Češi mají velkou rezervu v léčbě cévních mozkových příhod. Podle statistik umírá každý desátý pacient i přesto, že se dostane do nemocnice, a čtvrtina ostatních žije s trvalým postižením. Odborníci proto hovoří o nutnosti centrálního sjednocení péče o nemocné podobně jako u infarktů a srdečních problémů. Problém je, že i samotná veřejnost takzvanou mrtvičku podceňuje.
"Byl jsem doma, nedělo se nic výjimečného a najednou jsem se probudil v nemocnici. První vzpomínky mám přitom až po měsíci od chvíle, kdy jsem ztratil vědomí," vzpomíná Zdeněk Jehlička, kterého cévní mozková příhoda postihla před třemi lety. Jeho rehabilitace přitom trvá dodnes, musel se naučit znovu mluvit i pohybovat.
Podobné zkušenosti má přes 57 tisíc lidí, kteří byli v roce 2010 s uvedenou diagnózou hospitalizovaní. Pětina jich nemoci podlehla. Podle vyjádření předsedy České kardiologické společnosti Petra Widimského má český systém velké rezervy v léčbě těchto pacientů a kardiologové se nyní chtějí spolu s jinými lékaři zaměřit na zlepšení současné situace. U této nemoci totiž neexistuje jednotná síť specializovaných center, kde dokáží rychle a účinně pacientům pomoci jako v případech kardiovaskulárních chorob.
| Jak vzniká mrtvice: |
|
Trombus neboli krevní sraženina často vzniká přímo v srdci nebo na jiném místě kardiovaskuárního systému a spolu s krví je zanesen do mozku. Tam ucpe přívod krve a část mozkových buněk se ocitne bez živin. Mozek přitom nemá žádné zásoby energie a je závislý na nepřetržitém zásobování. Rizika pro vznik choroby jsou krevní tlak, cukrovka, vysoký cholesterol, holdování alkoholu a tabáku, srdeční arytmie či nedostatek fyzické aktivity. |
"U mrtvice je diagnostika a léčba mnohem těžší než u infarktu. Mrtvice nebolí, takže nenutí lidi jednat rychle, je zde komplikovanější operace, na diagnostice musí spolupracovat více oborů včetně neurologů a mozek odumírá mnohem rychleji," uvedl Widimský.
Zatímco pacient s infarktem má šanci na přežití do 12 hodin po ucpání cévy, člověku s mrtvicí zbývají jen čtyři a půl hodiny, než mu odumřou mozkové buňky. "Zdržuje i to, že péče je roztříštěná po nemocnicích a neexistují specializovaná centra, kam by mohli být pacienti rychle převezeni," dodává Widimský. Podle něho tato nemoc způsobuje problémy téměř ve všech zemích světa.
Podle výpočtů Světové zdravotnické organizace zabere celková léčba a rehabilitace po cévní mozkové příhodě v Česku přes sedm let života, v západní Evropě polovinu času. V Rusku se obvykle pacienti s následky potýkají 19 let. "I když příznaky odezní, pacient by se měl léčit. Příští mrtvice by totiž mohla být fatální. Největší riziko je přitom během prvního roku po události," vysvětluje neurolog z Nemocnice v Jihlavě Ondřej Škoda.
Změnu k lepšímu však nepřinese pouze nový systém lékařské péče, jinak by měli podle lékařů uvažovat i samotní nemocní. "Lidé přistupují k mrtvici chladněji. Nic je nebolí, příznaků si většinou ani nevšimou a se zavoláním pomoci dlouho otálejí," tvrdí Widimský. Čtvrtina lidí, kteří atak nemoci přežijí, proto zůstane zbytek života upotána na lůžko nebo trvale postižena.
|
Jak poznat mrtvici: |
|
Tváře: zapískat, zasmát se, ukázat zuby. Pokud toho pacient nebude schopen, může se jednat o příznak mrtvice. Ruce: natáhnout ruce před sebe. Pokud jedna natažená paže klesá, jedná se o druhý příznak cévní mozkové příhody. Řeč: zopakovat jednoduchou větu nebo básničku. U výpadků paměti a řečového centra hraje roli nedostatečné prokrvení mozku. |
