Když otec není
Úskalí umělého oplodnění. Proč nemám tatínka? ptají se děti

Počet dětí, které se narodí ženám žijícím bez partnera, roste i poté, co v mnoha evropských zemích nastaly změny v sociální i legislativní oblasti, píše italský deník Corriere della Sera. Zatímco věda vychází stále více vstříc požadavkům žen, které se chtějí stát matkami prostřednictvím darování spermatu a žít bez partnera, je jen málo známo o tom, co si myslí děti narozené v rodině tvořené pouze matkou.

Tímto jevem se poprvé zabývá studie Centra pro výzkum rodiny při Cambridgeské univerzitě. Ukázala, že tyto děti mají obecně dobrou míru přizpůsobivosti a mají pozitivní pocity, pokud jde o rodinný život, i když už od tří let často kladou otázky, proč chybí otec.

Ve své studii vědci sledovali 51 rodin tvořených pouze matkami, které byly porovnávány s 52 heterosexuálními rodinami se dvěma rodiči a nejméně jedním dítětem ve věku od čtyř do devíti let, které bylo počato rovněž na základě darování spermatu.

"Jde o první studii, která zkoumá přizpůsobivost dětí v rodinách tvořených pouze matkami ve věku, kdy jsou děti již dost velké, aby chápaly, jaká je jejich rodina, co znamená vyrůstat bez otce, a která vyhodnocuje jejich sociální a rodinné zkušenosti," vysvětluje hlavní autorka studie doktorka Sophie Zadehová.

Matky z obou sledovaných skupin vyplňovaly standardizované dotazníky a 47 dětí matek žijících bez partnera se vědci dotazovali na rodinu a přátelství. Ukázalo se, že mezi dvěma typy rodin neexistuje z hlediska dobrého prospívání dítěte žádný výrazný rozdíl.

Matky uváděly, že jejich děti mají neutrální pocity, pokud jde o nepřítomnost otce (39 procent), nebo rozporuplné pocity (28 procent) a často hovoří o otci.

Matka pětiletého dítěte uváděla: "Pamatuji se, když se mě na to poprvé zeptal, to mu byly tři roky. Právě jsme odcházeli z koupaliště a zeptal se mě: Mami, proč nemám tatínka"? Jiná matka sedmiletých dvojčat žijící bez partnera s nimi nehovoří o dárci, ale o postavě otce. "Chtějí, abych jim našla tatínka, ale o biologickém otci nikdy nemluví," řekla.

Většina dětí, které souhlasily, že odpoví na otázky, řekla, že by nechtěly měnit svou rodinnou situaci (51 procent). Změny, které ostatní děti požadovaly, byly klasifikovány jako banální. I ve škole se většina dětí cítí dobře, mají přátele a nikdy nebyly šikanovány, a pokud se to stalo, bylo to jen výjimečně.

"Vcelku se zdá, že se děti od čtyř do devíti let s matkou bez partnera, které se narodily díky umělému oplodnění, mají dobře. Nevíme však, jaké budou jejich pocity, až vyrostou. Výsledky naznačují, že to, co má význam pro děti žijící se samotnou matkou, není nepřítomnost otce ani to, že byly počaty ze semene dárce, ale že je to kvalita rodičovství a pozitivní vztah rodiče k dítěti. V praxi to potvrzuje, co již víme o psychologické přizpůsobivosti dětí vůči jiným typům rodiny, které se liší od té tradiční," vysvětluje doktorka Zadehová.

Děti, které se narodily matkám žijícím bez partnera, mají tu výhodu, že neprožívají trauma z konfliktů mezi rodiči a z rozvodu. Samozřejmě je nevyhnutelné, že se ptají, proč jsou na světě.