Minulý týden vypověděly Spojené státy americké smlouvu INF o likvidaci raket krátkého a středního doletu. Na tento krok záhy reagovalo Rusko, které od smlouvy taktéž odstoupilo. Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov však tvrdí, že s koncem smlouvy začne nová studená válka. Jaké bude mít tedy důsledky? A poškodí americko-ruské vztahy? Nejen na tyto otázky odpověděl v rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ analytik Asociace pro mezinárodní otázky Pavel Havlíček.
Znamená podle vás konec smlouvy INF začátek nové studené války? Zhorší se tím americko-ruské vztahy?
To je teď častá otázka. Já bych neřekl, že se vracíme do časů studené války, a to zejména z toho důvodu, že Rusko není Sovětský svaz. Nemáme bipolární svět a situace v Evropě vypadá naprosto jinak. Vypovězení smlouvy však představuje určitý symbol, že bezpečnostní architektura, která byla v tomto případě vytvořena Gorbačovem a Reaganem, končí. Je to tedy symbol přechodu do nové éry. Nacházíme se v multilaterálním světě, ve kterém se zvyšuje počet bezpečnostních rizik a dochází k bezprecedentnímu narušování globální architektury a uspořádání světa.
Vladimir Putin v souvislosti s odstoupením od smlouvy nařídil ministrovi obrany, aby začal s vývojem zakázaných druhů raket, které smlouva INF nepovolovala. Lze to vnímat jako krok směřující k mezinárodnímu konfliktu?
Takové obavy tady jistě jsou. Tohle je neuvěřitelný alibismus ze strany Vladimira Putina. Na existenci zakázané technologie (resp. 9M729) poukázal již Barack Obama na začátku svého prezidentského období v roce 2008. Nejde tedy o novou skutečnost. Dnes jsme v situaci, kdy tento raketový systém mají Rusové reálně k dispozici. Rusové přitom argumentovali tím, že nedoletí více než 500 kilometrů, což je samozřejmě nesmysl. Tím tedy přetekl pomyslný pohár toho, jak se Rusové chovají v mezinárodním prostředí a jakým způsobem nerespektují ani základní smlouvy, které jsou v platnosti posledních 30 let.
Nese podle vás NATO přímou zodpovědnost za podvracení smlouvy INF, jak tvrdí ve svém dokumentu ruská diplomacie?
Opět bych se vrátil k tomu ruskému alibismu. Připomínám, že dodnes ruská strana neuznala například, že její vojáci bojují na východní Ukrajině. Jsou to mnohonásobně vyvrácené lži. Rusové se pouze snaží rétoricky obrátit kartu a ukázat, že oni jsou vlastně oběti. Je to však přesně naopak. Navíc smlouva INF se týká pouze Evropy a Spojené státy žádné takové rakety v Evropě nemají, došlo k jejich stažení již v 80. letech.
Nutno také připomenout, že se smlouva týká jen pozemních raket. Nevztahuje se na rakety umístěné na letadlech či lodích. A žádná jiná smlouva to ani nadále nereguluje. Navíc smlouva INF zavazovala pouze Rusko a Spojené státy.
Na ostatní země se tedy nic podobného nevztahuje?
Ne. Například Čína má tyto rakety k dispozici také a trochu alibisticky vyzvala Rusko a Spojené státy, aby se vrátily k jednání a dohodly se mezi sebou. Přitom samotní Číňané rakety nadále používají, což narušuje rovnováhu sil v Pacifiku, což je trnem v oku některým představitelům americké administrativy.
Jaký vývoj do budoucna odhadujete?
Z mého pohledu se nemusí měnit nic až tak zásadního, bohužel v negativním smyslu. Jak už jsem zmiňoval, tyto rakety mělo Rusko k dispozici již před několika lety a dnes existují velice dobré důkazy, že jsou rozmístěny v Kaliningradu a na nedávno nelegálně anektovaném ukrajinském Krymu. V podstatě se v tomhle ohledu pro evropskou bezpečnostní architekturu nic nemění, protože to nebezpečí už je tady dávno. Spíš jde o to, jak se chovají USA a Rusko v mezinárodním prostředí. Dochází k dalšímu vyostřování vztahů, přerušování kontaktů a nerespektování mezinárodního práva a bilaterálních úmluv. Nejvíce na tom však budou tratit Evropané a členské státy Evropské unie. Tato otázka představuje další třecí plochu ve vztazích mezi Západem a Ruskem.
Je možné smlouvu obnovit?
Myslím si, že to není nevratné. Koneckonců v současné době běží šestiměsíční výpovědní období. Nicméně snahy o reformu smlouvy INF jsou tady již poměrně dlouho. Evropané dlouhodobě volají po zapojení i dalších zemí, například zmíněné Číny. V situaci, ve které se nacházíme, však nevidím ani z americké strany ochotu dále Rusům důvěřovat, ani snahu ze strany Ruska smlouvu respektovat. Americká strana přitom na Rusy tlačila a snažila se vyjednávat. Nedávno vyjednával bezpečnostní poradce amerického prezidenta Donalda Trumpa John Bolton o smlouvě při své návštěvě Moskvy a tato jednání nic nepřinesla. Tím pádem jsme se ocitli na mrtvém bodě.
Konec smlouvy bude mít tedy vliv na případná vyjednávání mezi Donaldem Trumpem a Vladimirem Putinem v jiných oblastech?
Rozhodně to nepřispěje k jejich zlepšení. Ukazuje se, že tyto dvě mocnosti nemají v mezinárodních vztazích souběžné zájmy, právě naopak. Rusko se dál chová jako revizionistická mocnost, která se snaží vrátit na vrchol do pozice druhé světové mocnosti. Z druhé strany Donald Trump realizoval v minulých letech velice riskantní kroky v mezinárodních vztazích za účelem vytvořit tlak na své soupeře, aby dosáhl svého. Například Severní Koreji nejprve vzkazoval, že ji Spojené státy spálí na popel. Později došlo k tomu památnému setkání mezi Trumpem a Kim Čong-unem v Singapuru. Severní Korea potom přistoupila na určitý kompromis v oblasti kontroly jaderných zbraní. Nechci podobnou variantu vylučovat ani v americko-ruských vztazích. Trumpova administrativa se stále chová do velké míry nepředvídatelně. V tomto konkrétním případě však musí iniciativa vzejít z ruské strany. Avšak to v tuto chvíli nevypadá příliš realisticky.
