Na celém světě s ní bojuje téměř padesát milionů lidí, v Česku trápí okolo sta tisíc pacientů. A stále jich přibývá. Vědci představili novou metodu, která by mohla zápas s nevyléčitelnou Alzheimerovou chorobou urychlit. Svítá lidstvu naděje, nebo jde o další slepou uličku?
Síla, kterou Alzheimerova choroba kosí populaci, v lecčem připomíná zákeřnou epidemii. Řada vědců a lékařů k ní už toto neurodegenerativní onemocnění dokonce přirovnává. Není divu. Každé tři vteřiny přibude na planetě nový případ nemoci, podle prognóz bude v roce 2050 trápit až 131 milionů lidí.
"Alzheimer je jedna z nejstrašnějších nemocí, které lidstvo potkaly," říká neurolog Martin Tolar. Ve Spojených státech založil společnost Alzheon, která se dlouhodobě zabývá vývojem účinného léku. V minulém roce vstoupil do poslední fáze klinických testů její nadějný preparát, který prý zabraňuje patologickému procesu Alzheimerovy choroby, a dokonce může působit preventivně. Když vše půjde bez problémů, na trhu by mohl být za čtyři až pět let.
"Už téměř patnáct let selhávají všechny léky proti Alzheimerově chorobě testované v klinických studiích. Farmaceutické společnosti utratily miliardy dolarů, ale zatím bez úspěchu," popisuje Tolar neúprosnou realitu s nadějí, že právě jeho týmem vyvíjená látka by jednou mohla pomoci. Možná.
Stoleté tápání
Choroba byla popsána německým psychiatrem a neuropatologem Aloisem Alzheimerem v roce 1907. Před 111 lety. Za tu dobu je medicína navzdory řadě převratných objevů a nových poznatků stále ve fázi, kdy umí postup nemoci pouze zpomalit a popsán je de facto jenom její průběh: zvýšená tvorba patologických bílkovin, zejména amyloidního proteinu beta, které se v mozku usazují a vytvářejí plaky, jež deformují mozkové buňky a nervová spojení. To má za následek poškození kognitivních schopností - ztrátu paměti, neschopnost orientovat se v čase a prostoru, problémy s úsudkem, řečí... Stav souhrnně označovaný jako demence. V pozdější fázi navíc přestávají fungovat tělesné orgány a hroutí se imunita. Pacient tak často umírá na banální infekci, s níž by si jeho organismus za normálních okolností poradil.
Riziko nemoci výrazně narůstá s věkem. Zatímco u osob starších 65 let se podle statistik týká jednoho ze třinácti obyvatel, u populace nad 80 let je to už každý pátý. Výrazně častěji se vykytuje u žen, což je pravděpodobně dáno tím, že se dožívají vyššího věku. Vědci ale aktuálně zkoumají, zda není nevyváženost mezi pohlavími dána ještě něčím jiným. "Myslím si, že Alzheimerovu chorobu budeme umět léčit, až pochopíme, jak vzniká," tvrdí neurolog a přední světový specialista na zmíněné onemocnění Gorazd B. Stokin, ředitel Mezinárodního centra klinického výzkumu (ICRC) při Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně.
Neexistence léku má více negativních dopadů. "Protože Alzheimerovu nemoc současná medicína neumí vyléčit, mnoho lidí se domnívá, že ani nemá cenu ji diagnostikovat. Pokud vůbec k lékaři přijdou, tak už většinou pozdě. To je velmi nebezpečný omyl," varuje Martina Mátlová, prezidentka České alzheimerovské společnosti. Právě včasné odhalení je přitom v současnosti asi největší "zbraní" proti chorobě. "Když identifikujeme riziko nemoci například pět let před jejím plným propuknutím, můžeme její projevy zredukovat o více než padesát procent," uvedl John Breitner, ředitel Centra pro studia prevence Alzheimerovy choroby na kanadské McGillově univerzitě.
Naděje z Japonska
Jenže právě diagnostika nemoci není snadná. Nejčastěji se provádějí testy na přítomnost již zmíněného amyloidního proteinu beta. Konkrétně jde o vyšetření mozku či rozbory mozkomíšního moku, což jsou složité a finančně velmi nákladné zákroky. V tomto ohledu by mohl pomoci nový objev japonských vědců, kterým se povedlo vytvořit metodu, jež dokáže přítomnost amyloidního proteinu beta odhalit z pouhého vyšetření krve. Test, jehož přesnost je podle dosavadních výsledků více než devadesátiprocentní, představili výzkumníci z japonského Národního centra pro geriatrii a gerontologii v odborném časopise Nature. Podle Kacuhika Janagisawy, vedoucího výzkumu, by mohl tento test zároveň usnadnit výběr nemocných vhodných pro testování léků. A vývoj takových medikamentů by se tím urychlil. Bude však nutné zmíněnou metodu důkladně vyzkoušet na větším vzorku dobrovolníků. První testy proběhly na skupině 370 osob.
