Sugar Blues
Matka proti globální cukrové mafii. Smáli se mi, vzpomíná

"Náklady na léčbu nemocí způsobené nepřiměřenou konzumací cukru jsou tak obrovské, že pro státy nebude ve velmi brzké době možné zafinancovat jejich léčbu," varuje dokumentaristka Andrea Culková. Ve svém ambiciózním dokumentu Sugar Blues zkoumá nejen zdravotní dopady přeslazování, ale také nejrůznější praktiky potravinářských firem při snaze prodat co nejvíc této "drogy".

Napínavý osobní deník režisérky a zároveň angažované matky, která se po zjištění těhotenského diabetu rozhodne postavit proti "cukrovému diktátu", byl po pětiletém shánění financí natočen rovnou v angličtině a premiérově uveden na dánském festivalu CPH:DOX. Šestého března v prostorách La Fabrika-Slévárna pak jeho projekce slavnostně odstartuje pilotní ročník nového mezinárodního projektu KineDok, zaměřeného na projekce autorských dokumentů v nejrůznějších alternativních prostorech. Organizátorem projektu je Institut dokumentárního filmu, který Cukr blog také podpořil.

Proč vám realizace trvala dlouhých pět let?
Bylo to hodně náročné. Bez dávky šílenství, zaťatosti a velké pomoci mé rodiny by film určitě nevznikl. Když jsem před pěti lety hledala prostředky, mnozí se u nás smáli a říkali, film o cukru? Proč? Co je na tom tak zajímavého, že by o tom měl vzniknout celovečerní dokument? To zrovna tak může vzniknout film o pivu! To sice může, říkala jsem, jenže sotva by nabídl tolik souvislostí, tak mezinárodní rozměr, historický přesah, politické pozadí a dotýkal se každého z nás. Dnes je to obrovské mezinárodní téma, vznikají další filmy, reportáže, téma jeho fatálního vlivu na zdraví plní stránky novin i internetové diskuze. Kdyby se prostředky hledaly snadněji, film mohl být dokončen dříve - ale možná jeho čas musel dozrát do doby, kdy se z cukru stalo globální téma, a film pak může mít širší odezvu.

Co vás tolik motivovalo, abyste přes trable pokračovala?
Důvodem, proč jsem film začala točit, byla moje vlastní diagnóza. Během třetího těhotenství mi byla zjištěna těhotenská cukrovka a to byl hlavní důvod, proč jsem začala téma prozkoumávat. Není nic silnějšího, co člověka žene k činům a překonání vlastní lenosti, než strach o vlastní dítě. Čím více jsem zjišťovala, tím více jsem chtěla vědět. Jedna věc mě odkazovala k druhé. Naprostá detektivka. Osobně mě překvapilo, jak komplexní vliv naše nepřiměřená konzumace cukru na lidské tělo má a co všechno ovlivňuje - od metabolického syndromu přes kardiovaskulární nemoci, cukrovku, imunitní onemocnění, rakovinu, problémy s játry až po nemoci mozku jako je ADHD, Alzheimer a třeba i schizofrenie. Dnes je zcela evidentní, že jeho vliv nekončí u zkaženého zubu a pár kil navíc. Jedna z mých filmových postav již léta zkoumá to, jak běžná konzumace cukru ovlivňuje plod v matčině těle. Studie jasně ukazuje, jak nepřiměřené dávky cukru v těhotenství narušují vývoj dítěte, zejména jeho mozku, a jsou příčinou řady dalších onemocnění... Co je přiměřené množství, je určitě na diskuzi a ve filmu je to myslím dost názorně ukázáno.

Cukrovinky jsou problémem obzvláště u dětí...
Celá řada studií jasně ukazuje souvislost mezi mentálními výkony dětí po pravidelné konzumaci cukru i těch, které jedí vyrovnaně bez zbytečných přidaných cukrů. Je jisté, že cukr je zbytečně ohlupuje a snižuje jejich schopnost se soustředit, pamatovat si a myslet. Jsem určitě pro odstranění potravinových i nápojových automatů ze škol. Rodiče by si měli uvědomit, jak důležitá je doma připravená svačina. Děti nebudou mít hlad a navíc nejsou závislé na blbostech, které nabízí bufet nebo školní automat. Je skvělé, že u nás školy nabízejí teplá jídla. Ale jsou potřebné nové normy - aktualizace státních výživových doporučení pro školní jídelny, aktualizace výživové pyramidy. A také je nutné, aby jejich význam aktivně chápali rodiče.

Fenomén cukru ale nesledujete jen z lékařského hlediska.
Ano, cukr neovlivňuje jen tělo jednotlivce, ale celé "tělo" společnosti. Potravinářský průmysl tvrdí, že rozhodně nepotřebují žádné speciální zákony a omezení. Že si sami uvědomují velikost problému a sami ho hodlají řešit. Jako důkaz svého "dobrého srdce" sponzorují sport, platí školám hřiště, zřizují vlastní poradny zdravého životního stylu. Jenže tam zároveň pašují svá loga a plní potravinové automaty produkty plnými cukru. Vypadají dobře a ještě si pěstují klienty od mládí. Třeba Coca-Cola prohlásila, že nebude (v některých zemích!) cílit reklamu na děti, jenže teenagerů se to netýká a je jasné proč. Mají vlastní kapesné, a tudíž jsou tou nejzranitelnější a nejvýhodnější cílovou skupinou, která má peníze a není přitom pod vlivem případné rodičovské autority.

