Láska Nizozemců ke zvířatům hory přenáší. Je to vpravdě „zvěromilný" národ. Pastoři dokonce žehnají papouškům, křečkům či králíkům. Populární jsou kočičí psychologové nebo kursy první pomoci pro psy - včetně umělého dýchání z úst do úst. To ovšem neznamená, že v zemi se podobně jako jinde zvířata netýrají.
V boji s tímto zlořádem má do budoucna pomoci zvířecí policie. Holanďané s jejím zřízením postoupili v ochraně „němé tváře" o krok dále než zbytek světa, jak tomu ostatně v minulosti bylo v této zemi řadě dalších směrů. Zmiňme například eutanazii či de facto legalizaci měkkých drog.
První dva zvířecí policisté, muž a žena ve speciálních uniformách, vyrazili na hlídku v Capelle aan den IJssel. Zájem médií byl ohromný, na předměstí Rotterdamu vyslaly filmové štáby snad všechny nizozemské televize.
Speciální policie, která má mít v budoucnu až 500 příslušníků, půjde po stopě týraných a zbědovaných zvířat. Na své první obchůzce dvoučlenná hlídka, oklopená novináři, na nic podobného nenarazila. Není ale pochyb o tom, že zvířecí policii (Dierenpolitie) čeká hodně práce, konstatoval ministr spravedlnosti Ivo Opstelten.
Počet hlášení o týrání zvířat dosahuje v Nizozemském království v průměru 40 tisíc ročně, uvádí ředitel Inspekce na ochranu zvířat (LID) Frank Dales. Novou policii sice vítá, ale přesto má o „Animal Cops" jisté pochybnosti. Bude mít co dělat, není zbytečná? Podle Dalesových dlouholetých zkušeností je totiž jen asi pětina hlášení o týrání zvířat více či méně závažná.
Velmi často jde o stížnosti typu: „Můj soused nechává svého psa hladovět." Na týrání existují mezi lidmi různé pohledy. Pro někoho je týraným tvorem hafan, který je hodiny sám zavřený na balkoně a štěká.
Podle ředitele LID si s tímto problémem dosud dokázalo celkem dobře poradit asi 200 dobrovolných členů této organizace, kteří jsou rozeseti po celém Nizozemí. U podezření na týrání nebo zanedbávání zvířete stačí prý často domluva, pohovor s jeho majitelem. Většinou se zastydí. Své psy, kočky a další tvory mají rádi, ale někteří na ně nemají dost času. Část z nich ani dost peněz. Pokud se zjistí skutečné případy týrání, zasahovala dosud policie - a nemusela mít označení „zvířecí".
S myšlenkou zvířecí policie přišel poslanec Dion Graus ze Strany pro svobodu (PVV). Jen další doklad, že partaj světově známého kritika islámu a islamizace Evropy Geerta Wilderse se nezajímá jen o muslimy.
Předseda PVV už loni v kampani před volbami do nizozemského parlamentu sliboval, že ke zvýšení bezpečnosti občanů přibudou tři tisíce nových policistů, z nich pět stovek na ochranu zvířat. Holandští milovníci zvířat na to zjevně slyšeli. Wildersova strana se stala třetí nejsilnější.
Noví zvířecí strážci pořádku nebudou mít pistole, mají si vystačit jen s obuškem a pepřovým sprejem. Na autech budou mít velké číslo 114, telefon zvířecí policie. Je snadné si ho zapamatovat pomocí holandské rýmovačky: „Een, een, vier - red een dier." Překlad do češtiny se už nerýmuje: „Jedna, jedna, čtyři - zachraň zvíře."
