Dětské skupiny
Bez jídla a vzdělávacího plánu, zato rychle

Pro téměř šedesát tisíc dětí, které se loni nedostaly do školek, a pro další tisíce, které se nedostanou ani letos, by se brzy mělo najít řešení. Do parlamentu míří zákon o dětských skupinách, který má své příznivce i odpůrce.

"Během deseti let se zvýšil počet dětí v mateřských školách v naší městské části o 38 procent a nyní jsme na hranici limitu, který jsme schopni zajistit. Dětské skupiny nejsou všespásným řešením, ale alternativa pro rodiče, zaměstnavatele i obce, protože založit dětskou skupinu je oproti mateřské škole snazší finančně i časově. Například v Karlíně nemáme kde postavit novou budovu, a to ani kontejnerovým řešením, zatímco pro dětskou skupinu se dá jednoduše upravit i nebytový prostor, to by nám pomohlo situaci promptně vyřešit," říká radní za Prahu 8 a poslankyně Markéta Adamová, která zákon chce prosazovat i v parlamentu.

Zákon začala připravovat už Nečasova vláda, ale nikdy nebyl dotažen do konce. Kritici mu mimo jiné vyčítají, že dětské skupiny budou pouze hlídací služba, která nebude dětem poskytovat potřebné vzdělání, a že v nich nebude pro děti zajištěna řádná strava - donést ji musejí rodiče nebo si ji skupiny musejí zařídit cateringovým způsobem. Mnohým se naopak zákon zdá zbytečně přísný.

Ach ty záchodky...

"Když se mluví o péči pro děti, tak to nakonec vždycky ztroskotá na dětských záchodcích," říká s nadsázkou Martina Běťáková, zástupkyně ředitelky ZŠ a MŠ Psáry. Tato malá obec v okrese Praha-západ, jež se v posledních létech potýká s přílivem nových obyvatel, se rozhodla dotovat místní občanské sdružení Klubíčko, které se stará o "děti pod čarou", tedy ty, které se nedostaly do místní školky. Nejen že tím supluje první ročník mateřské školy, děti v něm zůstávají i déle, než by musely - rodinné centrum totiž díky menšímu počtu dětí může brát ohled i na jejich zdravotní handicap nebo dietní potřeby.

Stěžejním problémem nového návrhu zákona jsou podle Běťákové hygienické požadavky. Při počtu dětí vyšším než 12 jsou totiž stejné jako pro školky, kde je jedna toaleta na pět dětí. "To možná mělo své opodstatnění v dobách socialistického školství, kdy se i na záchod chodilo na povel, ale dnes už to je passé. Děti se na záchodě scházejí, povídají si, ztrácejí cit pro intimitu. A pak množství umyvadel a podmínka snížené výšky. Copak děti mají ve svých domovech tak nevhodné podmínky, je to pro ně nebezpečné, žije se jim doma špatně? Ony přece jsou schopné poradit si se světem dospělých a nám tím ubudou velké investiční náklady, které pro nás jsou nerealizovatelné," pozastavuje se Běťáková.

Jako přísné mnozí hodnotí i zákonem stanovený počet pečujících osob, které by u dvanácti a více dětí měly být trvale přítomné minimálně dvě. "Přitom v mateřské škole je po většinu dne na dvacet osm dětí jen jedna učitelka, překrývají se v době mezi desátou a dvanáctou hodinu. To je nepřiměřeně přísné," kritizuje Běťáková.

Trest za mateřství

Ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová-Tominová v zavedení dětských skupin vidí přechodné a rychlé řešení krize, do níž se nikoliv vlastní vinou dostává celá řada rodičů, kterým nemožnost umístit dítě do školky brání v návratu do práce. "Ve srovnání s ostatními zeměmi naše země velmi zaostává. Když nejsme schopni umístit děti do předškolních zařízení, ztrácíme potenciál určité části vzdělaných žen. My naše matky trestáme na trhu práce za mateřství, to musíme změnit," říká s tím, že páteřní institucí pro poskytování péče o děti v předškolním věku v každém případě mají zůstat mateřské školy. "Jejich rozšiřování je ovšem strašná práce a za dva tři roky budou počty dětí klesat. I proto bojuji za přijetí zákona o dětských skupinách, které pomohou dočasně problém rychle vyřešit, než se kapacity zase uvolní."

Dětské skupiny už přitom i bez dosavadní existence zákona existují v šedé zóně právního vakua. Například v prostorách brněnské techniky otevřela v září 2013 své brány miniškolka Edisonka jako časově limitovaná péče o děti univerzitních zaměstnanců či studentů. Kapacita Edisonky je osm dětí, většina dochází jednou až dvakrát týdně, otevřeno mají od osmi do dvaceti hodin, díky on-line rezervačnímu systému si rodiče mohou hlídání zajistit dopředu.

Pro své zaměstnance zařídila Hlídací centrum i firma Witte Automotive v malé obci Nejdek na Karlovarsku. Až čtrnáct dětí mohou matky od listopadu 2012 přivést do uzpůsobených bytů nedaleko továrny. Díky této službě a zavedení možnosti práce z domova a částečných či zkrácených úvazků u vybraných pozic se firmě matky vracejí rychleji do zaměstnání a tím se ušetří nemalé prostředky za nábor a zaškolování nových pracovníků.

Dítě v obchoďáku

"Pokud máme pochybnosti, zda jsou dětské skupiny vhodné, či nikoliv, pamatujme na to, jakým způsobem se nedostatečné služby nahrazují. Jedna moje studentka se přiznala, že když potřebovala něco naléhavě vyřídit ve škole, musela vyhledat nejbližší nákupní centrum, kde dítě umístila do hracího koutku, vypnula telefon a psychicky vyčerpaná dojela na fakultu. Takováto řešení přece nechceme," přimlouvá se PhDr. Anna Putnová, bývalá děkanka FP VUT v Brně a současná poslankyně za TOP 09.

V ČR zůstává doma 53 procent matek, jejichž nejmladšímu dítěti je 3-5 let, a 26 procent matek dětí ve věku 5-10 let. "Vedle Slovenska a Maďarska se tak v Česku projevuje největší negativní efekt mateřství na zaměstnanost ženy," říká PhDr. Hana Hašková ze Sociologického ústavu AV. "Většinou je to proto, že nemají dostupnou službu péče o děti. Spousta těchto žen sice vykonává nějaké práce mimo domácnost, jako jsou občasné brigády nebo dohody o provedení práce, ale to je nijak neukotvuje na trhu práce," varuje socioložka.