Profesor Pavel Pafko, "otec" plicních transplantací v Česku slaví v sobotu, 3. července 70. narozeniny. Patří k nejuznávanějším českým hrudním chirurgům, odborníkům zejména na operace jícnu. Je přednostou III. chirurgické kliniky v Motole. Mezi jeho nejslavnější pacienty patří Václav Havel.
Už bezmála 50 let strávil v nemocnici a skoro stejnou dobu na operačních sálech. Pracoviště nestřídal, tvrdí, že to není dobré. Od roku 1966 je věrný III. chirurgické klinice I. LF UK. Její osmnáctileté šéfování ale letos v létě ukončí.
Můj vrchol? Transplantace, ne Havel
"Za svůj profesní vrchol považuji zavedení plicních transplantací, ne operaci prezidenta Havla," konstatoval Pafko v jednom z rozhovorů.
V prosinci 1996 vyoperoval Václavu Havlovi zhoubný nádor v plíci a vedl ošetřující tým. Podle něj to byla standardní operace a mluvilo se o ní jen proto, že to byla plíce prezidenta. Takřka přes noc se tím ale stal snad nejznámějším českým lékařem a mediální osobností, dost lidí ho stále poznává. Tenkrát ale také pobouřil tím, že řekl, že prezident je pacient jako každý jiný. Pacienty podle společenského postavení nerozlišuje, všechny ošetřuje stejně, prezidenta či bezdomovce.
PSALI JSME: Transplantace plic se v Česku daří, chybějí však dárci
Do programu transplantace plic se Pafko dal v 57 letech. S kolegy se učili ve Vídni u profesora Waltra Klepetka, specialisty světového formátu. První transplantaci provedli 22. prosince 1997 a v červenci následujícího roku zvládli i úspěšnou transplantaci obou plic. Od té doby na jediném pracovišti v Česku, kde se tyto výkony provádějí, už udělali přes 149 transplantací.
Kdo má, ať si připlatí
Pafko byl také poradcem několika ministrů a politiků, ale nechal se slyšet, že by nikdy o funkci ministra zdravotnictví nestál.
Často však se otevřeně vyslovuje, a nejen k problémům zdravotnictví. Proslul poukázáním na nízké ohodnocení některých výkonů ve zdravotnictví slovy, že "opravář automobilu dostane za opravu zaplaceno více než lékař za náročnou operaci". Netají se tím, že je pro eutanazii. Nezdráhá se mluvit ani o korupci ve zdravotnictví.
Sám nevidí nic špatného v tom, proč by si člověk, který má peníze, nemohl legálně koupit komfortní péči, přednostní operaci, klidně i orgán pro transplantaci. Je proto pro vytvoření systému transparentní úhrady. Takové peníze by šly zase na lepší péči pro ty ostatní. "To není asociální přístup, to je realita doby, k níž stejně jednou dospějeme", říká přední lékař, který se dušuje, že nikdy žádný úplatek od pacientů nevzal.
Tři dcery se nepotatily
Svoji duševní a zejména nezbytnou fyzickou výdrž chirurga si udržuje sportem. V mládí šermoval, snaží se běhat, jezdí na kajaku. V 65 letech zkusil kolečkové brusle, bruslí s hůlkami jako na běžkách a baví ho to.
Profesor potvrzuje pravdu, že má-li se dělat medicína pořádně, musí se jí obětovat skoro celý život. Trpí tím ovšem soukromí a je rád, že jeho tři dcery se nepotatily. Ale na téma až jednou přijde čas důchodu řekl: "Už jsem se tolik naoperoval, že odchod snad nějak zvládnu. Dělal jsem naplno jen chirurgii, takže mi zbývá mi dost činností, které bych si rád vyzkoušel".
Foto: Jan Zatorsky, ČTK
