Svět 2008: návod k použití
01.01.2008 08:00
Dvoje prezidentské volby, březnové v Rusku a listopadové ve Spojených státech, a také srpnová olympiáda v Pekingu. To jsou nejvýznamnější události, o nichž se čtenáři a diváci dozvědí v roce 2008 zřejmě nejvíce. Pak jsou tu témata-stálice: globální změny klimatu, strach z teroristických útoků, přelévající se ohniska válečných konfliktů a jejich následné hašení.
ČÍNA: olympijské hry, 8.-24. srpna 2008
Začněme ušlechtilým olympijským sportováním. S nijak ušlechtilou politikou, o níž tady chceme psát především, totiž olympiáda 2008 jen zdánlivě nesouvisí.
„Mohu vám s jistotou říci, že nepotřebujeme ani cent (zahraniční) finanční pomoci, abychom mohli uspořádat olympijské hry," vychloubal se v polovině listopadu 2007 Jü Caj-čching, výkonný viceprezident Pekingského organizačního výboru pro olympijské hry v čínských médiích.
Z vysílacích práv, prodeje lístků, olympijských suvenýrů a zboží a také od sponzorů prý vzejde příjem kolem 2,4 miliardy dolarů a olympiáda by tak podle Jüa Caj-čchinga měla vynést dvacet nebo dokonce třicet milionů dolarů.
No, uvidíme, nebo spíš ne, protože se ztrátou by se už pan (tou dobou již dost pravděpodobně bývalý) viceprezident chlubil sotva.
Toto jsou přípravy na olympiádu...
Podle Jüa, který je také náměstkem čínského ministra pro sport, nedělají výdaje či termíny dostavby olympijských sportovišť Pekingskému organizačnímu výboru hlavu. Co tedy?
Za prvé je to zkažené ovzduší v Pekingu, které by mohlo ohrozit nejen výkony, ale dokonce i účast některých sportovců.
Do programů ochrany životního prostředí už Peking investoval miliardy dolarů, ale experti se přou, zda za krátkou dobu do začátku olympiády dojde k dostatečnému zlepšení.
Co ještě obtěžuje Pekingský organizační výbor? Prý pokusy hry bojkotovat a změnit poměry ohledně lidských práv v Číně. „Nevhodné" a „nepopulární", míní Peking.
Ve velkém a ještě větším stylu
Olympiáda začne 8. srpna. Nový Národní stadion za 400 milionů dolarů v Pekingu s devadesáti tisíci sedadly, přezdívaný „ptačí hnízdo", se otevře v březnu. O tom si nikdo nedovolí ani v duchu pochybovat, problémy jsou však jinde.
Náklady navíc může přinést například zajištění pitné vody pro předpokládaných dva a půl milionů návštěvníků Pekingu během olympiády. Nedostatek je jí kvůli dlouhotrvajícímu suchu a přečerpávat se bude z oblastí provincie Che-pej, která metropoli s 15,5 milionu obyvatel obklopuje.
V říjnu 2007 uvedla čínská média, že pekingské úřady utratily na 58 milionů dolarů, aby z místní řeky přivedly vodu na sportoviště, kde se budou konat závody ve veslování a kanoistice. Ta totiž vyschla. Výdaje zahrnují také instalaci „elektronických hlídačů", kteří mají hlásit úniky z potrubí.
Kauza vstupenky
Nemalé problémy jsou už teď spojeny s prodejem vstupenek a suvenýrů. Pokud jde o suvenýry, čínské úřady nestačí honit desítky internetových obchodníků, kteří je ilegálně prodávají.
Z prodeje vstupenek se už stala kauza. Koncem října zkolaboval systém prodeje, při němž se prodávalo na 1,85 milionu lístků, druhá várka z celkem sedmi milionů kusů určených pro veřejnost (z toho téměř tři čtvrtiny pro domácí zájemce).