"Jestliže to bude možné opakovat na větším vzorku lidí, pak nám to pomůže nahlédnout na změny související s Alzheimerovou chorobou, k nimž v mozku dochází," myslí si neurovědec Mark Dallas z britské Readinské univerzity. Dodává však, že cesta k běžnému využití takového testu v medicínské praxi je ještě dlouhá. "Navíc je ta metoda relativně složitá, drahá, vychází z amyloidové teorie. Abstrakt článku v Nature, který vzbudil takový zájem, ostatně začíná slovy:,To facilitate clinical trials...' - znamená to tedy, že jde opět o způsob diagnostiky pro klinické studie, stále tedy nikoli pro běžnou praxi," doplňuje lékařka Iva Holmerová, ředitelka pražského Gerontologického centra.
Zmiňuje, že podle aktuálních vizí se v nejbližších deseti letech léku nedočkáme. Zároveň ale zůstává optimistkou. "Pevně věřím, že se podaří Alzheimerovu nemoc jednou porazit, zastavit. Vždy když se objeví nový směr výzkumu, ráda tomuhle optimismu propadám," říká Holmerová a dodává, že v současnosti je potřeba zaměřit se vedle hledání léku také na zajištění systematické pomoci nemocným a jejich rodinám. V Česku sice existuje vládní Národní akční plán pro Alzheimerovu nemoc a další obdobná onemocnění na období 2016-2019, jeho reálný přínos je však diskutabilní. "Koncem minulého roku se začalo blýskat na lepší časy, ale se všemi zkušenostmi, které máme, je opravdu těžké být optimista," konstatuje Martina Mátlová.
Miliardy na demenci
Počet lidí, kteří v Česku trpí demencí, je odhadován na 160 tisíc. Až dvě třetiny případů má na svědomí právě Alzheimerova choroba, za dalšími stojí například vaskulární demence, Parkinsonova nemoc či jiná degenerativní onemocnění mozku. Předpokládá se, že za třicet let se u nás demence bude týkat až 380 tisíc lidí. Už teď činí náklady související s jejím řešením zhruba 45 miliard korun, pomalu se tak blíží třeba letošnímu rozpočtu ministerstva zemědělství (50,3) a více než pětkrát převyšují rozpočet resortu zdravotnictví (8,1 miliardy). Odborná péče o nemocné, zahrnující podporu rodinných příslušníků, pomoc s koordinací služeb či podporu a poradenství v kritických situacích, je ale stále nedostatečná. "Možná je dosažitelná v několika místech, ale většině lidí s demencí se nedostává. Tady máme, myslím, velmi velký dluh," netají Holmerová.
Její slova potvrzuje i třiašedesátiletý Jaroslav z Prahy. Alzheimerovu nemoc jeho matce Marii lékaři diagnostikovali v pětasedmdesáti letech. Vše mělo rychlý spád. "Maminka byla dezorientovaná, přestávala nás poznávat. Tatínek se jí musel pravidelně legitimovat občanským průkazem, nevěřila mu, že je její manžel. Jindy zapnula plynový vařič, ale už nezapálila plamen," vypráví Jaroslav. Rodina se navzdory mnoha komplikacím rozhodla pečovat o Marii doma. A narazila. "Velkým problémem byla například odborná péče. Někdy přišla zdravotní sestra o dvě hodiny později, jindy vůbec. Chyběla nám systematická podpora," vzpomíná muž, vysokoškolský učitel. O maminku se spolu s nejbližšími dennodenně staral osm let, v nemocnici strávila až poslední týdny života.
Právě možnost setrvat co nejdéle v domácím prostředí je přitom podle Martiny Mátlové pro člověka s demencí ve většině případů lepší volbou než umístění do lůžkového zařízení, jejichž počet v posledních letech výrazně narůstá. A mnohdy jde o výnosný byznys. "Zdá se, že v tomto rozhoduje trh. Poptávka po pobytových službách pro lidi s demencí převyšuje nabídku. Soukromá zařízení ale rozhodně není možné zatracovat," říká Mátlová a dodává, že přinejmenším vhodně doplňují alternativy péče o lidi s demencí.
Nuda mozku neprospívá
Kdy a zda vůbec se dočkáme účinného léku na Alzheimerovu chorobu, není jasné. Podle odborníků však můžeme alespoň částečně její propuknutí ovlivnit. Z řady výzkumů vyplývá, že riziko rozvoje demence dokáže snižovat zejména zdravý životní styl. Základní pravidlo zní: co je dobré pro srdce, prospívá také mozku. Pomáhá tedy pravidelný pohyb, vyvážená skladba jídelníčku i důsledná péče o srdce. Kouření, vysoký krevní tlak a cholesterol, cukrovka či obezita naopak ničí cévy, zvyšují riziko infarktu, mozkové příhody a podle vědců také demence. Neméně důležité je svůj mozek naplno používat a posilovat pestrými podněty: četbou, luštěním křížovek, cestováním, sportem, studiem cizích jazyků...
"Je důležité žít duševně stimulující život. Zapojit se do počítačových aktivit, čtení, řešení hádanek, hraní různých her. Měli bychom se snažit vystavovat náš mozek různým podnětům, od vůně lesa přes pohled na hory až po chuť oceánu," jmenuje neurolog Stokin. "Druhou věcí je podle mého názoru fakt, že by lidé měli vést společenský život. Myslím si, že ti, kdo nemají moc přátel nebo známých a vedou izolovaný život, jsou více ohroženi," dodává uznávaný odborník na Alzheimerovu chorobu.
