Snový kubánský socialistický tisk Gabriela Gaba?

„Kubánci hledají nový koncept tisku v socialismu - jediné, co lze bez pochyby předvídat je, že to bude tisk demokratický, veselý a originální", napsal v roce 1975 Gabriel García Márquez.

Ten Gabo, který byl vždy při vyjadřování názorů na revoluci svého přítele Fidela Castra tak nereálný! Takové hledání nedělá dojem, že se výsledky dostaví v blízké budoucnosti. Ukázalo se, že je jednodušší nanebevzetí krásné Remedios z Makonda a hejna motýlů, než se v olivově zeleném socialismu dobrat neomezovaného a jiskřivého tisku bez obstrukcí, který už před 33 lety předvídal génius z Arakataky.

„Zdá se, že kubánský tisk se hodí spíše na to, aby informace zastíral, než šířil", stěžoval si před lety sám García Márquez. Uruguajský spisovatel Eduardo Galeano, kterého nikdo nepodezřívá ze spolupráce s nepřáteli castrovské revoluce tisk přesněji označil: „Jako z jiné planety".

Galeanův názor je stejný jako názor Kubánců. Oficiální tisk, jež s informacemi manipuluje, překrucuje je a zatajuje, neodráží kubánskou společnost a nemá s ní nic společného. Když se snaží informovat (nebo dezinformovat), vypadá to, jako by mluvil o jiné zemi, virtuální, kde všechno funguje zcela jinak než ve skutečnosti.

Na nedávno uplynulém 8. kongresu Kubánského sdružení novinářů (Unión de Periodistas de Cuba, UPEC), který skončil 5. července v Palacio de las Convenciones v Havaně šlo přesně o tohle - o nutnost zvěrohodnit novinářství, aby odráželo život.

Je to těžko uchopitelný úkol. Když byla na Kubě zrušena demokracie a svoboda vyjadřování, tisk byl donucen ke konkubinátu s Mocí. Byl mu nasazen pás cudnosti nazvaný politika informování. Z novinářů se stali „ideologičtí pracovníci", nucení neustále zdůrazňovat svoji loajalitu tvrdohlavému krátkozrakému režimu, který sbíral neúspěchy a zároveň se odcizoval zájmům lidu. 

Člen Politbyra Komunistické strany a místopředseda Rady státu Esteban Lazo ve svém projevu na kongresu zdůraznil „nutnost harmonizace tiskové politiky informování se zájmy vedení země". Lazo upozornil, že protiřečit „si mohou formou, nikoli ovšem v principech, protože obě věci podléhají především obraně revoluce".

Pro novináře, kteří by měli podléhat pouze pravdě, z toho vyplývá stejné ponaučení, jaké přednesl Fidel Castro zděšeným intelektuálům shromážděným v Národní knihovně jedné zlověstné noci v roce 1961.

Kromě kritických vystoupení několika čestných novinářů (ostatní jsou pouzí propagandisté papouškující omýlaná hesla), se diskuze omezily na katarzi a nespokojenost. Přinejmenším nepřekřočily ono červné světlo naznačující nebezpečí.
V UPEC se nakonec všichni umí zařídit tak, aby se vlk nažral a koza zůstala celá.

Kvákání žab v louži však bylo ostřejší před devíti lety, kdy se konal poslední kongres (nevysvětlili proč takový odstup a nikdo se neodvážil zeptat).

José Alejandro Rodríguez, novinář z Juventud Rebelde, označil diskuze o politice informování za „jakési přetahování". Protřelý Rodríguez upozornil: „nejhorší vnitřní nepřítel je ticho, naše vlastní rakve by mohly být skříně se zástrčkami, abychom tam mohli schovat pochybnosti, přestupky a zdravé vymítání ďábla, s nimiž bychom měli denně vykonávat novinařinu". 

Alina Perera Robio, také z novin Juventud Rebelde, s písemným souhlasem Fidela Castra zdůraznila, že ji nezajímá „šedý, nudný a přízemní socialismus" a že ještě méně stojí o to, „svěřit svůj osud nemorálnímu socialismu".   

Někteří se snažili na 8. kongresu UPEC mezi elitou vysledovat známky boje mezi zpátečníky a pokrokáři v rukavicích a masce. Vystoupili zastánci obou táborů (někteří zřejmě na objednávku).

Generál Raúl Castro, předseda Rady státu a Rady ministrů se kongresu zúčastnil, aby jako fakír zahrál krajtám a komentoval spor. Některé probírané problémy „jsou starší než Gutenberg", žertoval.  „Ale vyřeší se... to je mé poslední slovo", řekl s tajemným asijským úsměvem. Všechny zanechal na půli cesty k orgasmu.

Vyřešit tak staré problémy by byl jeden z obtížných způsobů jak zavést idylické novinářství v socialismu, o němž snil Gabo již před více než třiceti lety. Špatná zpráva je (a Raúl Castro to zdůraznil několikrát), že nemůžeme čekat zázraky ani kouzla.