Zatímco o první várce se rozhodovalo loterií, v druhé měli lístky získat ti, kdo dřív přijdou. Nakonec se prodalo jen 43 tisíc. Během prvních tří hodin od zahájení prodeje se na příslušnou webovou stránku dobývalo na dvacet milionů lidí, 3,8 milionu si vstupenku chtělo zajistit telefonicky a v tisícovce poboček jedné ze čtyř státních bank, která vstupenky distribuovala, se vytvořily nekonečné fronty.
Systém zkolaboval a ředitel oddělení pro distribuci Žung Ťün dostal vyhazov. Na internetu se údajně brzy objevily lístky na zahajovací ceremoniál až za dvacet tisíc dolarů. Další kolo byla už zase loterie a maximálně osm místo padesáti lístků na osobu.
Trable se dají ještě čekat, zhruba přes pět milionů míst může uspokojit opravdu jen mizivé procento z těch, kdo v zemi s více než 1,3 miliardou obyvatel chtějí vidět olympijské borce na vlastní oči.
Nakrmit a ošatit
Mezitím organizace bojující za dodržování lidských práv na Pekingu požadují, aby propustil aktivisty, kteří se zapojili do protestů proti zabírání půdy zemědělců a nucenému vystěhovávání obyvatel kvůli olympiádě. Mluví o mučení a cenzuře. Podle Amnesty International byl například zadržovaný aktivista Jang Čchun-lin za petici proti záborům půdy často přivazován za končetiny k rohům železné postele a v této pozici nucen jíst, pít i se vyprazdňovat.
Na čtyři roky vězení byl odsouzen Jie Kuo-čou za organizování protestů proti nucenému vystěhovávání obyvatel. Není zdaleka sám, kdo se bouří proti tomu, že olympijským stavbám a infrastruktuře má ustoupit omračující počet lidských příbytků. Podle Centra pro právo na bydlení a soudní vystěhovávání (COHRE) se sídlem v Ženevě olympiáda připraví o obydlí až jeden a půl milionu lidí.
Odpověď čínské vlády bývá standardní. Občané mají podle Pekingu větší svobodu než před třiceti lety. K tomu stačí snad jen připomenout, že velký kormidelník Mao Ce-tung, autor hrůz velkého skoku a čínské kulturní revoluce, zemřel 9. září 1976.
Dalším argumentem je, že „nakrmit a ošatit" 1,3 miliardy lidí je přednější než nějaká lidská práva. Je jasné, že představa větší svobody, kterou zákonitě musí provázet větší zodpovědnost občanů za vlastní životy, je Číně na hony vzdálená.
Když Mezinárodní olympijský výbor přiklepl Pekingu pořádání her 2008, převládl v jeho týmu názor, že pozornost upřená na Čínu vyvolá bohulibou změnu: rozvolnění režimu a zlepšení situace lidských práv.
Může olympiáda něco takového dokázat? Zatím to tak nevypadá. Po 17. sjezdu komunistů loni v říjnu svírá čínský prezident Chu Ťin-tchao otěže v rukou ještě pevněji.
Čínu bude určitě užitečné v příštím roce i dalších letech pozorně sledovat nejen kvůli olympiádě a sociálním i dalším problémům, jako je třeba mnohamilionová armáda mužů svobodných v důsledku politiky jednoho dítěte, ale také kvůli závratně rostoucí ekonomice.
Až budete v Pekingu, raději se nepřipojujte k (téměř světové) kampani Free Hugs (Obejmu vás zdarma), která začala v roce 2004 v Austrálii. Dopadnout byste mohli také takto:
Rusko volí prezidenta, vybral ho Vladimir Putin
Zní to divně, ale je to tak. Druhého března Rusové zvolí do funkce prezidenta dosavadního vicepremiéra a šéfa plynárenské společnosti Gazprom Dmitrije Medveděva. Tedy pokud se nestane něco velmi překvapivého. Pro mnohé pozorovatele jde stejně jen o přestávku, než se Vladimir Putin znovu usadí do prezidentského křesla. Jestliže se splní nynější předpoklady, pak Medveděv bude prezidentem a Putin premiérem alespoň na chvíli. O tom, kdo bude skutečně vládnout, však není sporu. Těžká je představa, že by Vladimir Putin pustil moc z rukou.
