Zdroj hrdosti i hanby
Břicho v centru pozornosti vědců i celebrit

Břicho nikdy dříve tolik nezajímalo veřejnost ani vědce, tento orgán fascinuje psychology a vědecké kruhy. Jaký vztah máme ke svému břichu ve společnosti, která vzývá jak nadměrnou spotřebu, tak detoxikaci? Komu se nikdy nesevřely útroby, když měl mluvit na veřejnosti? Na rozdíl od srdce, plic nebo mozku nenajdeme alexandrin nebo sonet, který by oslavoval břicho. Ačkoli ho literatura opomíjí, stalo se během několika let jedním z hlavních témat vědeckých prací.

Například v roce 2003 spojoval profesor chirurgie na Sherbroocké univerzitě v Quebecku trávicí problémy s psychogenealogií, s tím, jak problémy s břichem vypovídají o naší minulosti a jak působí na duševní stav.

Také celebrity se zabývají svým břichem, ať už jde o terapeutický půst či detoxikaci. Třeba Jennifer Lopezová, Gwyneth Paltrowová a Jennifer Anistonová upřednostňují terapeutický půst. Jiní dávají přednost odvarům s projímavým účinkem a detoxikačním čajům. Všechny prostředky jsou dobré k tomu, aby se vnitřnosti očistily. Procházejí snad pocity fyzické a duševní pohody skrz naše břicho?

V čínské a indické mytologii je břicho považováno za sídlo duše. V něm se také rodí nový život. Dokonce v Bibli je role břicha velmi symbolická. Což Jonáš nebyl tři dny vězněm v břiše velryby, než mu Bůh odpustil? V naší době už společnost nepovažuje tělo a jednotlivce za jediný celek. Tělo podrobuje tisícovce přísných požadavků a dělá z něho zdroj hrdosti, nebo naopak hanby.

Hlavním komplexem Francouzů není nic jiného než břicho. Podle studie ústavu Ipsos Santé z roku 2011 nemá své vlastní břicho ráda každá druhá osoba. Tato neláska je mnohem větší než u ostatních částí těla. Dokonce 66 procent dotázaných dospělo k závěru, že "pohoda v břiše znamená pohodu v hlavě". Jak to vysvětlit?

"Na rozdíl od mozku, který je v těle nejvýše položeným orgánem, je břicho spodkem těla, částí, kterou spojujeme s naší živočišností a reprodukcí. V materialistické společnosti, která tělo považuje za jakýsi podnik, který je třeba řídit, se břicho má podrobovat naší vůli," podotýká sociolog David Le Breton, jehož citoval francouzský týdeník L´Express.

Protože nemůžeme mít pod kontrolou svůj život, snažíme se mít pod kontrolou své tělo. Této kontrole se však břicho často vymyká. Proto jsou tak úspěšné orientální a alternativní metody, které se zabývají tělem v jeho celistvosti. Le Breton říká, že je naše posedlost břichem i výsledkem neustálé přítomnosti problematiky výživy v médiích. "To, že kuchyně znovu nabývá svého významu, že se lidé zajímají o to, co jedí, jim dává potřebu pečovat o tento orgán a odstraňovat tabu," uvádí.

Průkopníkem nové vědy nazvané neurogastroenterologie je profesor Michael Gershon z Columbijské univerzity v New Yorku. Nervový systém našeho trávicího ústrojí má podle něho jakousi mozkovou aktivitu a inteligenci. Z toho plyne i přezdívka břicha - druhý mozek.

Profesor Gershon prokázal, že 90 procent hormonu štěstí serotoninu je produkováno a skladováno ve střevech. Střevní mozek je místem, odkud pramení strach, úzkost a fobie. Rodí se tam intuice, pochopení pro druhé, touha po kontrole a obsese. "Místo toho, abychom se snažili své břicho kontrolovat, udělali bychom lépe, kdybychom se mu naučili naslouchat," vysvětluje Gershon. Nerovnováha v trávení je často důsledkem psychických a emotivních problémů, tyto problémy ale mohou být rovněž příčinou těchto potíží.

"Žijeme ve společnosti, která upřednostňuje mozkovou aktivitu. Nejde rozhodně o to, že bychom ji chtěli popírat, usilujeme spíše o rovnováhu a umožnění cirkulace energie v břichu," dodává expert na japonské dýchací masáže Thibault Marlin. Ať už to je hypnóza, masáže, cvičení, meditace, plné uvědomování si břicha, zdravá výživa či akupunktura, každý může mít svou metodu.