Nezdravě a levně
Co obsahují oblíbené české "lahůdky"? Pes by to žrát neměl
09.02.2015 18:29 Původní zpráva
Prasečí kůže, haldy soli nebo zbytky masa stržené z kostry... I to našel časopis TÝDEN spolu s odborníkem na výživu v několika potravinách, které Češi milují, ale přitom by je neměl pozřít ani jejich pes.
Víme, že si jimi zakládáme na infarkt, ale přesto si je dáváme na tácku k snídani, krmíme jimi své děti a pravidelně zdobí naše stoly. Jenže víme taky, z čeho se vůbec typické české "lahůdky" jako saláty, laciné salámy nebo třeba buřty kupované v obchodních domech a lahůdkářstvích vyrábějí?
TÝDEN se to rozhodl zjistit společně s Petrem Havlíčkem, specialistou na výživu a poradcem iniciativy Vím, co jím. Poté, co jsme od něho vyslechli, se divíme, že si sám dá občas utopence...
Správné značení? Zbytečnost
Jako první se na našem nekompromisním pranýři ocitají saláty. Nechybí oblíbený rybí, vlašský, bramborový, pochoutkový, ďábelský a camping.
"Nejhorší, co v nich najdete, jsou výrobní salámy. Oni je dokonce nazývají lahůdkové! Je tam trochu drůbežího masa a hned na druhém místě strojně oddělené maso," dozvídáme se. Při jejich výrobě se používají skelety, z nichž se nejprve ořezala kvalitní svalovina. Skelety se vloží do vakuové pumpy, která strhne vše, co na kostře zůstalo, a následně se do všeho přidá pasta z kůže. Našli bychom i nějakou bílkovinu, ale její využitelnost v lidském organismu je velmi nízká.
Další nelichotivé zjištění přichází vzápětí. Při pohledu na etikety vidíme pouze zkratky, které běžný konzument nerozkóduje: drub.maso.str.odd.kuz.emulze v maso. Legislativa týkající se označování zřejmě nikomu nic neříká. "Konzument by měl hlavně vidět tabulku nutričních hodnot, přečíst si obsah bílkovin, tuků, nasycených tuků, sacharidů a soli. To jsme se tady nedozvěděli, označení je tristní," uvádí Havlíček, zatímco se marně snaží potřebné informace dohledat. "Je tam asi dvacet surovin, z toho tři jsou přirozené - ostatní budou sůl, konzervanty, stabilizátory, zvýrazňovače nebo barviva," dodává.
Naprosto zásadním pochybením bylo především neuvedení obsahu soli - a to je přitom už od prosince povinné. Etikety se mění v počítači, takže se nelze vymlouvat na zásobu obalů ve skladu.
Chybějí i informace o obsahu majonézy nebo o tom, jak moc je ošizena. Standardně má mít osmdesát procent, výrobci však používají takzvané padesátky. Údajně se pak v salátu i lépe "chovají".
Pravda ale je, že se majonéza démonizuje více, než je nutné. "Jde o kvalitní tuk - řepkový olej - a vaječný žloutek. Ale pořád je to zdroj tuku, a tak se k němu musí přistupovat a používat ho v přiměřeném množství," radí specialista.
* Co způsobuje závislost na soli?
* Proč nedávat svým dětem salám junior?
* Jaké maso jsme našli v lančmítu?
Odpovědi na tyto a další otázky najdete v novém vydání časopisu TÝDEN, které vyšlo v pondělí 9. února 2015.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.