Režim Saddáma Husajna zbohatl z obchodu s ropou a jako první z arabských států začal budovat vlastní nukleární energetiku. Ač výrazně slabší, pustil se do války se silnějším Íránem.
Ropným bohatstvím nacpané pokladnice změnily tvář národně socialistického Iráku. Husajn řídil rozsáhlé vzdělávací programy, vzdělanost jeho poddaných se dostala na nejvyšší stupeň mezi arabskými státy. Saddám Husajn se světu prezentoval jako přirozený nástupce velikosti starověkých civilizací v Mezopotámii. Na zbraních baasisté nešetřili a Irák konkuroval regionálním velmocím Íránu a Izraeli.
Prvních osmnáct dílů seriálu o arabském světě najdete ZDE
Po jedenácti letech vlády roku 1979 brigádní generál Ahmad Hasan al-Bakr ve svých 65 letech rezignoval a všechnu moc předal Husajnovi, svému bratranci. Je dosti pravděpodobné, že nemocného al-Bakra Husajn odstoupit donutil a nechal ho v ústraní zemřít (1982).
Nový vládce si dobře pamatoval na partajní intriky po roce 1963, kdy se Baas dostala k moci a trpěla sektářskými boji zevnitř i zvenčí, které ho dovedly na tři roky za mříže.
Vymyslel hned "syrské spiknutí" nasměrované proti syrské sesterské organizaci Baas (dodnes je u moci) a poslal na smrt několik desítek svých soudruhů. Nepřátelství k Sýrii trvalo po celou jeho vládu.
Roku 1975 nakoupil Irák ve Francii, kde byl prezidentem Valéry Giscard d´Estaing a předsedou jeho vlády Jacques Chirac, atomový reaktor, jehož stavba natolik vyděsila Izraelce, že ho v červnu 1981 letecky vybombardovali (to už byl v Paříži prezidentem socialista François Mitterrand).
Probuzení v realitě
Letecká akce vzbudila v arabském světě zděšení, protože Irák, který byl od září 1980 ve válce s mnohem silnějším šíitským Íránem, se nezmohl na žádný protiúder. Tehdy byl Izrael tichým spojencem ajatolláhů a Američané poskytovali techniku a informace Iráčanům...
Po vzoru věrných muslimů Palestina Saddáma Husajna přitahovala celý život. Když v noci na 20. března 2003 vpadli Američané se spojenci do Iráku, zakončil svůj televizní projev slovy: "Bůh je veliký a zatracence zatratí. Ať žije Irák, ať žije džihád a ať žije Palestina."
Podobné výzvy pronesl podle některých svědků také při čtení rozsudku před svým zatracením o tři roky později.
Irácký národní socialista vystupoval jako orientální dynasta mnoha tváří a účelově střídal spojence. Zaplavil zemi svými portréty revolucionáře, vůdce-válečníka v historickém oděvu či v beduínském, jindy v kalhotách s kšandami; mírotvůrce, panarabista a muslim.
Tak promlouval z obrazovek, ukazoval se jako otec rodiny, sportsman. Rodině dopřával luxusní nákupy v Evropě, sám cestoval zřídka a žil vojáckým způsobem.
Táta od rodiny |
Po návratu z egyptského exilu se v květnu 1963 Saddám Husajn oženil se sestřenicí (z prvního kolena) jménem Sádžida Chairalláh Talfáhová. Měli syny Udaje a Kusaje (oba zastřeleni Američany) a dcery Raghadu, Ranu a Halu (a asi dvanáct vnoučat). V sedmdesátých letech se s ní rozvedl, když dal popravit jejího bratra Adnana. Dále však žila po jeho boku. Roli první dámy hrála nová manželka, učitelka Sámira Šáhbandarová. Dnes žije v Bejrútu a prý měli spolu syna Alího Saddáma Husajna; rodina však oba odmítá brát na vědomí. Údajně byl ženat ještě s manažerkou jistého výzkumného ústavu Nidalou al-Hamdáníovou a Vafou al-Mullou al-Huvajšovou, dcerou jednoho ze svých ministrů. O obou ženách ani o jejich osudu však není nic známo. Kromě toho měl několik blonďatých milenek, z nichž Řekyně Parisula Lampsosová mu sloužila třicet roků. Když roku 2002 utekla do Libanonu, vyprávěla novinářům o jeho sexuální vitalitě, ale také o schůzce s Usámou bin Ládinen a jeho financování, což si zjevně vymyslela. Velmi tím potěšila Bushovu vládu. Bratry Saddáma a Husajna Kamály, manžely svých dcer Raghady a Rany, kteří roku 1995 uprchli ze země, přilákal domů, donutil dcery, aby se s nimi rozvedly, a pak je dal jako zrádce zabít (1996). Obě dcery bojovaly za práva svého drsného otce před soudem roku 2006 do posledního okamžiku.
|
Foto: Profimedia, WIkimedia Cooms