Obama, Clintonová, McCain a spol. čekají na magické číslo
12.01.2008 20:31 Původní zpráva
Sezona stranických primárek před listopadovou volbou prezidenta nabírá rychlost. 15. ledna se souboj přesouvá do desetimilionového Michiganu na americkém Středozápadě. Po prvních dvou kláních v Iowě a v New Hampshire začíná odpočítávání tzv. magického čísla, tedy nejmenšího počtu delegátů, kteří vítězného stranického kandidáta musejí podpořit na konventech stran letos na přelomu srpna a září.
Na první pohled to nevypadá moc složitě. V amerických prezidentských volbách proti sobě každé čtyři roky stojí kandidáti dvou stran: demokratů a republikánů. Voliči nejprve v primárkách v padesáti státech unie vyberou favorita z každé strany.
Dva vyvolení, popřípadě ještě nějaký nezávislý kandidát, se pak v přesně stanovený den - první úterý po prvním listopadovém pondělí - utkají mezi sebou. Letos to bude 4. listopadu.
Posuny, které se moc nevyplatí
Kde začínají komplikace? Popravdě řečeno pro některé účastníky primárek začaly už loni, když se některé státy rozhodly posunout termíny hlasování na dřívější datum, aby měly větší šanci ovlivnit mínění v následujících hlasováních. Michigan, v němž budou primárky v úterý 15. ledna, je jedním z nich.
Rozhodnutí uspořádat v Michiganu primárky obou stran už v polovině ledna, odstartovalo posuny v Iowě, kde klání tradičně začíná, a v New Hampshire, které má následovat.
V Iowě se tzv. caucusy, volební shromáždění, konaly 3. ledna (o čtyři roky dříve to bylo 19. ledna) a primárky v New Hampshire 8. ledna (předtím 27. ledna 2004).
To se neobešlo bez následků. Reagovaly obě strany. Federální výbor Republikánské strany za posunutí michiganských primárek před 5. únor stanovil, že stranického konventu začátkem září v Minneapolis se může za Michigan zúčastnit jen polovina, tedy 30 delegátů.
Šéfové demokratů byli ještě tvrdší. Nepožádali jste o povolení, žádní delegáti zastupující účastníky michiganských primárek na konventu koncem srpna v coloradském Denveru nebudou, rozhodl Federální výbor Demokratické strany.
Zkrátka zřejmě nepřijde jen Michigan. Stejný problém řeší Florida. O polovinu republikánských delegátů má kvůli posouvání primárek přijít i Jižní Karolína a totéž postihlo Wyoming a New Hampshire. Celkovými čísly to možná příliš nezamíchá, nespokojeni jsou ale nakonec někteří voliči v uvedených státech.
Na druhé straně se velkým státům, jako je Kalifornie, New York nebo Florida, nelze moc divit, že by v rozhodování o budoucím prezidentovi USA chtěly mít větší slovo. Medializovaný návrat Hillary Clintonové na scénu v primárkách v New Hampshire potvrdil, jaký vliv první dva malé státy mají. New Hampshire má 1,3 milionu obyvatel, což je počet srovnatelný s Prahou. O vítězství Clintonové nad Obamou nakonec rozhodlo sedm a půl tisíc lidí a listy po celém světě tuto událost interpretují jako Hillaryin "velký návrat".
Bitva o Michigan
Výsledkem posouvání primárek je to, že z tábora demokratů se michiganských primárek účastní jen newyorská senátorka Hillary Rodham Clintonová. Její protivníci Barack Obama a John Edwards se po verdiktu stranických šéfů stáhli. V Michiganu zatím Clintonová stejně vedla žebříčky popularity. Nicméně na to po fiasku předvolebních průzkumů před primárkami v New Hampshire, kdy Obama měl v průměru šestiprocentní náskok nad Clintonovou a ta ho nakonec o necelá tři procenta porazila, dá dnes už zřejmě málokdo.
Podle michiganského tisku jsou mnozí voliči nespokojení, že nemohou hlasovat pro své favority. I oni ale mají přinejmenším dvě možnosti. Jednak mohou přijít dát „nezávazný hlas". Za nezávazné hlasy mohou pak na stranický konvent jet delegáti, kteří nemají povinnost hlasovat pro určitou osobu.
