Máme se i v České republice bát smrtící eboly? V aktuálním vydání časopisu TÝDEN odpovídá epidemiolog, docent Rastislav Maďar, který absolvoval několik zahraničních humanitárních misí v rozvojových zemích. Nedávno se vrátil z Malawi v jihovýchodní Africe, kde vede zdravotnické projekty a stavbu česko-slovenské nemocnice v odlehlých oblastech venkova.
Epidemie eboly v západní Africe se vymyká kontrole. Rozšíření nemoci do Evropy se odborníci neobávají údajně kvůli chladnějšímu podnebí a nižší vlhkosti vzduchu. Nicméně britský ministr zahraničí prohlásil, že ebola je hrozbou pro Británii, a dokonce svolal schůzku krizového výboru. Máme se eboly bát?
Já se jí skutečně neobávám. Ale nezdůvodňoval bych to klimatem. Virus je totiž i v Africe velmi málo odolný vůči vnějším podmínkám. Například velmi rychle vyschne, umírá na slunečním záření. Nehrozí tedy, že by ho infikovaný člověk mohl zanechat někde na povrchu, kde by pak dlouho číhal na dalšího potenciálního pacienta. Ideálně přežívá v lidském nebo zvířecím organizmu. Nakazit se můžete slinami, krví nebo jinými tělesnými tekutinami, případně pohlavním stykem.
Četl jsem dokonce stanovisko jednoho kolegy, který říkal, že by se nebál vedle pacienta s ebolou sedět v londýnském v metru. Podle něj by se od nemocného mohl nakazit jedině tak, že by ho ten člověk náhle pozvracel. Jinak by k přenosu nedošlo. A právě proto, že se virus přenáší pouze na takto blízkou vzdálenost, si myslím, že jeho šíření v Evropě opravdu nehrozí.
Na italský ostrov Lampedusa připlouvají každý týden stovky či tisíce uprchlíků z Afriky a Blízkého východu. Nemůže se právě toto místo ve Středozemním moři stát jakousi bránou nákazy pro celou Evropu?
Cesta z Afriky je dlouhá, velmi pravděpodobně by se první příznaky projevily už před příjezdem, například na lodi. Na ostrově jsou pak uprchlíci v karanténě a každý podezřelý případ by se okamžitě řešil. Pro Evropu je, myslím, důležitým ochranným faktorem právě ta časová prodleva v rámci zadržení a šetření každého případu, která funguje jako karanténní opatření.
Není ale vyloučeno, že by do Česka mohl ebolu dovézt člověk, který byl v rizikové oblasti.
Ano, to samozřejmě možné je, stejně jako se to stalo u muže z Libérie, který po příletu do Lagosu (největší město Nigerie, pozn. red.) zkolaboval a nakonec i umřel. Do letadla může člověk skutečně nasednout bez příznaků, ty se mohou projevit až během cesty nebo dokonce až po přistání. Ale opravdu nemám strach, že by se u nás nemoc mohla dál šířit. A opět bych to nedával do souvislosti se zdejším klimatem. Spíš s vysokou úrovní naší zdravotnické služby. O pacienta, který by měl podobné příznaky, jako jsou u této nákazy, by bylo okamžitě patřičným způsobem postaráno.
Jak?
Určitě by pro něj přijel speciální sanitní vůz, s personálem, který je dostatečně informovaný, poučený o správných postupech, s potřebnou ochranou - aby se nepotřísnili jeho krví nebo se nepíchli kontaminovanou jehlou ani při jízdě. Virus eboly spadá do úrovně biologické ochrany číslo čtyři, čili té nejvyšší. Ochranu by tedy měly představovat vzduchotěsné přetlakové skafandry, které známe z amerických filmů o smrtelných epidemiích. Sanita by pak nemocného odvezla na speciální oddělení s adekvátními možnostmi izolace.
* Hrozí, že virus eboly zmutuje a jeho schopnost přežít se zlepší?
* Kdy bude k dispozici účinná vakcína?
* Která zvířata nemoc přenášejí?
* Proč českým lékařům dělají mnohem větší starosti spalničky a černý kašel?
Na tyto a mnohé další otázky najdete odpověď v aktuálním vydání časopisu TÝDEN, který vyšel v pondělí 11. srpna.
