Přes šest stovek psů už skočilo z Overtounského mostu nedaleko skotského Glasgowa. Kolem padesáti z nich údajně zemřelo. Pro experty na tato zvířata je to stále záhadou. Jsou důvodem jejich podivného chová norci, či snad duchové? Co je přitahuje do hlubiny pod mostem?
Můžou psi spáchat sebevraždu? Pokud ano, co je pohání vstříc smrti? Jak si berou život? A kde je pro chlupáče dobrovolný odchod ze života nejsnazší?
Kdo se snaží přijít takovým záhadám na kloub a přitom by se o tom chtěl náhodou poradit s nějakým Britem, je možné, že by mu dal tip. A sice most u skotského městečka Dumbertonu, asi 30 kilometrů od Glasgow. Na okraji obce se totiž vine do kopců úzká silnice, která vede přes kamenný viktoriánský most z 19. století.
Most se tyčí do výšky patnácti metrů nad potokem Spardie Linn a vede dále k šlechtickému sídlu známému jako Overtounský dům. Nic zvláštního, napadne každého, kdyby... Kdyby neexistovalo mnoho podivných příběhů, jež si nevyprávějí jen majitelé psů.
Čtyřnožci začínají být nervózní už při vstupu na most. Ve Skotsku je Overtounský most známý jako místo psích sebevražd. V uplynulých sedmdesáti letech se z něj údajně vrhlo do hlubiny více než 600 psů. Podle lokálního tisku sedm desítek z nich skok nepřežilo.
Psi prý skáčou v podstatě ze stejného místa. Když u nich nastoupí nervozita, jsou mnozí schopni utrhnout se majiteli i s vodítkem. A hupsnout dolů.
Někteří páníčkové a paničky líčí, že jejich miláčci, se při příchodu na most náhle zastavili a upřeli svůj zrak k nebi. Poté se rozběhli a skočili z pravého okraje mostu do patnáctimetrové hloubky. Proboha proč? Někteří se zabili, jiní přežili se zraněními.
Záhadou se už dlouhé roky zabývají jak různí odborníci, tak lovci duchů. Jako logické vysvětlení se obvykle uvádělo, že pod mostem žije hodně norků, kteří šíří zvláštní zápach, jenž přitahuje psy. Ti se za norky vrhnou... Skočí a nevědí, co je čeká za okrajem mostu.
Tuto teorii by mohl podporovat fakt, že z mostu se vrhli hlavně lovečtí psi. Jsou to ale opravdu norci, kteří jako Sirény lákají do záhuby nic netušící psiska? Někteří místní tvrdí, že se sice vypráví, že tam norci žijí, ale oni ještě nikdy žádného nespatřili.
I proto most přitahuje ty, kdo se zabývají duchy. Nejznámější teorie shromáždil v nové knize glasgowský učitel filozofie Paul Owens. Podle něj, ale myslí si to i jiní, je Overtounský dům prokletým místem - včetně mostu.
Chodci tam často viděli ducha jedné ženy. Další tvrdí, že ve hře jsou nadpřirozené síly. Owen sám je prý dokonce cítí. "Když jsem stál na mostě, pokusilo se mě něco strčit dolů," svěřil se listu Mirror. "Stejně jako ty psy."
V podobné souvislosti se most dostal na titulní stránky britských novin roku 1994. Tehdy jeden otec hodil dolů z mostu svého synka starého pouhé dva týdny. Jeho manželka mu pak zabránila v tom, aby se z mostu nevrhl sám. Nešťastník později před soudem tvrdil, že na mostě cítil, že dítě je posedlé ďáblem. Soud ho poslal do zařízení pro psychicky nemocné.
Odpověď na záhadu "mostu psích sebevrahů" má i keltská mytologie. Lokalita kolem Overtonu se tradičně popisuje jako takzvané tenké místo (thin place). Míní se tím místo, kde jsou si tento a onen svět velmi blízko, kde se přetrhl závoj mezi nimi, mezi nebem a zemí, mezi božským a lidským, mezi duchem a hmotou, mezi věčností a okamžikem.
Je to fenomén, který možná dokáží psi vycítit mnohem spíše, než člověk. Je to i důvod, proč se u psů náhle objeví smrtelné choutky?
Ať norci, nebo duchové, záhada Overtounského mostu zůstává stále nevyřešena. Faktem je, že je to pro čtyřnohého přítele člověka nebezpečné místo. Ještě nedávno byla u mostu varovná cedule, která nabádala majitele psů, aby si své miláčky dali na vodítko. Mezitím zmizela.
Mrtvé psy, kteří se zabili skokem z mostu, nepřipomíná ani nějaký památníček. Je tedy zřejmě jen otázkou času, než na most dorazí se svým psem někdo, kdo o nebezpečnosti místa nemá ani tušení. A další pes skočí v ústrety smrti...