Dá se věřit výzkumům, které platí či realizují samy potravinářské firmy?
Zřizování vlastních vědeckých pracovišť, která prokážou naprostou vhodnost jejich výrobků pro obecné blaho a žaludek, je oblíbenou a velmi propracovanou strategií. A také lobbistické vědecké organizace jako například International Life Sciences Institute (ILSI). Nezisková organizace, kterou v 70. letech zřídily a stále tučně platí všechny velké potravinářské firmy, aby jim zajistila dobrý vědecký obraz jejich produktů a lobbovala na správných místech - v Evropě na EFSA (European Food Safety Authority) a v USA FDA (Food and Drug Administration) - což jsou dvě nejdůležitější místa, kde může dojít k systémové změně. K jak fatálním ovlivněním došlo a dochází, film také ukazuje.
Díky finančním prostředkům si mohou dovolit vědce s dobrým jménem. A působení nemusí být zas tak složité, stačí mlžit a opakovat, jak stále není dost důkazů, že by cukr či jiná látka, kterou potravinářský průmysl využívá, škodily.

Co na to trendy zdravé výživy, biopotravin a podobně?
Mnohdy je to spíš reklama, strategie se u výrobců příliš neliší od začátku minulého století, obalují zboží lákavě, staví ho chytře do regálů a prohlašují, jak vhodný pro nás výrobek je. Je to jasně vidět na tzv. "health supermarketech", kde většina produktů prostě zdravá není, i když se často pyšní nálepkou BIO. Výrobky jsou plné tzv. hnědého biocukru, který tělu neprospěje o moc více než cukr bílý. Potravinářský průmysl se jen chytře chytil módní vlny a symbolicky přelepil etikety. Mimochodem etikety a jejich povinné informace o složení velmi podléhají lobbistickým snahám. Když se v nich nevyznáte a nedokážete je přečíst, nebudete mít zbytečně obavy. Pečují o náš duševní klid.

Jak jste s cukrem bojovala ve svém vlastním životě?
Potřebujeme čas naučit se, jak si sestavit vyrovnaný talíř, kde nechybí celozrnné obiloviny, rostlinné bílkoviny ani zelenina. Kupovat jen přirozené potraviny, které prošly co nejmenším průmyslovým zpracováním. Tak jedině můžete získat jistotu, co do těla dostáváte. A naučit se připravovat chutné dezerty opravdu bez cukru, ne s nějakými chemickými náhražkami. Mně to trvalo několik let a je to neustálý proces. A musím říci, že zábavný. Díky vyrovnanému jídelníčku už žádnými chutěmi na sladké netrpím. Ono je opravdu důležité si uvědomit, že nejde o restrikce, ale schopnost nabídnout sobě i dětem lepší sladkosti. U nás doma po letech hledání a učení zvládají hravě připravit pochoutky bez cukru i mé děti.

Snaží se cukr omezovat i vlády?
Právě v Dánsku, kde měl film světovou premiéru, si problém uvědomují a aktivně hledají řešení. Bohužel ani zde nedokáží příliš vzdorovat lobby. Například zavedli daň z cukru, ale jakmile se vyměnila vláda, zase ji zrušila. Ale funguje tam daň z cukrovinek.
Ve filmu vystupuje i americký senátor Bill Monning, který pět let neúnavně prosazoval zavedení daně ze slazených nápojů a limonád v Kalifornii. Nakonec se mu to před nedávnem opravdu podařilo. Prostředky, které se vyberou, budou sloužit na osvětu. I on si uvědomuje, že řešením je zcela změnit systém dotací v zemědělství, velká osvěta a pestrá cenově dostupná nabídka skutečných potravin. Mrkev od lokálního dodavatele pak nemusí stát víc než mrkev extenzivně vypěstovaná kdesi v Holandsku, převážená stovky kilometrů. Základní čerstvé potraviny (celozrnné obiloviny, luštěniny, ovoce, zelenina) pak budou stát méně než průmyslově zpracované polotovary.

