Americká studie
Pravidelné cvičení upravuje životní rytmus, potvrdily myši

Tělesná cvičení mohou pomáhat našemu organismu, aby se dokázal rozhodnout, jak a do jaké míry se má hýbat v různých okamžicích celého dne a kdy má odpočívat. Ukazuje to studie, kterou řídil profesor Frank Scheer z americké Harvard Medical School ve spolupráci s Joannou Meijerovou z nizozemské Leidenské univerzity.

Pro sledování cirkadiánního rytmu (jde o biorytmus, podle něhož kolísá aktivita a bdělost nejčastěji s denní periodou) a tělesného cvičení si doktor Scheer a jeho tým vybrali myši ve věku od šesti měsíců, tedy rané dospělosti, až do dvou let, kdy jsou již téměř staré. Zvířata umístili do klecí vybavených infračervenými senzory, s jejichž pomocí neustále monitorovali jejich tělesnou aktivitu. Myším rovněž dali kolečko určené k běhání a nechali je podle libosti běhat celý měsíc.

U mladých myší, které běhaly hodně, se rychle rozvinula schémata aktivity s vrcholky a poklesy a vyvinulo se u nich jasné odlišování dne a noci, kterou využívaly k odpočinku. V praxi bylo možno pozorovat vnitřní logiku pohybu: jestliže myši zůstaly nějaký čas v klidu, pak se následně pohybovaly. Jestliže se hodně pohybovaly a hodně běhaly, na chvíli se zklidnily a pak se zcela zastavily.

V podstatě mladé myši určitým způsobem reagovaly na to, co jejich tělo krátce předtím dělalo a jejich organismus "vypočítával" adekvátní reakci na pohyb či klid. Tím u nich fakticky vznikal zdravý cirkadiánní rytmus. Staré myši se pohybovaly podle podobných schémat, ale rozdíly mezi pohybem a odpočinkem byly méně výrazné.

Při dalším bádání vědci odstranili myším z klecí kolečka na běhání. Během několika dní se u všech zvířat začaly projevovat náhodnější modely pohybu. Buďto náhle začaly běhat v kleci v době, kdy při předešlém pokusu odpočívaly, nebo zase byly v klidu v době, kdy předtím byly aktivní. Zajímavé bylo, že se schémata mladých a starých myší stávala více podobnými, než tomu bylo předtím.

"Toto zjištění ukazuje, že tělesné cvičení ovlivňuje denní rytmus více než věk. Vezměte kolečko na běhání mladé myši a její schémata tělesné aktivity se budou podobat schématům staršího zvířete: méně fyzické aktivity přes den a nějaký ten příležitostný pohyb v noci," vysvětluje doktor Scheer, jehož citoval italský list Corriere della Sera.

A sotva vědci myším do klecí vrátili kolečka na běhání, začala se zvířata řídit svými předešlými a zdravějšími schématy pohybu.

Doktor Scheer a jeho kolegové soudí, že tělesné cvičení ovlivňuje biologické hodiny organismu, přesněji jeho cirkadiánní rytmus. Fyzická aktivita tedy může přispívat k udržování zdravějšího rytmu života, bez ohledu na věk. Jestliže cvičíme, je naše tělo zřejmě více schopno rozhodnout, kdy a kolik se má hýbat, a kdy má odpočívat.