Závislost
Jeden prášek na vše. Češi našli shodnou příčinu svých potíží

Trpí Češi trudomyslností? Spotřeba antidepresiv by tomu odpovídala. Ročně jich spořádají třikrát tolik než před dvaceti lety. Nárůst temných myšlenek ale není hlavní důvod. Naopak. Antidepresiva dnes léčí víc diagnóz. Smí je předepsat i praktický lékař. A přestali jsme se bát, že nás krabička neurolu či prozacu zařadí do kategorie blázen.

Budík zvoní v sedm, domů se dostanete nejdřív kolem deváté večer. Cestou kupujete lehce okoralý chleba u místního obchodníka anebo na stojáka polykáte závitky u jeho krajana. Nestíháte si ani vyprat ponožky, a když máte volno, dáte si radši dvě deci na zahrádce. Najednou vás začne pobolívat hlava. Dostanete zánět močového měchýře, potom angínu a pak ještě housera. Doktor pokývá hlavou: "To máte z nervů." A předepíše prášek na lepší náladu.

Podobnými příběhy by se daly ve větších městech dláždit chodníky. Přesto jsem žila v představě, že to, čemu běžně říkáme antidepresiva, lidé pojídají jen z rukou povolaného odborníka na nesnáze duše, tedy psychiatra. Rozhodla jsem se proto obvolat pár praktických lékařů. Dobrý den, můj doktor neordinuje, předepíšete mi xanax? Bez problému. Ve všech osmdesáti šesti případech se s podobnou žádostí viditelně nesetkali poprvé. Pro předepisování psychofarmak mají totiž údajně podporu samotných psychiatrů - nebo to tak alespoň na první pohled vypadá. "Praktik už umí pacientovi předepsat vhodné antidepresivum," konstatuje psychiatr Filip Španiel. "Lidé se vždycky snáz se svými obtížemi psychického charakteru svěří lékaři, k němuž chodí celý život."

Šest milionů krabiček ročně

Snižovat přehrady, které oddělují trpící od účinné léčby, je samozřejmě potřeba. Musíme se ale naučit dobře plavat, protože voda už sahá po kolena.

Podle Státního ústavu pro kontrolu léčiv se množství psychofarmak dodaných do lékáren za posledních dvacet let ztrojnásobilo. Od necelých dvou milionů balení z roku 1994 jsme se loni prozobali k šesti milionům. Žádost o prášek, po kterém bude veselo, slýchá častěji i praktický lékař Jan Jelínek z pražské Hanspaulky. Pokud důvod předepsat antidepresivum najde, udělá to raději sám a hned. "Není úplně jednoduché poslat pacienta, který přijde s určitými obtížemi, k psychiatrovi," vysvětluje Jelínek. "Někteří o prášek rovnou prosí sami. Dostihlo nás zkrátka to, čemu Václav Havel říkal blbá nálada."

Se zjištěním, že pravda a láska zřejmě hned tak nezvítězí, se pomocí pilulek štěstí vyrovnává každý pátý Čech. Jejich nadužívání už nepatří jen do amerických seriálů. Šestatřicetiletá Jana zažívá scénu z takové mýdlové opery každý den ráno, kdy kromě hrnku kávy a jogurtu snídá dva lexauriny. V kapse má neustále připravené další platíčko, kdyby ji úzkost dostihla. Prášky začala brát před maturitou. "Když je vysadím, je mi hůř a okamžitě mě rozbolí žaludek." U Jany se jasně projevuje závislost, shodují se tázaní lékaři. Léky sice člověk bere, aby se mu ulevilo, někdy ale přijde opak. Tablety na spaní mu způsobí nespavost a z těch na uklidnění je mnohem víc na nervy.

* Jak se projevuje závislost na antidepresivech?

* Co nám hrozí, pokud jsme na pilulkách závislí a náhle prášky vysadíme? 

* Do jakých oblastí lidských problémů populární antidepresiva zasahují? Proč se jejich spotřeba v České republice za dvacet let ztrojnásobila?

* Jakému nebezpečí se vystavujeme, pokud jsme pod neustálým stresem a pořád se za něčím "honíme"?

ODPOVĚĎ NA TYTO A MNOHÉ DALŠÍ OTÁZKY NAJDETE V NOVÉM VYDÁNÍ ČASOPISU INSTINKT, KTERÉ VYCHÁZÍ VE ČTVRTEK 16. ČERVENCE 2015.