Rozhovor
Feminismus není sprosté slovo, tvrdí aktivistka

Když se řekne slovo feminismus, většina lidí si tento pojem spojí s radikálností a bojem proti mužům. O podstatě ženského hnutí a genderových rozdílů v Česku hovořila pro TÝDEN.CZ feministka Nicole Karráová, která je zároveň spoluorganizátorkou konference pro ženy WO.men.

Většina lidí si feminismus často spojuje s radikálnějšími skutky. Co obecně znamená feminismus?

Ano, to je pravda. Já se snažím, aby to nebylo v dnešní době bráno jako sprosté slovo. Většina žen se kvůli předsudkům nechce nazývat feministkami právě proto, že je to obecně vnímané negativně. Chápu, některé ženy, které se nestydí a otevřeně o sobě tvrdí, že jsou feministky, občas jednají radikálněji. Na druhou stranu ale všechna hnutí jsou založena na myšlenkách, které se mohou společnosti zdát radikální. Nicméně feminismus je podle mě o lidských právech a rovnosti žen a mužů. O ničem jiném to není.

K té radikálnosti... Myslíte si, že je správné, aby ženy bojovaly za svá práva například odhaleným poprsím?

Pokud některé ženy mají potřebu svůj názor takto vyjádřit, je to jejich rozhodnutí, které respektuji. A pokud u toho chtějí ukázat prsa? Tak ať je ukážou.

Nemůže to naopak ženám uškodit?

Já rozumím tomu, že si to někdo může myslet. Jakmile žena odhalí poprsí z jiného důvodu než toho se sexuálním podtextem, nevíme, jak se s tím popasovat. A to ať už jde o kojení na veřejnosti nebo feministický aktivismus. Ženská prsa vždycky společnost znepokojovala. Mě neznepokojují. Jsou to jenom prsa.

Takže se dá říct, že je feminismus ve společnosti potřebný?

Ano. Už jen to, že si většina lidí myslí, že není potřebný, je jeden z velkých stereotypů. My se snažíme neustále posouvat dál a ukazovat ženám, jaké mají možnosti a že jsou stejně dobré, jako muži.

V Čechách panuje názor, že feminismus je již překonaný a muži a ženy mají stejné možnosti a pracovní příležitosti...

V tomto ohledu nám napomohlo čtyřicet let socialismu. Právě díky němu se u nás spousta genderových rozdílů smazala. Například už jen v tom ohledu, že všichni museli bez rozdílu pracovat. Na druhou stranu jsou tu ale další úskalí, která ještě nevymizela a potrvá hodně dlouho, než se to povede.

Například jaká?

Pořád tu máme dlouhou mateřskou dovolenou, kterou většina žen ani nechce a po několika měsících si hledá práci. Ve většině případů se ale poté cítí se špatně, neboť na ně společnost nahlíží jako na "krkavčí matky", které nechtějí být doma se svým dítětem. Nebo když žena jde se svým kolegou na pracovní schůzku, automaticky je muž vedle ní vnímán jako její nadřízený...

Když jste již zmínila mateřskou, jak dlouho by tedy podle vás měla žena zůstat doma a starat se o dítě?

Toto rozhodnutí je na každé ženě a záleží jen na ní, jak dlouho chce na mateřské být. Je ale důležité, aby společnost její rozhodnutí nehodnotila a přijala to jako přirozenou věc. Nicméně tuto otázkou by měli řešit spíše dětští psychologové, kteří se daným tématem zabývají.

Většina společnosti si myslí, že muž by měl vydělávat a žena by se měla starat o domácnost. Proč?

Je to pořád kvůli tomu, že starost o domácnost a výchovu dětí je ve společnosti zakořeněnou zvyklostí, která je pro ženy povinností. Problém je také v tom, že muži jsou pořád příliš hrdí na to, aby přiznali, že se nejedná výhradně o ženskou práci. Vždyť starat se o děti je normální a vydělávat peníze může jak muž, tak i žena. Záleží na partnerech, jak se dohodnou mezi sebou.

Navíc je i spousta mužů, kteří by se chtěli starat o děti a jít na několik měsíců z práce, ale neudělají to právě kvůli pohledu společnosti.

Velmi diskutovaným tématem je také platová nerovnost u mužů a žen. Proč tomu tak je?

Troufám si říct, že jedním z hlavních faktorů je to, že ženy nemají sebevědomí a často si o větší plat ani neřeknou. Jsou vedeny ke skromnosti, na kterou ale doplácejí. Když jde ale na pohovor muž, nemá problém si říct o větší finanční obnos a vyjednat si lepší pracovní podmínky. Jsou mnohem sebevědomější. Proto pořádáme konferenci WO.men, kde ženám chceme ukázat, jak získat sebevědomí, a zároveň i to, jakým způsobem se mohou zbavit strachu z neúspěchu.