K prezidentským volbám jdou i Američané
Největší šanci na vítězství v prezidentských volbách, které se budou konat 4. listopadu, měla po většinu roku 2007 senátorka za New York Hillary Clintonová. Její výjimečná schopnost hromadit prostředky na předvolební kampaň jí zaručila velký náskok před hlavními soupeři z demokratické strany Barackem Obamou a Johnem Edwardsem. Tipování Clintonové na vítězství nahrává i to, že demokraté při minulých volbách ovládli obě komory Kongresu, republikánské voje jsou roztříštěné a někdejší popularita republikánů a prezidenta Bushe zmizela v nenávratnu kvůli válce v Iráku.
Tip je to logický, byť předčasný. Američany v prvních šesti měsících příštího roku teprve čekají primárky (či členské schůze) v padesáti státech plus Kolumbijském okrese. Řada voličů se ještě nerozhodla a jiným, a těch také není málo, při zmínce o Hillary naskakuje vyrážka.
Voliči by si rozhodně měli přát, aby ze závodu příliš brzy neodstoupil někdejší baptistický kazatel a kandidát republikánů Mike Huckabee, který podle posledních předvánočních průzkumů v Iowě, kde sezona primárek startuje, předhonil i národního favorita, bývalého newyorského starostu Rudolpha Giulianiho. Je s ním totiž největší legrace.
ČTĚTE SPECIÁL: Boj o Bílý dům
Výsledek prezidentských voleb rozhodne o tom, jak budou Američané odcházet z Iráku. Do poloviny roku 2008 se vrátí domů dvacet tisíc Američanů, do začátku roku 2009 by to mělo být dalších dvacet tisíc. Pokud vyhrají prezidentské volby demokraté, stahování nabere na obrátkách, možná stejně jako násilnosti v Iráku.
Co dalšího se bude v roce 2008 dít?
I v příštím roce budou odtávat ledovce a rychlost odtávání bude nejspíš stoupat. Pokud budeme boj proti globálnímu oteplování posuzovat pouze podle mezinárodní konference pod záštitou OSN na indonéském ostrově Bali v prosinci 2007, výsledek bude tristní. Na patnáct tisíc účastníků, delegátů, novinářů a aktivistů za sebou zanechalo pořádnou uhlíkovou stopu a závěrem se velvyslanci vlád v podstatě dohodli, že se možná dohodnou, ovšem až v roce 2009.
Konfliktů a obav z terorismu se lidstvo ani v příštím roce nezbaví. Ohniska napětí se dají vystopovat na mnoha místech planety. Vražda bývalé premiérky Bénazír Bhuttové v Pákistánu v prosinci 2007 znovu přiživila plíživý strach z terorismu, s níž souvisí pokračující eroze soukromí. V době kamer s rozsahem viditelnosti 360 stupňů to není překvapivé.
O Iráku už byla řeč a na Blízkém východě bude těžké dívat se do budoucnosti s optimismem i přes listopadové setkání zúčastněných stran v Annapolisu. Palestinského prezidenta Abbáse ovšem tlačí ke zdi islamističtí extremisté Hamasu. Izraelský premiér Olmert zase stojí v čele výbušné koalice s náboženskými radikály.
Výčet témat není a ani nemůže být úplný. V Evropě se nejspíš stane událostí roku vyhlášení nezávislého Kosova, které avizovali kosovští Albánci, a události, které budou následovat.
Od prvního ledna začne Evropské unii jako první z nováčků předsedat Slovinsko, což bude Praha pečlivě sledovat. Česko si totiž předsednictví vyzkouší hned v první půlce roku 2009.
