Většinu lidí trápí noční můry, strašáci pod postelí a bubáci ve skříni jen v raném dětství. Pokud však hrůza z ulehnutí do postele přetrvá, může to v dospělosti vyvolat úzkosti či deprese. Izraelští psychologové se proto rozhodli podívat na to, proč strašidelné noční představy v dětské mysli vznikají a jak se jich nejlépe zbavit.
Univerzita v Tel Avivu oslovila přes 150 předškoláků, kteří se lékařům svěřili se svými pocity před usnutím. Dvě třetiny dětí se přiznaly, že skutečně každou noc bojují se strašidly, bubáky a dalšími hrůzami. Jak uvádí studie publikovaná v odborném časopisu Child Psychiatry and Human Development, jde především o děti, které hůře rozeznávají realitu od fantazie.
Malí strašpytlové totiž velmi často věřili, že postavy z pohádek a legend skutečně existují, byli přesvědčeni, že je může přijít navštívit čarodějnice, a tvrdili, že je možné pohádkovým bytostem zavolat telefonem. "Jejich fantazie se zhmotňuje hlavně před spaním z toho důvodu, že pro většinu předškoláků je to jediná chvíle, kdy jsou sami se svými myšlenkami, pocity a strachy," píše vedoucí výzkumu Avi Sadeh.
Odborníci proto rodičům radí, aby svým potomkům s jejich strachem pomohli. Při terapii se jim osvědčilo, když od dětí vyzvěděli, čeho se přesně bojí, a poté napsali fiktivní dopis adresovaný jejich ratolestem, ve kterém jim ono strašidlo nabízelo přátelství. V jiných případech pomohlo zakoupení pohádkové knihy, ve kterém strašák vystupoval v roli kladného hrdiny. "Osobně však dávám přednost metodě plyšového kamaráda. Dítě se stará o hračku, musí ji chránit a starat se o to, aby se v noci nebála. Často se tak předškoláci stanou ochránci a svůj strach hodí za hlavu," popisuje Sadeh.
