Psychologové a vědci z dalších oborů se pokoušeli zjistit, zda a jak pořadí, v němž se sourozenci narodili, ovlivňuje charakter. Dvě dosud největší studie v podstatě dospěly k závěru, že v růstu dětí a formování jejich psychických charakteristik hraje pořadí narození sourozenců okrajovou roli, píše italský deník Corriere della Sera.
Podle posledních teorií se děti především odlišují strategiemi, jakými si získávají pozornost a přízeň rodičů. V tomto smyslu lze konstatovat vedlejší a obecné rysy. Prvorození obvykle mívají větší autoritu, zatímco nejmladší mají tendenci ji většinou zpochybňovat. Nejstarší sourozenci mají větší sebedůvěru a mají sklony být svědomití. Prostřední sourozenci mívají pocity frustrace a odcizení od rodiny, mají pocit, že se pohybují na neznámé a neurčité půdě. Nejmladší mají sklony být více společenští, ale také neurotičtější.
Jedna z nedávných studií týkající se prvorozených přímo hovoří o vyšším inteligenčním kvocientu (v průměru o 1,5 bodu vyšším), než mají ostatní sourozenci. To je podle vědců z Lipska důsledkem skutečnosti, že interakce mezi bratry a sestrami stimuluje poznávací schopnosti a schopnost učit se.
Další studie ukázaly, že prostřední sourozenci mají diplomatické schopnosti vyvolané nezbytností v dětství vyjednávat a jsou více společenští. Známý je však middle-child syndrom, který identifikuje zklamání z toho, že nemají privilegia prvorozených ani se jim nedostává ústupků jako nejmladším sourozencům.
Údaje, o nichž informoval britský deník The Guardian, potvrzují mnohá dřívější tvrzení a také tu skutečnost, že objektivně odlišná pozice má svou roli v boji o přízeň otce a matky a je možné, že ovlivňuje osobnost. V mnoha případech však jde o mýty a to, co skutečně utváří charakter, závisí na jiných proměnlivých okolnostech.
Dvě nejvýznamnější britské studie týkající se těchto skutečností, do nichž bylo zapojeno přes čtyři sta tisíc osob, říkají, že dopad pořadí, v němž se sourozenci narodili, je rozhodně málo významný. Jde o jedno procento charakterových rysů, což je skutečně velmi málo.
Ostatní předurčují životní zkušenosti, genetika, prostředí či fyzický zjev, který také někdy předurčí roli, jakou bude dítě ve společnosti hrát. A to i přesto, že téměř všichni prvorození jsou konformisté a zodpovědní, nejmladší kreativní a buřičtí a prostřední diplomatičtí a nedůtkliví. Bylo by zajímavé skutečně pochopit, do jaké míry může dítě, byť nevědomě, ovlivnit už v raném věku nálepka, která je mu přisouzena.
