V době normalizace domlouval obtloustlým Čechoslovákům. Jeho seriál Nebezpečný svět kalorií dávala státní televize třikrát do roka. Rajko Doleček v něm nabádal ke střídmosti a sám - s vypracovaným tělem judisty - si místo přežírání recitoval Verlaina.
Nejdřív se vám představím, jak se většinou představuji: jsem pravoslavný věřící levicový intelektuál, vždy bezpartijní, kterému nesmírně záleží na tom, že má čistý štít jako Cyrano z Bergeracu, řekla mi úvodem rozhovoru předrevoluční ikona životního stylu a dodala: "Tak, a teď už se ptejte." Tak jsem se ptala.
Jste celoživotní bojovník za zdravé žití a vypadá to, že vzhledem k vaší kondici se zdravě žít vyplatí, že ano?
Přesně tak. Začal jsem s popularizací zdravého života v pětasedmdesátém roce a bez přehánění mohu říct, že tenkrát jsem byl nejpopulárnějším lékařem v Československu. Třikrát do roka se v televizi opakoval můj seriál Nebezpečný svět kalorií, lidé mě zdravili na ulici, a když mě viděli jíst, přišli se podívat, co jsem si dal. Byli zklamaní, že sním jen dva knedlíky.
Mě jste zase šokoval, že jste mi teď po ránu nabídl ve dveřích panáka.
Něco jsem vám musel po vydatné snídani, co jste si jistě dala, nabídnout. Něco, co podněcuje chuť k jídlu, protože se už zase blíží doba oběda, je jedenáct, žádné ráno.
Jsme nejtlustší v Evropské unii. Mezinárodní zdravotnická organizace o tom vydala zprávu začátkem prosince. Jak jsme to mohli dovést až sem?
Je to tragédie. Lidé nemají vůli dodržovat zdravý životní styl. To je ten největší trabl.
Věřil byste, že až vám bude devadesát, zrovna my budeme největší evropští tlusťoši?
Můj dědeček říkal, jsme v rukou božích. A já říkám: "Maminko a tatínku, děkuji za vhodný genetický kód, že se mohu pochválit už čtyřicet roků stejnou váhou." Šedesát devět až sedmdesát jedna kilogramů. A ještě děkuji Pánovi, že jsem všechno přežil. Leukemii v jedenadevadesátém a předtím dvě války.
O to více mě překvapuje, že když jste překonal stres a nedostatek, nedal jste si dort, když to pominulo. A naopak začal vést lidi ke střídmosti. Proč?
Jako mladičký doktor jsem zvažoval, co budu dělat. Chirurgickou nemocí jsem netrpěl, tím jsem se netoužil stát. Ale zajímalo mě, jak reaguje organismus zevnitř, když je poraněný, popálený nebo přehnaně vytížený. A tak se zrodila velká láska, kterou trpím dodnes - endokrinologie a hormony. Hormony byly moji přátelé, endokrinologie láska. A stále ji miluju.
CELÝ ROZHOVOR A VÍCE INFORMACÍ O DIETÁCH, KTERÉ OPRAVDU FUNGUJÍ, SI PŘEČTĚTE V NOVÉM VYDÁNÍ ČASOPISU TÝDEN, KTERÉ JE PRÁVĚ PRODEJI.
