Jan Ženatý je psycholog. Bojí se pavouků a injekčních stříkaček, ale nebojí se pravdy. Jediný český absolvent výcviku čtení emocí z mimiky tváře, takzvané Ekmanovy metody, právě začíná vyučovat, jak poznat lež.
Bylo by na světě lépe, kdyby lidé stoprocentně rozpoznávali lež od pravdy?
Asi ne. Například základní doporučení, které formuluje nejeden sexuolog, zní zapírat, zapírat, zapírat...
A to jsme zatím jen v malé výseči lidské činnosti...
Ano, a třeba v ní se bohužel jednoznačně ukazuje, že v případě nevěry je hrozně hloupý nápad mluvit úplnou pravdu a sdílet detailní popis kdy a kde. Že v tomto případě může být lepší lhát, respektive neříkat pravdu. Jinak má podvedený člověk tendence vytvářet si mentální mapu bolesti, která ho bude zraňovat.
Z toho vyplývá, že pro mezilidské vztahy je v podstatě nevýhoda, když dokážete rozeznat pravdu a lež.
Z jistého úhlu pohledu ano. Někdy vidíte reakce, které byste si klidně odpustili. Když jsem odjížděl na výcvik Ekmanovy metody, moje matka mi říkala, že je na mě pyšná. A já, znaje základy té metody, jsem viděl, že se jí ve tváři zračí nejen radost, ale i mírné pohrdání. Na druhou stranu je to příležitost se zastavit a pokusit lépe se pochopit. Rozumím tomu, že nepohrdá mnou, ale Ekmanem: maminka je psychoanalyticky vzdělaný člověk a psychoanalýza se ne vždy kamarádí s jinými směry v psychologii - a Ekman je evoluční linka.
S čím Paul Ekman přišel?
Popsal sedm základních vrozených emocí, které se univerzálně zobrazují ve výrazu lidského obličeje. Je to překvapení, strach, znechucení, pohrdání, hněv, radost a smutek. Některé z nich jsou víc biologické - třeba znechucení nebo překvapení -, jiné víc sociální - třeba smutek. Nebo radost, které mimochodem Ekman rozlišuje šestnáct druhů. A výrazy těch emocí se nedají potlačit ani dokonale předstírat. Z mikrovýrazu, který probleskne tváří, člověk znalý té metody pozná, že to dotyčný jen hraje.
Schopnost číst emoce a sledovat signály lži může zřejmě změnit život. Vám se to nestalo?
V různých fázích ano. Na začátku jsem měl až pocity moci. Hned na tom výcviku jsme se s kolegy bavili tím, že najednou vidíme trochu víc než včera, i když nám třeba jen číšník nesl jídlo. Ale to se může ošklivě vymstít, protože se snažíte pohybovat na poli lidských pocitů a někdy se chováte jako slon v porcelánu. Kamarád mi vyprávěl, že byl v Austrálii. Já mu na to říkám - a proč v tvé tváři čtu znechucení, když mi to vyprávíš? A on povídá, že ho mezitím podvedla přítelkyně. To jsem si například říkal, že taky nemusím šťourat do všeho. Pokora vůči ostatním lidem, jejich příběhům a tajemstvím je základní kompetencí každého psychologa. A já jsem primárně psycholog.-563f13cd6a09c_227x235.jpg "Čtěte TÝDEN.")
* Jak psycholog Jan Ženatý přistupuje k volbám, když už umí poznat, co si který politik myslí?
* Když mu někdo vypráví příběh, pozná stoprocentně, že není pravdivý?
* Dá se Ekmanova metoda využít i při selekci uprchlíků? Je možné číst emoce i přes burku?
ODPOVĚDI NA TYTO OTÁZKY A MNOHO DALŠÍHO SE DOČTETE V NOVÉM ČÍSLE ČASOPISU TÝDEN, KTERÉ VYŠLO V PONDĚLÍ 9. LISTOPADU.
