Rozhovor TÝDNE
Primář Nešpor: o smíchu se sbíječkou, sovětském důstojníkovi i brokolici
04.04.2017 05:45 Rozhovor
Každé úterý v podvečer najdete Karla Nešpora, legendu léčby závislostí v Česku, sedět pod oknem ve společenské místnosti pavilonu 31 v bohnické léčebně. Vede tu svou terapeutickou skupinu. A povede ji i nadále, přestože právě oficiálně odešel do důchodu.
Pokaždé ho rád vidím a občas mám dojem, že je na tom stejně. Potkáváme se přibližně pátým rokem. To je doba mé vlastní střízlivosti. Cesta k ní odstartovala ve stejném pavilonu, jen o dvě patra výš. Začínalo léto a já jsem se do Bohnic dostavil s nějakými dvěma promile a obstojnou dávkou metamfetaminu pod kůží.
Primář oddělení léčby závislostí Karel Nešpor se tehdy zjevil ve dveřích detoxu. Mužům, kteří se právě probírali z těžké opice, věnoval zářivý úsměv a svým neopakovatelným způsobem je pozdravil: "Vítejte ve střízlivosti, ctihodní abstinenti!"
Pokud si dobře vzpomínám, Nešpor mi v tu chvíli přišel jako dokonalý ufon. Připadá mi tak doteď. V nejlepším možném smyslu. A přiznám se, že mě strašně rozčiluje, když se lidé Nešporovi za jeho okázalé mimoňství smějí.
Mnohokrát jsem zažil, že se vám lidé posmívají. Fascinuje mě, s jakým klidem to berete. Dokáže vás vlastně něco opravdu naštvat?
Zažil jsem dost posměchu a také uznání. Myslím, že jsem se za ta léta naučil emoce rychleji rozpoznávat a zvládat je. Kdybych to neuměl, místo tohoto rozhovoru teskně hořekuji v koupelně pod umývadlem. Nebo bych vzdychal a slastně se přehraboval v děkovných dopisech a pochvalných kritikách na knihy, které jsem napsal.
Místo toho se hodně smějete. Proč smích považujete za důležitý?
Smích je přirozený způsob, jak se uvolnit. Není třeba se ho složitě učit, máme ho vrozený. Dokáže zlepšit atmosféru, dává nadhled a pomáhá při psychoterapii. Některé druhy smíchu jsem vytvořil speciálně pro naše střízlivé přátele. Třeba smích se sbíječkou. Při tomto druhu smíchu držíme pomyslnou sbíječku a děláme "ha ha ha". Překonat závislost dá totiž práci podobně jako ražba tunelu. Tunel je třeba prorazit a pak ho udržovat v dobrém stravu, jinak řečeno mnoho let se doléčovat. Jednou mi volali z ostravského rozhlasu. Tak jsem jim tento smích nabídl pro jejich havíře. Nevím, jestli se havíři smáli, ale moderátor ve studiu ano.
Vedle smíchu si zakládáte také na cvičení jógy. Proč vás tak hluboce zaujala a co může člověku dát?
Mé úplně první setkání s jógou se dohrálo o prázdninách na koupališti ve východním Německu v roce 1968. Opalovali se tam i sovětští důstojníci. Jeden z nich udělal most a ladně se z něj na rukou zdvihl do stojky. To mi imponovalo a dal jsem se s ním do řeči. Dotyčný mě poučil, že je to jóga. Hned mi také tento pojem vysvětlil: "Jóga znamená nekouřit, nepít a dlouho žít." Nevím, kde tuto svéráznou definici vzal. Jistě ji nevyčetl z nějakého klasického jógového textu. Bylo to krátce před invazí Sovětů do Československa, ale i tak vzpomínám na toho člověka v dobrém.
Sovětským důstojníkem to asi neskončilo, že?
Mnohem závažnější bylo o málo později setkání s americkou jogínkou českého původu paní Ossius. Té dámě bylo přes sedmdesát let, měla silné charisma, působila mladistvě a energicky. Suverénně zvládala cvičení, která přesahovala možnosti všech, kdo se tehdy účastnili jejího semináře.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.