V Africe se bude pozornost nadále upírat na Zimbabwe, četné konflikty, čínské investice, boj s chudobou, hladem a odpadky. Jižní Afriku čeká přetahování o moc mezi prezidentem do roku 2009 Thabo Mbekim a nově zvoleným šéfem Afrického národního kongresu Jacobem Zumou, kterého ovšem oslabí nová obvinění z korupce.
Jižní Amerika bude mimo jiné pečlivě sledovat novou prezidentku Argentiny Cristinu Kirchnerovou, jak se dokáže vyrovnat s vlastní nezkušeností, rostoucími cenami a nedostatkem energií. A z toho odvozovat dalekosáhlé analýzy o tom, jak se v této oblasti dostávají ženy k moci.
O mnoho méně uslyšíme z Kuby o jednaosmdesátiletém diktátorovi Fidelu Castrovi, který naznačil, že uvolní místo mladším. Tím ovšem možná myslel svého bratra Raúla (76). Kubánci však o Fidelovi možná ještě uslyší i po březnových „prezidentských volbách", protože jeho „zásadní povinností je předávat informace a myšlenky".
Japonsko v čele s novým premiérem Jasuo Fukudou bude nejspíš uhlazovat vztahy s Čínou. Spor o podmořské zásoby zemního plynu zatím tyto země nevyřešily, ale Peking si už nyní libuje, že Fukuda nebude jako jeden z jeho předchůdců Koizumi pravidelně navštěvovat svatyni Jasukuni, aby se zde klaněl japonským obětem uplynulých konfliktů - včetně lidí usvědčených z válečných zločinů.
Naopak vztahy Severní Korea - Jižní Korea se opět více napnou, pokud se v únoru ujme funkce nově zvolený prezident I Mjong-bak. Ekonomickou pomoc chce Pchongjangu poskytnout jen, když se soudruzi vzdají programu vývoje jaderných zbraní.
Nepál je asijská země, která si zaslouží soustředěný pohled. Místní parlament odhlasoval zrušení monarchie jako součást mírové dohody s maoisty. Z bezpečné vzdálenosti bude nepochybně zajímavé pozorovat, jak se Maovi pohrobci marně snaží hrát podle dávno známého a hodně špatného scénáře: jak udělat z ničeho něco, co by stálo za řeč.
Pod drobnohledem bude Austrálie, kde zvítězili po jedenácti letech konzervativní vlády Johna Howarda labouristé v čele s bývalým diplomatem Kevinem Ruddem. Australané se budou příští rok stahovat z Iráku, soustředí se na boj se skleníkovými plyny (Austrálie se už stačila připojit ke Kjótu), zmizí zákony týkající se pracovního práva zavedené konzervativci a v neposlední řadě se pátý kontinent zaměří na vztahy s Čínou - přinejmenším s obyvateli Pekingu se Rudd dobře domluví, protože zde pracoval na ambasádě.
V roce 2008 se bude oslavovat planeta Země, multikulturní dialog, zdravotnická péče, ale také brambora, protože je to Mezinárodní rok brambory. Proč oslavovat bramboru, se dočtete na oficiálních stránkách kampaně vyhlášené newyorským ústředím Organizace spojených národů. Pod názvem Utajený poklad se například dozvíte, že elegantní hlíza s tmavomodrou slupkou a fialovým masem se jmenuje Vitelotte, že první brambory jedli před osmi tisíci lety obyvatelé And poblíž jezera Titicaca nebo že v roce 1957 utratil řetězec McDonalds miliony dolarů, aby vylepšil bramborové hranolky. Hlavně prý však zahání hlad, nejvíce těch nejchudších obyvatel planety. Kolik lidí by se najedlo za peníze věnované na bramborovou kampaň, stránky neuvádějí.
Foto: AP, Profimedia, archiv
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.