Druhou možnost nabízejí tzv. otevřené primárky v tomto státě, demokraté mohou jít vybírat kandidáta republikánů. Co třeba takového, který nemá žádnou šanci?
V republikánském táboře se čeká tuhý boj mezi arizonským senátorem Johnem McCainem a bývalým guvernérem státu Massachusetts Mittem Romneym. McCain doufá, že pro něj budou hlasovat lidé, kteří se nepřiklánějí ani k jedné ze dvou stran, případně demokraté. Chce zopakovat vítězství z roku 2000, kdy zde porazil George W. Bushe. V Michiganu tehdy Bushovi částečně vrátil porážku z Jižní Karolíny, kde musel čelit jakémusi hnutí odporu, které o něm mimo jiné rozhlašovalo, že si pořídil nemanželské černošské dítě nebo že jeho žena je závislá na drogách.
Romney zase spoléhá na to, že se republikánští voliči rozpomenou na jeho otce, který byl v tomto státě guvernérem.
Moc šancí nemá vítěz z Iowy, bývalý arkansaský guvernér Mike Huckabee. Stejně jako v New Hampshire není tady dost konzervativních křesťanů, kteří by mu pomohli zopakovat vítězství v prvním státě.
Zatímco v demokratickém poli jsou za dva nejvážnější kandidáty považováni po prvních dvou etapách primárek Clintonová a Obama, k třem republikánským kandidátům ještě patří bývalý newyorský starosta Rudy Giuliani. Ten se zatím objevoval jen někde a pečlivě vybíral. Ofenzivu chystá až na konec ledna na Floridě a síly zřejmě soustředí i na "superúterý" 5. února, kdy se bude hlasovat ve více než dvaceti státech. Po jeho skončení by mělo být známo dalších čtyřicet procent delegátů na stranické konventy.
Kouzelné číslo
K nominaci kandidáti potřebují, aby za nimi stála prostá většina delegátů v konventu. Nejnižší nutný počet je pro adepty prezidentské funkce magické číslo, o němž se jim možná i zdá. Sledují jej média, voliči i armády poradců. Odpočítávání magických čísel už začalo například na stránkách CNN.
Podle CNN je nyní pro potenciálního vítěze z řad demokratů magických 2025 delegátů z celkového počtu 4049 a pro republikánského adepta 1191 delegátů z celkového počtu 2380.
To se může změnit. Delegát může vystoupit z příslušné strany, strana může počet delegátů pro určitý stát snížit, delegátovi se nemusí podařit dorazit na konvent atd.
Kdy k magickému číslu uchazeči o prezidentský post dospějí, není snadné předvídat. Z mnoha důvodů. Aby počty nebyly jednoduché, demokraté si rozdělují delegáty na základě výsledků primárních voleb podle proporčního systému, republikáni používají čistý většinový systém, ale zdaleka ne vždy. U demokratů platí, že kandidát musí získat nejméně patnáct procent hlasů, aby mohl vůbec nějakého delegáta získat.
Kromě delegátů, kteří předem slibují podporu určitému kandidátovi, strany delegují další, kteří tuto povinnost nemají. Například mezi demokraty se jim říká superdelegáti a tímto statusem se pyšní různí straničtí funkcionáři, guvernéři, kongresmeni, bývalí prezidenti a viceprezidenti. Naproti tomu v republikánském táboře jsou tito lidé většinou voleni.
Zhruba od přelomu 70. a 80. let bývají vítězové známi dlouho před stranickými konventy. Republikáni zažili poslední váhání v roce 1976, kdy se rozhodovalo mezi Reaganem a Fordem, který nakonec vyhrál. Demokraté mírně kolísali kolem nominace Jimmyho Cartera v roce 1980. Obě tato váhání na konventech nakonec skončila vítězstvím kandidáta druhé strany ve volbách.
Letos si zvýšenou pozornost volební počty zaslouží po únorovém "superúterý". S dosavadním rozložením sil to ale určitě bude docela zajímavý souboj.
Foto: ČTK/AP
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.