Proti Asadovi
Syřané čelí vládním silám kreativitou i humorem
02.02.2012 07:16
Během 40 let diktatury rodiny Asadů jedna věc Syřany sjednocovala - kultura autocenzury, strachu a paranoie. Ale povstání proti prezidentu Bašáru Asadovi odstartovalo výbuch neúcty a černého humoru, který by byl nemyslitelný v dobách, kdy jakákoli satira musela být nepřímá a skrytá, napsala agentura AP.
"Tento druh vyjádření se nyní posunul, jemnůstky ve vyjadřování jsou pryč," řekl Rime Allaf, spolupracovník londýnského Chatham House. "Nyní poprvé v nedávných dějinách Sýrie lidé mohou jít a říct všechno otevřeně," dodal.
Opoziční Syřané projevují vlastní odpor vůči Asadovi všemi prostředky, jaké mohou využít. A s humorem, který jim zároveň pomáhá překonat smrt a zkázu od vojenského zákroku Asadových sil, jenž už si vyžádal více než 5400 obětí, přinejmenším podle údajů OSN.
Internet poskytuje roušku anonymity, která je nesmírně důležitá v době, kdy trest je reálnou hrozbou. Ale kreativita se přelila i do ulic na plakátech, transparentech i v písních protestů.
Nejvyšší ranař: Deníky malého diktátora jsou jedním z nových on-line pořadů. Vytváří ho deset mladých profesionálních umělců v Sýrii, kteří s pomocí prstových loutek zpodobňují Bašára Asada (v pořadu se jmenuje Bíšu) a jeho kruh věrných.
V jedné z epizod Bíšu soupeří se svrženým egyptským prezidentem Husním Mubarakem a zabitým libyjským diktátorem v soutěži nazvané Kdo chce zabít milion, což je hříčka na televizní soutěž Kdo chce být milionářem. Poslední otázka zní: "Byl byste schopný rozdrtit silou protest?" Bíšu odpovídá ano a poté, co mu moderátor sdělí, že jde o nesprávnou odpověď, popadne diktátora amok a udělá ze scény kůlničku na dříví.
V jiné epizodě se radí se dvěma ďábly, jak se má vypořádat s povstáním. Navrhují mu, aby zabil jednoho protestujícího a tím ostatní odradil. Na to Bíšu opáčí, že bude radši zabíjet 30 protestujících denně, mučit děti a bombardovat města. "Ty jsi úplně šílený," ječí na něj ďábel. "Chci pryč z tohohle pekla!" dodává, zatímco utíká pryč.
Režisér seriálu, který vystupuje pod on-line jménem Džamíl, říká, že motivací je "rozbořit zeď strachu". "Když vidíte provládní ozbrojence jako loutky, tak už je nemůžete brát vážně," říká s prosbou, aby místo jeho pobytu nebylo zveřejněno, protože se bojí odvety.
Dokonce i na nejtemnějších místech jsou Syřané zjevně schopní vytěžit nějakou zábavu. Město Homs v centrální části země patří k nejhůře zasaženým vojenským zákrokem režimu.
A přesto při mnoha masivních shromážděních lidé tančí, chytají se za ruce a provádějí synchronizované poskoky doprovázené jednoduchou písní, jejíž text v překladu zní: "No tak, Bašáre, odejdi!" Ta patří k nejoblíbenějším, zvlášť za doprovodu rytmického bubnování, ale z povstání se zrodila celá škála protestsongů plných slovních hříček a narážek na Asada a jeho blízké.
Kfarnabal, rebelující vesnice v severní Sýrii, se proslavila barevnými, zábavnými transparenty. "Halab by nepovstal, ani kdyby si vzal viagru," hlásil například jeden z nich v kritice namířené proti druhému největšímu syrskému městu, kde se protivládní protesty neujaly.
Někteří už ale zaplatili za to, že v žertování na vládní účet zašli příliš daleko. V srpnu loňského roku zbili ozbrojenci proslulého syrského karikaturistu Alího Farzata.
Šedesátiletému kreslíři zlomili prsty a pohodili ho u silnice na předměstí Damašku za to, že na svých internetových stránkách zveřejnil vtipy zesměšňující Asada.
Syrský hasič Ibráhím Kašúš, který napsal píseň No tak, Bašáre, odejdi!, byl v červenci zavražděn. Útočníci mu vyřezali hlasivky a jeho tělo hodili do řeky u města Hamá.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.