Severokorejští atleti vstoupí na letošní olympijské hry v Pekingu s odvahou, bojovým duchem vojáka a zcela odlišnou koncepcí, než mají ostatní. Jejich taktika je ale odlišná i od studenoválečné, zpolitizované ideje států bývalého východního bloku.
Státy pod sovětským vlivem dříve utrácely obrovské sumy na sportovní odvětví, která pak produkovala Goliáše. Vítězství rudých obrů na olympijských hrách se pak zhodnocovala coby politická páka. Západ měl poznat, že takové sportovce může vychovat jen nadřazený politický systém.
Severní Koreji, ochuzené o podporu komunistického bloku, se však hraje daleko lépe role malého Davida. Ojedinělá vítězství jsou připisována učení buclatého vůdce Kim Čong-ila, zatímco porážky svaluje režim na nespravedlnost a nepřátele.
Neúspěch je taky úspěch
„Paranoidní nacionalismus Severní Koreje může využít porážku stejně dobře jako vítězství," řekl podle agentury Reuters profesor jihokorejské univerzity Tong-so Brian Myers, který se specializuje na ideologii severních sousedů.
Samotářský režim na severu neutrácí své omezené zdroje, aby ohromil vnější svět. Naopak veškeré prostředky vrhá na domácí frontu a snaží se oslovit masy lidí. „Severokorejský nacionalismus se neholedbá, že Severokorejci jsou fyzicky nadřazeni jiným rasám," vysvětluje Myers. Propagandě Kimů jde prý o důkaz morální nadřazenosti stalinského režimu.
Sportovci pod taktovkou Pchjongjangu zřejmě dosáhnou na několik medailí ve sportech jako je judo, vzpírání nebo zápas.
Obě Koreje se zatím opatrně vyhýbají jakýmkoli náznakům o společné výpravě. Ta by sice mohla přinést větší sportovní slávu celému poloostrovu, ale Soul chce představit jen ty nejlepší závodníky obou zemí. Pchjongjang se návrhu postavil s tím, že chce poměrné zastoupení.
Na posledních hrách před čtyřmi lety v Athénách dokázala Jižní Korea získat 30 medailí, zatímco Severní jich uzmula pět. Pokud by to Koreje, které jsou doposud ve válečném stavu, daly dohromady, umístily by se mezi národy na lichotivém sedmém místě hned za japonským rivalem.
„Severokorejci si uvědomili, že jakýkoliv počet vítězství na sportovním poli nemůže změnit reputaci země v ekonomické oblasti," prohlásil Myers.
Milovaný vůdce, velký učitel
Atleti z posledního opravdového komunistického ráje však přeci jen budou možná v něčem lepší než zbytek planety. Řeč je o úvodní ceremonii olympijských her.
Největší sportovní atrakce v Severní Koreji se jmenuje Arirangské masové hry. Zástupy mladičkých gymnastek v přiléhavých úborech dávají vzpomenout spartakiádní časy v naší republice.
Na severu Korejského poloostrova se her účastní ale i vojáci předvádějící bleskové kopy z taekwonda a davy probíhá masová vlna s papíry, které se promění v obraz velkého Kima nebo severokorejskou vlajku.
Poselství je jasné. Sto tisíc účastníků stojí jako jeden muž za svými vůdci a bude chránit nuzný stát. V jednotě je síla.
Ale nesmí se samozřejmě zapomínat na „drahého vůdce Kim Čong-ila". On je inspirací svého lidu. Skládá opery, pilotuje tryskové stíhačky a dokáže zahrát jedenáct jamek na jednu ránu za sebou, aniž kdy předtím hrál golf.
Poté co Čong Song-ok vyhrála v roce 1999 na mistrovství světa v atletice v Seville maraton, citovala ji státní média: „Běžela jsem a před sebou jsem měla obraz velkého vůdce našeho lidu, Kim Čong-ila. To mě velice posílilo a to byl zdroj mé síly."
Foto: Reuters, archiv
