na úpatí obří Leninovy sochy soudruzi vztyčili čtyři rudé stany, ozdobené někdejšími sovětskými znaky se srpem a kladivem. Ale na pohled tu nic nepřipomíná kyjevský Majdan, tedy náměstí Nezávislosti se stanovým táborem a davy lidí. J
e tu jen dvacítka řečníků a zevlounů, na které dohlíží dvojice nudících se policistů, zatímco Doněck s téměř milionem obyvatel se zdá být téměř lhostejný.
Leckdo ale připomíná, že někdejší vicegubernátor a posléze gubernátor místní oblasti Janukovyč byl v roce 2010 legitimně zvolen na pět let do čela státu. Ale nevidí nikoho jiného, kdo by jej byl s to nahradit - a už vůbec ne bývalá premiérka Julija Tymošenková, propuštěná v sobotu z vězení.
"Celý průmyslový potenciál země se nachází zde," zdůrazňuje dvaasedmdesátiletá penzistka Nina, s igelitkou v ruce v duchu nejlepších sovětských tradic. Současně tvrdí, že lze žít společně se západní Ukrajinou, kde "lidé jsou stejní jako my, jen jejich vůdci jsou extremisti".
Sedmasedmdesátiletá Raisa nesdílí takovou nedůvěru v nový režim. "Odteď bude na Ukrajině báječně," hlásá, zatímco přechází u pomníku buditele ukrajinského vlastenectví Tarase Ševčenka okolo fotografií kyjevských demonstrantů zabitých policejními kulkami.
"V Doněcku, stejně jako jinde na východě, jsme především Ukrajinci," ujišťuje a mává rukou nad obavami ohledně nebezpečí rozdělení země na převážně ruskojazyčný a Rusům nakloněný východ a nacionalistický západ, kde se mluví ukrajinsky.
