Očima Josefa Landergotta
Zmrtvýchvstání stohlavého rytíře

Jsme vládou činu, dokonale efektivní, Itálie je v očích mezinárodních finančních trhů zemí stabilní, naše strana je partají lásky. Jenom voliči mne mohou zbavit mandátu, hovořil včera do duše poslancům italské sněmovny předseda vlády Silvio Berlusconi (74).

Muž, který se za sedmnáct let ve vysoké politice proslavil desítkami scének a výroků, naposledy bodoval po návratu ze summitu OBSE v Kazachstánu slovy "Jsem hvězdou mezinárodních summitů a kdekdo se chce dát se mnou vyfotografovat", dnes v poledne triumfoval: přestál hlasování o důvěře ve sněmovně.

S odchodem nespokojenců kolem svého bývalého oblíbence, ctižádostivého převlékače kabátů Gianfranka Finiho (58) přišla Berlusconiho vláda v dolní komoře parlamentu o většinu. Přes zradu ve vlastním národně konzervativním táboře přestál hlasování o tři hlasy.

Rytíř řádu práce (1977), miliardář a mediální magnát, milovník velmi mladých žen, podnikatel se způsoby, které jsou předmětem několika procesů, a humorný vypravěč, který dokáže veřejně prohlásit "Přinesl jsem do politiky morálku", byl přitom ještě o víkendu politická mrtvola. Odepisovali ho všichni a v novinách dostal přívlastek „osamělý premiér".

Předseda vlády a své strany Lid svobody (PdL) ovšem celý podzim "pracoval" na poslancích, kteří se obrátili proti němu. Tu penězi, službou rodině, tu slibem hezkého místa, zkrátka v pondělí ráno se mluvilo už jen o třech až pěti poslancích, kteří rozhodnou v jeho neprospěch.

Počítalo se i se třemi těhotnými poslankyněmi z řad opozice, které by mohly kolem 14. prosince porodit. Dnes už byl čas jen na triumf. Maurizio Lupi (51), místopředseda sněmovny a Berlusconiho člověk, krátce před hlasování "věštil": dopadne to 314 ku 311. Summa summarum, Berlusconi je zralý na další řád, který by tentokrát musel dostat z rukou reformně komunistického prezidenta republiky Giorgia Napolitana (85). Možná by se mohl jmenovat "rytíř řádu přežití v politice".

Berlusconiho kolotoč však není nekonečný. Mezi Italy má stále ještě třicetiprocentní oblibu, osobní konkurent na straně levicové opozice v podstatě žádný. Svou touhu stát se roku 2013 prezidentem, však sotva naplní: volí ho totiž parlament, nikoli lid.

Může vládnout dál v koalici s Ligou severu Umberta Bossiho (69), která po jeho boku sílí. Rozdíl tří hlasů ve sněmovně o 630 mandátech není žádná jistota a cesta k předčasným volbám zůstává tak jako tak dokořán otevřená.

A tip do nich? Berlusconi je na tom hodně dobře a mohl by vyhrát znovu. Všem finiovským Brutům natruc. Jsme-li takto ve starém Římě, přirovnávali právě Italové Berlusconiho ke krutovládci Neronovi, který se těší z pohledu na hořící Řím. Jenže Nero byl populární u lidu a mezi vojáky, nenáviděn však římskou elitou (na niž se dnes nepasuje italská aristokracie, ale intelektuální levice).

Nero dokázal své Římany pobavit hrami úplně stejně jako Berlusconi. Uměl svůj lid vést od zvratu ke zvratu, překvapení na překvapení. Krásný život, sladký i hořký. Bellisima Italia.