Mladí Češi jsou čím dál línější, pomalejší a nešikovnější. Zhoršují se takřka ve všech sportovních disciplínách. Čtvrtina žáků základních škol se omlouvá z hodin tělocviku.
Žádné zimní radovánky ve sněhu nebo alespoň na blátě. Žádná radost z pohybu. České děti Vánoce prožívají jinak. V levé ruce cukroví, v pravé mobil, ovladač televize nebo klávesnice počítače. Jenže pohodlnost si vybírá daň: malí Češi jsou čím dál nešikovnější, pomalejší a neohrabanější.
Není se čemu divit. Zatímco ještě před pěti lety zabraly takzvané pohybové aktivity dětem tři hodině denně, nyní je to jen 45 minut. Ubývá i přirozeného pohybu. Do školy i do kroužku je často vozí rodiče autem. A sport si mladí spíše než na hřišti raději zahrají na herní konzoli.
To vše vede k tomu, že dětem dělají potíže už i obyčejné skoky do dálky nebo člunkový běh, vyplývá z pravidelných průzkumů Českého olympijského výboru. Před osmi lety například sedmileté dívky skočily do dálky 124 centimetrů, dnes už jen 108 centimetrů, tedy o 16 centimetrů méně. Sedmiletí chlapci vydrželi ve shybu před osmi lety patnáct sekund, nyní ani ne deset.
Jenže čím méně pohybu, tím více se mládež kulatí. V současné době trpí nadváhou každé čtvrté dítě, obezitou každé sedmé a monstrózní obezitou každé pětadvacáté. V rámci zemí OECD tak Česko obsazuje přední příčky. Experti varovně zdvihají prst: pokud se něco se současným životním stylem dětí neudělá, vyroste z nich generace invalidů.
Omluvenky ve velkém
Na základní škole v brněnské městské části Černá Pole začíná tělocvik. "Pane učiteli, třída 5. A je nastoupena k hodině tělesné výchovy v počtu dvaceti žáků, z toho osm necvičících," hlásí jedenáctiletá Sabina v růžové cvičební soupravě.
Dvanáct dětí se těší na 45 minut odreagování od sezení v lavicích. Dalších osm v běžném oblečení jen znechuceně zírá před sebe a modlí se, ať už zazvoní a vyučovací hodina "nudy" konečně skončí. Půlka necvičících se "rehabilituje" po prodělané nemoci, druhá polovina je osvobozena ze závažných zdravotních důvodů. Nejde přitom o žádnou extrémně postiženou třídu. Podobně to vypadá takřka na všech školách napříč republikou.
"Tak zlenivělé děti jsem ještě neviděl. S národem to jde z kopce," komentuje situaci Jan Peřinka, učitel tělocviku na penzi, který coby externista ve školství stále působí.
* Jsou na tom děti z vesnice ve sportu lépe?
* V čem mohou pomoci rodiče?
* Jak může zasáhnout ministerstvo školství? Pomůže hodina sportu navíc?
ODPOVĚDI NA TYTO OTÁZKY A MNOHO DALŠÍHO SE DOČTETE V NOVÉM VYDÁNÍ ČASOPISU TÝDEN, KTERÉ VYŠLO V PONDĚLÍ 21. PROSINCE 2015.
