Málokterý stát světa má tak pokryteckou vládu jako maličká Brunej na ostrově Borneo. V obavách z nepříznivého vlivu na převážně muslimské obyvatelstvo tamní sultán vykázal z veřejného prostoru Vánoce. Jeho rodina se přitom léta chovala zcela v rozporu s islámem. Ropná velmoc není jedinou zemí světa, kde jsou křesťanské svátky zapovězeny.
Pod dohledem úředníků z ministerstva pro náboženské záležitosti mizí z výloh obchodů vánoční výzdoba a v nákupních centrech umlkají koledy. Křesťané si sice mohou i nadále Vánoce připomínat, musejí tak ale činit v soukromí a předem uvědomit úřady. Podle brunejských imámů je v rozporu s islámem také zapalování svíček nebo posílání vánočních přání. Muslimům, kteří by se těchto oslav účastnili, hrozí pokuta ve výši 20 tisíc dolarů (450 tisíc korun) a až pět let vězení. "Pokud muslimové někomu přejí šťastné Vánoce, znamená to, že uznávají, že toto náboženství je akceptováno Alláhem. Podle našeho náboženství však existuje pouze jediný Bůh, nikoli mnoho bohů," řekl pro deník Straits Times brunejský klerik Ustaz Haji Anwari Haji Rawee.
Někteří obyvatelé Bruneje protestovali na sociálních sítích pomocí hashtagu #MyTreedom. Část světových médií označila opatření za válku proti západním hodnotám, brunejské náboženské autority ale tvrdí, že nejde o výraz nepřátelství. Upozorňují, že omezení se netýká pouze křesťanských svátků, ale například i oslav čínského Nového roku. Zastání se brunejský sultanát dočkal v sousední Malajsii, tamní ministr pro komunikaci a multimédia Salleh Said Keruak na svém blogu uvedl, že zprávy o absolutním zákazu Vánoc v Bruneji přehánějí. Podle něho je hlavním cílem opatření příliš okázalé připomínání těchto svátků, ke kterému docházelo v předchozích letech. Porozumění vyjádřil i brunejský biskup Cornelius Sim, podle něhož katolíci v Bruneji vždy mohli praktikovat svoji víru veřejně a nová pravidla jsou určena zejména muslimům. Santa Claus, jak ho představuje populární kultura, navíc podle biskupových slov není vhodným vyjádřením podstaty Vánoc.
Vládci ropného ráje
Muslimové tvoří v někdejším britském protektorátu asi pětašedesát procent ze 420 tisíc obyvatel. Tamní sultánové přijali islám přinesený indickými muslimskými obchodníky v roce 1405. Dynastie založená sultánem Muhammadem vládne zemi dodnes. Díky vydatným nalezištím ropy objeveným v roce 1929 patří současný vládce Hassanal Bolkiah k nejbohatším lidem světa. Podle různých odhadů dosahuje jeho majetek výše až dvaceti miliard dolarů. Časopis Forbes ho zařadil v žebříčku nejbohatších aristokratů na třetí místo. Sultán, vládnoucí od roku 1967, požívá absolutní moci a díky černému zlatu může obyvatelům své země dopřát v oblasti neobvyklou štědrost a sociální výhody. Ropa a plyn tvoří dvě třetiny HDP a podílejí se 89 procenty na brunejském exportu. Jejich zásoby však nejsou nekonečné. Země proto vyhlíží další možnosti, jež by ji zbavily jednostranné závislosti na těchto surovinách a současně umožnily, aby byla zachována moc absolutní monarchie. Jakkoli nepravděpodobně to může znít, do tohoto scénáře zapadá i zákaz vánočních oslav.
V roce 2008 brunejský sultán ohlásil rozvojový plán do roku 2035. Na konci reforem by se jeho země měla pyšnit vysoce vzdělaným a kvalifikovaným obyvatelstvem, orientovat se na islámské bankovnictví a těžit z investic z arabských zemí. Tomuto cíli má napomoci i zavedení islámského práva šaría dosud uplatňovaného pouze pro regulaci rodinných záležitostí. Brunej by se tím stala první zemí v jihovýchodní Asii, která zavedla právo šaría na národní úrovni. To je praktikováno pouze v některých částech okolních zemí - v Indonésii v provincii Ačeh a v Malajsii v Kelantanu. Podle korunního prince a příštího brunejského sultána al-Muhtadeeho Billaha přinese šaría konkurenční výhodu ve snaze přeměnit zemi v islámský Singapur. Vánoce do těchto představ prostě nezapadají. Realita je však plánům zatím dost vzdálena.
