Přístupy k výchově
Kdy dítě držet a kdy ho pustit? Existuje správný návod?
01.12.2014 05:30 Původní zpráva
Ve výchově dětí máme jasno. Dokud nezplodíme vlastní. Najednou si nevíme rady skoro s ničím. Jak často a čím dítě krmit? Jak a kdy má spát? Jaké rady z moudrých knih vybrat, aby se správně rozvíjelo? V jakém věku má co umět? Toužíme být dokonalí rodiče, ale také se chceme vymezit vůči křivdám, které na nás napáchala předchozí generace. A hlavně to chceme dělat po svém. Jenže jak?
Nakojit a odložit!" prohlásila striktně mladá zdravotní sestra na novorozeneckém oddělení vyhlášené porodnice. "Oni si jinak zvyknou a chtějí se chovat pořád," dodala na vysvětlenou. Vykulila jsem oči a otevřela pusu. Psal se rok 2012. U každé postele ležela jedna reklamní taška a v ní časopis pro maminky. Hlavní text čísla, vyšperkovaný záplavou zdrobnělin a kýčovitých fotografií, pojednával o tom, jak se miminkem "nenechat citově vydírat". Dětský pláč je prý nástroj manipulace a dítě, které je nakrmeno a přebaleno, si nemá nač stěžovat. Maminka "má právo na kvalitní spánek", "není otrokem dítěte".
Na mateřských diskuzních fórech pak najdu rady žen, které doporučují matce nedonošeného dítěte, ať nechá miminko "vyplakat". Totéž ostatně radí kniha Naše dítě z roku 1948: "Nakrmit a odložit, na křik nereagovat, aby dítě nebylo rozmazlené." V USA razil tutéž drsnou linii uznávaný pediatr Benjamin Spock.
Právě na tento citově odtažitý přístup reaguje takzvané kontaktní rodičovství. Biblí alternativců se stala kniha Koncept kontinua americké autorky Jean Liedloffové, která nese podtitul Hledání ztraceného štěstí pro nás a naše děti. Vypráví o amazonském kmeni, kde prý děti nikdy nepláčou ani se nevztekají, rodiče jsou k nim vždy milí.
"Liedloffová píše: Kojte děti, mějte je u sebe, noste je. Když začnou lézt, dejte jim volnost, ať mohou samy zkoumat okolí. Dítě samo nejlépe ví, co je pro ně dobré," říká etnoložka Markéta Křížová. "Je to zidealizováno, a navíc napsáno pro Američany, ale autorka tím reaguje na druhý extrém, kdy dítě spí v pokoji na druhém konci domu a den tráví v postýlce nebo v ohrádce." Stejně jako Jean-Jacques Rousseau změnil v 18. století svou knihou Emil čili O výchově negativní postoj Francouzek ke kojení (ač jeho vlastní děti strádaly a umíraly v sirotčinci), Američanky a Evropanky se dnes vracejí ke kojení a přebírají zvyklosti pralesních indiánek.
Celý článek najdete v novém vydání časopisu INSTINKT, které vyšlo ve čtvrtek 25. listopadu.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.