Nelidské zacházení
Duševně nemocní v amerických věznicích trpí, desítky zemřely

Zvrácená realita a nedostatek slitování s duševně nemocnými panují v některých amerických věznicích. Týrání a zanedbávání ohrožuje až milion mentálně nemocných jedinců přežívajících za zdmi nápravných zařízení. Za posledních několik let na to doplatilo osm desítek vězňů životem. Bude se palčivý problém, o němž se nemluví, nějak řešit?

Dokumentární pořad Panorama britské stanice BBC se zaměřil na poměry za mřížemi v zaoceánských věznicích a rozhodně to nebyla příjemná podívaná. Ke zhodnocení situace jeho tvůrcům pomohly analýzy vládní databáze, zpravodajských archivů a právních vyšetřování. Situací se zabývá také americké ministerstvo spravedlnosti, milion potenciálních obětí týrání už je počet, který konečně stojí za pozornost. Otázkou je, jak se bezútěšná situace bude řešit.

Dovolenou za smrt

Pod hledáčkem investigativního pořadu se ocitla zařízení v šesti amerických státech, v nichž došlo k bití, zasažení chemikáliemi, dlouhodobému svázání duševně nemocných vězňů nebo jejich "uklizení" na samotku. A když někteří zemřeli, pochybení ze strany věznic bylo odmítnuto a žádné sankce se nekonaly.

Jednou z takových obětí byl i třiadvacetiletý Joshua Messier z Bostonu, který trpěl schizofrenií. Zemřel v roce 2009 poté, co ho bachaři po hádce přivázali pomocí popruhů k posteli a stlačili mu hrudník. Údajně měl i krvácení do mozku. Posouzení bylo jasné. Zaměstnanci věznice reagovali profesionálně a ani po pěti letech se nedočkali žádného trestu. Později autority přiznaly možnou neoprávněnost síly zásahu a tvrdily, že byl v zařízení Bridgewater Massachusetts zaveden lepší trénink zaměstnanců.

"Přísahám, že se tenhle svět zbláznil! Nikdo se o nikoho nestará, obzvláště o lidi s psychickým onemocněním. Nic se nestalo, nikoho nepotrestali a ti, co zabili mého syna, jenom dostali volno z práce," postěžovala si nešťastně matka Joshuy Lisa Brownová.

Bolí to? Dostaneš víc

Své ví o zacházení ve věznicích i dvaatřicetiletý Paul Schlosser, bývalý armádní zdravotník obviněný z ozbrojené loupeže, který trpí bipolární poruchou. Před dvěma lety si ve věznici Maine Correctional Centre utržil hluboké rány na pažích, když ho drželi dva měsíce na samotce. Předepsané léky nefungovaly a Paul neustále prosil o pomoc. Strhával si obvazy, aby na sebe upoutal pozornost. Jednoho dne ho přemístili s tím, že ho vezmou k lékaři.

Nakonec mu přivázali ruce, nohy i hlavu k židli. V sebeobraně plivl na jednoho z bachařů, čímž si vysloužil pořádnou dávku slzného plynu do očí z bezprostřední vzdálenosti. "Bylo to mučení," svěřil se Paul. Věznice opět odmítla cokoli komentovat. 

Podobně nemocných vězňů je v amerických věznicích obrovské množství, což neplatí pro odborný personál, který se o ně dokáže postarat. Hlavním důvodem je nedostatek financí. Ve většině případů navíc platí, že vinna je spíše psychická nezpůsobilost zaměstnanců než jejich nevědomost. Každý hlídač si musí uvědomit, že například použití slzného plynu z minimální vzdálenosti je nepřijatelné.

Například podle Evropských vězeňských pravidel přijatých Radou Evropy musejí zdravotní služby ve věznicích usilovat o zjišťování a léčbu tělesných nebo duševních chorob nebo postižení, kterými mohou vězni trpět. Personál, který pracuje se specifickými skupinami vězňů, jako jsou například cizí státní příslušníci, ženy, mladiství nebo duševně nemocní vězni, musí absolvovat speciální školení zaměřené na jejich specializovanou práci.