Obavy z čínských investorů
Šaría začala být v Bruneji zaváděna v roce 2014. Pole původních představ se vše mělo odehrát ve třech krocích. První fáze zahrnula tresty ukládané za těhotenství mimo manželství, propagaci jiného náboženství než islámu a vynechání pátečních modliteb. Celý proces měl být završen v roce 2016 přijetím trestů ukamenování za cizoložství, potraty a sodomii, amputace pravé ruky za krádeže nebo čtyřiceti ran rákoskou za popírání učení koránu. Podle ujišťování brunejských kleriků se tyto zákony měly týkat pouze muslimů a na vyznavače jiných náboženství se měly vztahovat pouze v případě, že by byli zapojeni do některého z těchto činů páchaných muslimem. Vynesení finálního rozsudku by se muselo opírat o nezpochybnitelná svědectví nejméně čtyř důvěryhodných svědků. Sultán Bolkiah nazval přijetí tohoto práva součástí velké historie jeho země.
Přestože kompletní šaría již měla platit dva roky, k jejímu úplnému zavedení zatím nedošlo. Vedle obavy z bojkotu hotelů vlastněných sultánem, jímž pohrozily hollywoodské celebrity, k odložení zřejmě přispělo i to, že striktní podoba islámského práva by mohla odradit čínské investory. Ti se v posledních letech začínají v Bruneji silně angažovat. Navíc prvními oběťmi nekompromisního uplatňování islámského práva by se paradoxně staly brunejské elity. Jejich život má totiž k oddané zbožnosti a cudnosti daleko.
Vzpomínky z harému
Jenom málokomu se podařilo nahlédnout za oponu obřího paláce v brunejské metropoli Bandar Seri Begawan, jenž je díky svým 1788 pokojům a celkové rozloze 200 tisíc metrů čtverečních označován za největší soukromou rezidenci na světě. Jednou z vyvolených se v devadesátých letech stala tehdy osmnáctiletá Američanka Jillian Laurenová. Když se v New Yorku přihlásila na konkurs, netušila, že bohatým asijským podnikatelem, kterého má doprovázet, je princ Jefri, sultánův mladší bratr, proslulý svým extravagantním životním stylem.
"Věděla jsem, že jsem prostitutka, ale cítila jsem se jako Popelka," popsala Laurenová své zkušenosti v knize Můj život v harému. Osmnáct měsíců trávila na nekonečných večírcích, na nichž společně s dalšími čtyřmi desítkami dívek soupeřila o pozornost pohádkově bohatého prince. Vzájemná řevnivost se ještě znásobila poté, co se rozneslo, že Jefri hledá svoji další manželku. Přesto se některé z dívek spokojily s tím, že si po čase vyzvedly velkorysou apanáž, jež jim stačila na nákup nového auta (bývalou filipínskou herečku Fionu v jejím přesvědčení opustit Brunej nezviklaly dokonce ani milion dolarů a zásnubní prsten). Na konci svého pobytu v brunejském harému se Laurenová cítila o deset let starší. Na kontě jí ovšem přibylo 300 tisíc dolarů a domů si vezla sadu luxusní kabelek a šperků pořízených při nákupech v Singapuru, během kterých osobní strážci platili v hotovosti vše, na co dívky ukázaly.
Jak to princ přehnal
Jefriho nákladný životní styl se však ukázal příliš silným soustem i pro zdánlivě nevyčerpatelnou brunejskou státní pokladnu. Zvláště když jí princ dokázal vydatně pouštět žilou i z pozice ministra financí. Jenom jeho osobní trenér badmintonu si přišel na 2,5 milionu dolarů, kolekce vzácných ptáků stála milion, cena za letecké simulátory se vyšplhala na dvanáct milionů dolarů. V garáži parkovaly dva tisíce luxusních automobilů včetně vozu formule 1 a mořskou hladinu brázdila luxusní jachta pojmenovaná lidovým výrazem pro dámské poprsí doprovázená čluny s názvy Bradavka I a Bradavka II. V roce 1998 nekončící mejdan narazil na své hranice. Astronomické dluhy dosáhly výšky čtyřnásobku HDP. Následné praní rodinného špinavého prádla, jež se stalo nejdražším právním sporem vůbec, usvědčilo brunejskou elitu z dobře maskovaného pokrytectví.
Když se po letech novináři ptají Jillian Laurenové, co říká na nové drakonické zákony, které ruší i Vánoce, s úsměvem si vzpomene na jeden večer v Kuala Lumpuru, kdy ji princ Jefri věnoval jako zvláštní dárek svému bratrovi. Společně s pokryteckým sultánem pak oné noci porušila zákony islámského práva nejméně dvakrát...
