Téma TÝDNE
Bít děti nesmíme. Za žádných okolností

České úřady loni řešily bezmála devět tisíc případů týraných dětí, tři z nich dokonce zemřely a dvě stovky skončily kvůli zraněním v nemocnici. Ještě před deseti lety stát evidoval pouhé dva tisíce případů. Znamená to, že se k dětem chováme o tolik hůře? "Ne. Lidé jsou dnes všímavější, proto čísla rostou," říká JINDRA ŠALÁTOVÁ, ředitelka SOS dětských vesniček.

Co je v dnešní době považováno za týrání?

Pohled na to se neustále mění. Před padesáti lety se skoro nikdo nepodivoval nad tím, když rodiče děti doma řezali páskem, když musely klečet nebo od učitelů ve škole dostávaly ukazovátkem přes prsty. Tohle všechno je dneska klasifikováno jako týrání.

Česko patří společně se Slovenskem nebo třeba Itálií k zemím, kde neplatí žádný zákaz fyzického trestání dětí. A nedávný průzkum agentury Nielsen Admosphere pro Ligu otevřených mužů prokázal, že tři čtvrtiny Čechů chtějí, aby to tak zůstalo. Co si o tom myslíte?

Zakazovat bití dětí je trend. Já osobně jsem přesvědčena o tom, že by se děti fyzicky trestat neměly.

I obyčejné výchovné plácnutí je podle vás špatné?

To záleží na přístupu. Pro někoho znamená výchovné "plácnutí" to, že dítě chytne druhou o zeď, někdo zase uděluje "políčky" tak, že je dítě ani necítí. Obecně by se ale děti prostě bít neměly, jednak proto, že se těžko hledá hranice, co je, a není výchovné, každé dítě potřebuje individuální přístup, a také proto, že ani dospělí se fyzicky netrestají.

Myslíte, že když se u nás zakážou fyzické tresty, eliminuje se násilí na dětech?

Nemyslím si, že by to pomohlo. Vždy jde především o celkové nastavení společnosti. Řekla bych, že na to, abychom v Česku zakazovali fyzické tresty na dětech, připraveni ještě nejsme. Napříč generacemi si totiž předáváme, že jedna výchovná facka je v pohodě, stejně jako to, že plácnout dítě přes zadek má větší efekt než hodiny vysvětlování, že něco nemá dělat.

* Neměly by se úřady inspirovat ve Švédsku, kde je bití dětí již zakázáno? 

* Chrání stát děti před týráním dostatečně?

* S čím vším se ředitelka S.O.S. vesniček během své kariéry setkala? 

* Měly by děti v rodině zůstávat za každou cenu?

* Jak vnímá názory, že pěstounství může být byznys?

NA TYTO A DALŠÍ OTÁZKY NALEZNETE ODPOVĚDI V AKTUÁLNÍM ČÍSLE ČASOPISU TÝDEN, KTERÉ VYŠLO V PONDĚLÍ 19. LISTOPADU.