Zruinovaná země. XX. díl

Ropné bohatství Iráku použil Husajn na válku se šíitským Íránem. Nikam nevedla, zemi zadlužila, a tak nachystal další dobrodružství.

Ačkoli byl Saddám Husajn at-Tikrítí jako muslim nábožensky vlažný a pil kořalky i víno (portugalská značka Mateus Rosé), stavěl mešity v rozsahu, jako by se Bagdád měl zase stát sídlem kalifátu.

Jedné z nich, mešitě Matky všech bitev (2001), věnoval korán sepsaný prý 28 litry jeho krve, kterou si postupně "daroval". Na bitevních polích však prolil mnohem více jiné irácké krve.

Roku 1979 se stal prezidentem republiky, tedy přesněji předsedou revoluční velitelské rady. Když ukončil spolupráci se syrským křídlem strany Baas (viz předešlý díl), vedl od 22. září 1980 osmiletou vyčerpávající krvavou válku s Íránem (takzvanou první válka v Zálivu; ukončena příměřím z 20. srpna 1988).

Válečný socialismus 

Od začátku iráckého státu bylo vymezení hranic v toku Šatt al-Arabu sporné. Muhammad Rezá Šáh Pahlaví, poslední z monarchů ve dvouapůltisícileté historii Persie, jak se do roku 1935 země jmenovala, dokonce jednostranně roku 1969 vypověděl smlouvy o plavbě.

Prvních 19 dílů seriálu o arabském světě najdete ZDE

Husajn využil s tichou podporou Spojených států a všech dalších velmocí oslabení íránského souseda po nástupu ajatolláhů. V červnu 1981 vybombardovali Izraelci jaderný reaktor Osirak u Bagdádu, který Irák šest let předtím koupil od Francie.

Původní francouzský název modelu Osiris byl spojen, zkrácen a doplněn o podstatnou část slova Irák. Sami Iráčané ho nazývali po dávném sumerském a babylónském božském pastýři Tammúzovi.

V rámci války s Íránem vedl Husajn systematickou válku proti vnitřnímu perskému spojenci v Iráku, proti Kurdům. Vedle těžké techniky použil bojové plyny: během několika let údajně zahynulo na dvě stě tisíc Kurdů.

Kurdové první válku za autonomii na Arabech vedli od padesátých do sedmdesátých let; o slíbený stát přišli sunnitští horalé smlouvou v Lausanne z roku 1923, kdy je velmoci rozdělily mezi Turecko, Sýrii a Irák (viz předešlé díly seriálu).

Válka o kontrolu nad tokem Šatt al-Arabu nevyhrál. Přinesla na obou stranách smrt téměř milionu lidí a hospodářsky vyčerpala ropné zisky. Maršál Saddám Husajn ovšem slavil vítězství: tvrdil, že bojoval za dobro proti zlu, což ostatně krátce později také říkali otec i syn Bushovi.

Bush ante portas

Husajn se íránskou válkou nedal zastavit. Po dvouletém klidu se pustil do nového dobrodružství. Z první války v Zálivu měl dluhy ve výši osmdesáti miliard dolarů. Jenom saúdští Arabové Husajnovi na válku s šíitskými revolucionáři půjčili 26 miliard.

Všechny bagdádské vlády hlásaly po vyhlášení kuvajtské nezávislosti roku 1961, že emirát na ni nárok nemá, že odjakživa spadal pod kontrolu Bagdádu, z jehož vlivu jej odštípli Britové. Bohatý emirát by Husajna zbavil dluhů...

O příčinách viz čtvrté, sedmé a osmé pokračování seriálu.

Zdrženlivá slova ze setkání s americkou velvyslankyní a arabistkou April Glaspieovou v létě 1990 si Husajn vyložil jako nezájem Spojených států o osud Kuvajtu.

První americká velvyslankyně v arabském světě a dnes penzistka 25. července 1990 diktátora ujistila o tom, že se Amerika nezajímá o arabsko-arabské spory, "jako je váš hraniční spor s Kuvajtem".

Husajn si tak vyložil tak, že Amerika nezasáhne vůbec a že dává zelenou jeho invazi.

Foto: Wikipedia