Kontaktovala jste i někoho z těch, kdo by to mohli změnit?
Na mezinárodní úrovni jsem se v Bruselu setkala s šéfem WHO (Světové zdravotnické organizace) pro Evropu. Nikdy jsem během rozhovoru s úředníkem neviděla takovou proměnu. Na začátku loajální pracovník a na konci rozhořčený a zcela otevřený člověk, který jednoznačně pojmenovává daný problém a je pro snížení maximální denní dávky cukru na osobu a den. Otevřeně přiznává bezmoc a popisuje velikost obludy, s níž musí WHO bojovat. Přitom dnes už jasně vidíme, kde je chyba, tak proč je to tak těžké změnit, jak je možné, že sotva stovka lidí rozhoduje o osudu zbytku planety?
Řešení musíme hledat okamžitě, náklady na léčbu nemocí způsobené nepřiměřenou konzumací cukru jsou tak obrovské, že pro státy nebude ve velmi brzké době možné zafinancovat jejich léčbu. Bankrot států kvůli cukru už není moc sladká představa, že? Varování je hodně - poprvé v dějinách se v západních zemích zkracuje předpokládaná doba dožití u dětí narozených po roce 1990, to i přes špičkovou léčbu a obrovské dotace do zdravotnictví. Velkou roli v tom hraje právě cukr a choroby, které způsobuje.

Jak se vlastně vyvíjí spotřeba cukru z historického pohledu?
Samozřejmě řada věcí mohou být jen dohady a interpretace, faktem však je, že jsme nikdy v dějinách neprošli takovou změnou stravovacích návyků, jako v případě cukru. Ve středověku se s cukrem zacházelo jako s drogou a lékem. Byl k dostání jen v lékárnách a bez přehánění vyvažován zlatem. Už v roce 1900 jsme ho ale konzumovali kolem 18 kg ročně a dnes u nás jeho spotřeba výrazně přesahuje 36 kg na osobu a rok. A neustále roste. V některých zemích přesahuje v průměru i 45 kg. To je obrovské množství, s kterým si tělo prostě neumí poradit a zvýšit sportovní výkon rozhodně nestačí!

Jak film přijali diváci v Kodani a co je nejvíce zajímalo na poprojekční debatě?
Byla to premiéra po pětileté práci, tudíž očekávání bylo veliké. Dánské publikum je navíc náročné a zvyklé na kvalitu, takže jsem samozřejmě měla i obavy. Ale reagovali emocionálně, hlasitě se smáli a dokonce tleskali i během projekce. Na debatu zůstal celý sál. Seděl tam i můj muž a děti, takže děj filmu mohl mezi diváky vlastně dál pokračovat. Otázky byly pestré. Některé se týkaly naší rodinné "sugar free cesty", praktických obtíží, reakcí širší rodiny, problémů ve školkách a školách. Diskutovali jsme různé způsoby řešení, i to, jak ochránit děti a zároveň jim dát svobodu. Jak funguje současná sugar lobby a potravinářský průmysl. Film přináší i důležité odhalení zločinu, který byl spáchán v 70. letech, díky němuž konzumace cukru neustále strmě roste. I to jsme probírali. Co mě potěšilo, bylo velmi různorodé složení publika. Od prarodičů, přes mladé či nastávající rodiče, těhotné ženy, studenty až po partičku anarchistů z Christianie. Všichni byli velmi aktivní a téma ve spojení s osobním příběhem je zaujalo, jinak by mě nenásledovali do lobby kina a nepokračovali v diskuzi i po časovém limitu stanoveném festivalem. Na třetí závěrečnou projekci v rámci festivalu přišli už lidé na doporučení jejich známých, kterým se film líbil. Z čehož jsem měla samozřejmě velkou radost.

Váš film byl loni i letos vybrán do prezentace Doc Tank v rámci akce East Doc Platform, kde se představují transmedia projekty často spojené s větší společenskou kampaní a realizované napříč několika platformami. Co chystáte vy?
Po zhlédnutí filmu řadu lidí přejde na průmyslově upravenou a cukrem nadopovanou stravu chuť. Ale najednou jsou v šoku (jako já kdysi) a nevědí, co jíst, natož, co vařit. Teprve teď si uvědomují, jak hluboce je v nás cukr zakonzervovaný a jak těžko se ho zbavujeme. Interaktivní aplikace, kterou paralelně s filmem připravujeme, má poskytnout nějaké další informace a návod. Ideálně by měla mít dvě části. Jednak dětskou aplikaci pro typ Yummy Kitchen - čili takové zdravé a hravé virtuální vaření pro děti a jejich rodiče. V něm se seznamují s bohatstvím toho, co může kuchyně nabídnout a jak s tím množstvím celozrnných obilovin, luštěnin, zelenin a bylin vůbec vařit a sestavit si vyrovnaný talíř. Vypadá to banálně, ale při prohlídce AppStoru najdete spousty aktivit, které děti učí jak připravit zmrzlinu a pizzu, ale skutečné zdravé jídlo tam nenajdete. Druhá část by měla být určena převážně pro těhotné ženy, ale nejen pro ně a zde by uživatelé měli mít možnost projít tělo a vidět na vlastní oči, kde a jak cukr v těle působí. Vizuální stránka by měla vycházet z výrazných interaktivních webových stránek filmu www.sugarbluesfilm.com. Nápadů je spousta, ale bohužel chybí dostatek financí. Začínáme spolupracovat s dánskou produkcí, která má v této oblasti řadu zkušeností, tak snad se nám podaří tento crossmediální projekt dotáhnout a dostat mezi lidi.